Skupina archeologů si nechala vytvořit sedm replik bronzových mečů ze střední až pozdní doby bronzové za pomoci tradičních historických technik, a ty pak dala do rukou odborníkům na historický boj, aby je vyzkoušeli sami na sobě.

Experiment vědci popsali ve studii, kterou nyní zveřejnil odborný časopis Journal of Archaeological Method and Theory.

Tři sta tisíc let stará lebka, uložená v Muzeu přírodních dějin v Londýně, byla dříve považována za lebku člověka heidelberského. Je zde však možnost, že patřila neznámému africkému druhu, označovanému jako "duch"
Pravěký africký "duch" možná zanechal stopu. Sto let přitom byla lidem na očích

Poté, co šermíři a znalci bojových umění otestovali všechny vyrobené zbraně v podmínkách simulujících reálné bojové situace, analyzoval vědecký tým všechny stopy poškození, které bojový kontakt na použitých zbraních zanechal. Ty pak porovnal s detailní studií 110 starověkých mečů z doby bronzové nalezených ve Velké Británii a v Itálii.

Zdroj: Youtube

Tímto srovnáním dokázal, že opotřebení těchto mečů (jeho rozložení a způsoby poškození), skutečně odpovídá reálným technikám používaným v boji - a že je tedy pravděpodobné, že tyto zbraně nebyly používány jen pro okrasu. 

Už starověk znal školy šermu

"Celkově lze říci, že archeologická, analytická a experimentální data nasvědčují tomu, že starověký šerm představoval kontaktní bojovou disciplínu, která do určité míry zahrnovala úmyslný, obratně kontrolovaný kontakt s čepelí," uvádějí vědci v publikované práci.

"To není věc, kterou by člověk dokázal zaimprovizovat. Zvládnutí šermířských technik točení a vázání čepele vyžadovalo počáteční výcvik pod vedením zkušenějšího odborníka a následnou pravidelnou praxi - jinými slovy strukturovaný výcvik v zacházení se zbraní," uvádějí vědci.

Bitva u Jankova, oslava výročí.
Nejkrvavější bitva třicetileté války: u Jankova Švédi vytáhli mistrovský manévr

Věci vyrobené z bronzu, tedy slitiny mědi a cínu, jsou poměrně měkké, snadno se poškodí a nesnadno opravují, proto si věda dlouho kladla otázku, zda zbraně ukuté z těchto kovů (nejen meče, ale také kopí a štíty), mohly přežít v bojové vřavě. Jak upozorňuje web Science Alert, tato studie není první, která naznačuje, že ano.

Kromě potvrzení dané hypotézy však nový výzkum podle jeho autorů také více osvětluje to, jaké stopy boj na zbraních zanechává, jakým způsobem se meče v bitvě držely a používaly a dokonce i to, na jaké části těla by se bojovníci při střetu zaměřovali.

Starověký šerm se vyvíjel

Dalším přínosem studie je podle nich fakt, že porovnáním rozdílů v opotřebení mečů během staletí lze zmapovat vývoj používaných bojových technik při šermu s mečem v Británii a v Itálii od konce 2. do začátku 1. tisíciletí před naším letopočtem.

Zdroj: Youtube

Jedna ze stop na použitých replikách, která se shodovala s podobným opotřebením dochovaným na originálech z doby bronzové, například odpovídala šermířské technice známé jako "versetzen" (německý výraz dochovaný ze středověkých "fechtbuchů", tedy knih popisujících používané bojové techniky - například z díla zakladatele německé školy šermu Johanna Liechtenauera, pozn. red.). V podstatě jde o šermířův kryt, v němž vytlačuje soupeřovu čepel ze směru proti sobě, většinou v kombinaci s následným protibodem.

Tato technika se však projevila až na originálech zbraní pocházejících z doby 1300 let před naším letopočtem, ne dříve, což naznačuje, že už ve starověku se způsob boje vyvíjel.

Kníže Jaromír byl v roce 1003 přepaden konkurenčním rodem Vršovců, kteří ho na vrchu Velíz svlékli a přivázali k pohanskému (Velesově) dubu (podle jiné verze přes něj nechali skákat koně)
Nejdivnější atentát českých dějin: vykastrovaný kníže našel smrt na záchodě

Vědci nakonec sestavili soupis více než 2500 různých znamení, odpovídajících různým bojovým technikám. Podle nich může tato studie posloužit jako podklad pro řadu dalších budoucích výzkumů, zaměřených například na prozkoumání různých aspektů starověkých bitev nebo přizpůsobení bojových technik dostupným zbraním.

Při experimentu se opřeli o bojové a bitevní techniky pocházející ze středověku (pátého až 15. století našeho letopočtu), protože ty jsou díky zmíněným fechtbuchům nejlépe popsány a zakresleny v dochované literatuře. Není zcela jisté, že současné interpretace těchto záznamů přesně odpovídají způsobu, jakým se dané zbraně ve své době skutečně používaly. Ale je to zajímavý výchozí bod.

Neandertálský rybář v umělecké rekonstrukci Paula Hudsona
Neandertálci byli zdatnějšími rybáři, než se zdálo. Nový objev to dokazuje

"O zbraních jako o osobnějším majetku jsme začali přemýšlet teprve nedávno, a nyní už se můžeme podívat, jak konkrétní jednotlivci tyto zbraně skutečně používali. Tohle je zlom - umožňuje nám to zkoumat, jakým akcím se nešlo vyhnout a co jste si s bronzovým mečem mohl dovolit. Ukazuje to, že tyto meče skutečně sloužily a že sloužily zkušeným a šikovným rukám," dodává archeolog Barry Molloy z irské University College Dublin.