Kliknutím zvětšíteZkušený novinář Jim Robbins, pocházející z Heleny v Montaně, který pravidelně přispívá například do časopisu Yale Environment 360 nebo psal pro New York Times, se tímto tématem rozhodl zabývat podrobněji. A to ve chvíli, kdy si v roce 2005 všiml, že i na jeho pozemku ve Skalnatých horách v Montaně najednou začaly náhle hynout staleté borovice těžké. Brzy zjistil, že je zničili chrobáci horští, zhoubní zabijáci velikosti gumy na tužce, kteří se zavrtávají pod kůru stromu.
Následující rok počet umírajících stromů exponenciálně rostl. Obrovské stromy chřadly a nebylo jak tomu zabránit.
Hlavní viníci: chrobák a změny klimatu
Ačkoli bezprostřední příčinou byli brouci, tím hlavním, co stálo za nebývalým úhynem v Montaně a v celých Skalistých horách bylo to, že zimy přestaly být tolik mrazivé. V sedmdesátých letech bývaly ještě běžné zimní teploty kolem -34 stupňů Celsia nebo dokonce pod -40 stupňů Celsia, a to i několik týdnů v kuse. Nejchladnější zaznamenaná teplota v Montaně je -57 stupňů Celsia.
V současnosti se však minimální zimní teploty jen zřídka dostanou pod -18 stupňů Celsia. Pokud se tak stane, je to obvykle jen na jeden nebo dva dny. To není ani zdaleka dost nízká teplota na to, aby zabila chrobáky, kteří si ve stromě vytvářejí vlastní přírodní nemrznoucí směs.
Během tří let Jimu Robbinsovi odumřelo více než 90 procent lesa. Ten v zoufalství najal dřevorubce, aby stromy pokáceli a odvezli je do továrny, kde je rozvláknili a vyrobili z nich lepenku.
Pět největších stromů na světě:
Stamiliony uhynulých stromů
Problém však nebyl pouze na jeho pozemku. Stromy umíraly po celé západní části Severní Ameriky. Britská Kolumbie přišla v letech 2006 a 2007 o 80 % vzrostlých borovic klečí a z pohlcovače uhlíku se stala jeho zdrojem. Stromy nadále umíraly i na celém Západě USA; před několika lety v Kalifornii uhynulo 129 milionů stromů.
„Zážitek, kdy jsem viděl, jak můj les umírá, ve mně podnítil nový zájem o to, co se děje se stromy v Montaně i v celosvětovém měřítku. Začal jsem se zabývat životem a smrtí stromů a lesů, což trvá již dvě desetiletí,“ píše novinář v článku pro BBC.
Stromy čistí vodu, ovlivňují klima, poskytují dřevo pro stavby a jsou zdrojem potravy pro lidi i pro mnoho zvířat. Přesto toho o jejich úloze v našem světě víme překvapivě málo, a dozvídáme se to až nyní.
Suzanne Simardová, ekoložka z Univerzity Britské Kolumbie, například zjistila, že mezi stromy existují příbuzenské vztahy a že prostřednictvím svých kořenů a hub spolu komunikují a přesouvají si zdroje. Autorka a výzkumnice Diana Beresford Kroegerová pak tvrdí, že hojné aerosoly, které stromy vylučují, jako jsou terpeny a limoneny, jsou přírodní antibiotika, antivirotika a chemoprevence, které pomáhají udržovat přírodu - včetně lidí - zdravou.
Mezery ve znalostech
Chybí nám také informace o genetice stromů: zejména o vlivu, který má na genofond kácení prakticky všech největších a nejmohutnějších stromů na dřevo po mnoho staletí. A hlavně nevíme, jak se stromům, které přežily, bude dařit v teplejším a sušším světě.
V posledních několika letech však vědci začali odhalovat význam genetiky starých stromů a stále více důkazů ukazuje, že budou hrát rozhodující roli v budoucnosti lesů na Zemi. Tento výzkum sleduje snahy jedné skupiny nadšenců pro stromy, kteří se pokoušejí replikovat a vysazovat největší z těchto velikánů, aby ochránili jejich starobylou DNA v takzvaných živých knihovnách.
Koroner stromů
Vědec Craig D. Allen se po většinu své kariéry věnuje sledování smrti lesů. Proto je také nazýván „koronerem stromů“, a to kvůli touze pochopit, jak stromy umírají v důsledku klimatických změn. Přestože nedávno odešel z vládní agentury US Geological Survey do důchodu, je nyní více než kdy jindy zaneprázdněn a ponořen do výzkumu krize světových lesů a působí jako profesor ekologie na univerzitě v Novém Mexiku.
„Před lety jsem s ním procházel hektar po hektaru odumírající borovicové lesy v pusté krajině kolem Santa Fe, které zahubilo dlouhotrvající sucho a horko. Když jsem se s ním nedávno znovu setkal, řekl mi, že odumírání lesů se celosvětově zrychluje,“ píše Robbins.
Allen je jedním z malé skupiny výzkumníků, kteří pečlivě zkoumají, co změna klimatu celosvětově způsobuje starým lesům. Je to složité téma, ale Allen poukazuje na výsledky výzkumu publikované v posledním desetiletí, které podle něj shrnují hrozivé dopady oteplování planety na tyto ekosystémy.
Znepokojivé výsledky studií
První z nich, práce z roku 2012, jejímž je Allen spoluautorem, kombinuje údaje o letokruzích stromů, klimatické záznamy a prognózy budoucího klimatu na jihozápadě USA. Zjistila, že budoucí megasucha způsobená změnou klimatu by mohla mít na lesy v tomto regionu ničivý dopad.
Podstata problému spočívá hlavně v tom, že i když teplota vzduchu lineárně roste, schopnost atmosféry zadržovat vodu se exponenciálně zvyšuje. To znamená, že atmosféra žízní závratným tempem a sucha odebírají půdě, stromům a dalším rostlinám stále větší množství vody.
Další je studie z roku 2015, která se zabývá zranitelností stromů na celém světě vůči suchu. „Uvádí, že všechny hlavní typy lesů, od Arizony a Alžírska po Albertu a Argentinu, vlhké i suché, odumírají v důsledku veder a sucha způsobem, který je historicky neobvyklý,“ vysvětlil profesor Allen.
Pointa je v tom, že horká sucha, která jsou stále častější a teplejší, stresují stromy až k bodu zlomu.
Protože oteplující se atmosféra dokáže zadržet více srážek, v místech, která jsou teplejší a vlhčí zároveň, se některým lesům daří mimořádně dobře, lépe než kdykoli předtím, říkají autoři studie. Ale tam, kde jsou horká sucha, odumírají lesy ve stále větším počtu. A napomáhají tomu různé extrémy, jako bylo třeba dosažení teploty vzduchu 49 stupňů Celsia loni v létě v Britské Kolumbii. „Stromy zabíjejí extrémní události a jevy,“ dodává Allen.
Velikáni v ohrožení
Stromy v první linii tohoto měnícího se světa jsou ty prastaré, mnohé z nich jsou vysoké více než 61 metrů nebo dokonce měří i 91 metrů.
„Jedním z důvodů, proč jsou velké staré stromy v největším ohrožení, jsou opravdu vysoké nároky na jejich další přežití,“ řekl pro BBC William Hammond, ekofyziolog rostlin a ekolog globálních změn na Floridské univerzitě. Velikáni potřebují více vody a více energie na čerpání vlhkosti do koruny. Sucho je tak může snadněji zničit nebo oslabit, a to natolik, že se stanou obětí hmyzu, chorob či požáru.
Častější horká sucha také znamenají, že stromy mají méně času na zotavení. „Poté, co sucho skončí a stromy jsou opět dobře zavlažovány, mají šanci znovu vyrůst a obnovit některé své poškozené orgány,“ říká Anna Trugmanová, odborná asistentka na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, kde se zabývá vlivem klimatických změn na lesy. „Ale pokud se sucha vyskytují častěji, jedno za druhým, může to mít za následek dlouhodobější úbytek, protože se nestačí zotavit,“ dodává.
Velké staré stromy se tak stávají pomyslnými obětními beránky klimatických změn. A to je problém, protože nejen že jsou velké, staré a budí respekt, ale mají také zásadní význam pro ukládání uhlíku, aby se svět neoteploval ještě rychleji. V jednom procentu největších stromů planety je uložena polovina uhlíku, který se v lesích nachází.
Hammond a Allen předpovídají rozsáhlé odumírání největších světových stromů a nejstarších lesů. A výzkumy ukazují, že vznikající lesy dneška jsou od nich velmi odlišné, částečně právě kvůli novým teplejším a sušším podmínkám. „Lesy se zkracují, mládnou a mění se v nich dominantní druhy. Stromy budou přetrvávat. Budou tu s námi ještě dlouho. Ale budou se měnit,“ řekl Hammond.
Co se tedy dá dělat?
Snížení emisí CO2, které by zpomalilo oteplování, je na prvním místě seznamu, ale to nemusí znamenat žádnou změnu ještě několik desetiletí. Na některých místech by pomohlo mechanické prořezávání lesů nebo regulované požáry. Některé lesy mají 800 až tisíc stromů na akr, což znamená tvrdou konkurenci o vodu; zdravý les by měl mít desetinu tohoto počtu. Uvažuje se také o zavlažování některých sekvojí. A pak je tu experimentální pokus o replikaci největšího z těchto žijících velikánů.
V 90. letech 20. století vymyslel tým otce a syna na venkově v severním Michiganu plán na naklonování největších stromů každého druhu v USA. Byl to podomácku vytvořený experiment nazvaný Champion Tree Project.
Záchrana pomocí klonování
David Milarch je farmář čtvrté generace, který pěstuje stinné stromy. Vyhledal největší strom každého druhu v Národním registru velkých stromů, seznamu vedeném neziskovou organizací American Forests ve Washingtonu. Se svým synem Jaredem pak vyrazili ke každému takovému stromu a vždy se zeptali majitele, zda si z něj mohou vzít řízky. Jared pak vylezl na strom a vzal několik malých větví. Řízky poslal do školky, kde si nechal vypěstovat kopie. Milarch a jeho syn pak klony vysazovali na různých místech - na hřbitovech nebo v parcích - v takzvané živé archivní knihovně. Záměrem bylo uchovat genetiku 800, 2000 nebo 5000 let starých stromů na místech po celém světě pro případ, že by původní strom zahynul.
„Genetika velkých stromů se vytrácí," řekl Milarch v roce 2001 novináři Jimu Robbinsovi. „Někdo je musí naklonovat a uchovávat záznamy.“
Milarchův projekt se zaměřil především na nejstarší a nejikoničtější americké stromy: sekvoje a sekvojovce. „Už před více než dvaceti lety jsem sledoval, jak jeho tým šplhá na některé z největších stromů na světě, aby mohl z výšky odřezávat jehličí, které je nejlepším materiálem pro klonování. Byl mezi nimi i nádherný strom Waterfall Tree (Vodopád), sekvojovec v soukromém háji ve střední Kalifornii, velikán s červenooranžovou kůrou. Jeho fotografie se stala obálkou mé knihy, která vyprávěla příběh o úsilí pěstitele stinných stromů naklonovat největší stromy světa a vysadit je po celém světě,“ píše Robbins.
„Věnoval jsem se jiným věcem, ale v létě 2021 se mi zážitek s Milarchem připomněl,“ dodává. Slavné sekvoje v Kalifornii zachvátily požáry a pětinu z nich zabily. Jedním z nich byl i ikonický strom Vodopád - shořel na uhel.
Tyto stromy, dlouho považované za nezničitelné, v posledních letech umírají ve stále větším počtu. „Nyní jsme svědky toho, že lesní požáry jsou schopny zpopelnit obří sekvoje ve velkém množství,“ řekla Christy Brighamová, vedoucí oddělení správy zdrojů a vědy národních parků Sequoia a Kings Canyon. „Primárním faktorem je stoletá historie potlačování požárů, ale zhoršuje se to i vlivem většího sucha způsobeného změnou klimatu.“
Obavy vzbuzuje také mizení genetických zdrojů sekvojovce obrovského. „Nevíme, o co všechno jsme mohli přijít, ale mluvíme o druhu, který již prošel genetickým úzkým hrdlem a vyskytuje se pouze v 78 hájích. Nyní tu máme požáry, které spálily 19 % populace dospělých velkých stromů. V jednom lese zmizelo 80 % plochy,“ dodává Birghamová.
Naděje jménem Archangel Ancient Tree Archive
Milarchova organizace, která se nyní nazývá Archangel Ancient Tree Archive (Archangelský archiv), stále klonuje stromy a nyní se chystá do Kalifornie, aby vyhledala a snad i naklonovala „ztracený“ háj sekvojí, který by podle Milarcha mohl stanovit nový rekord ve velikosti.
„V Presdiu jsme vysadili 75 sekvojí naklonovaných ze starých stromů,“ řekl Robbinsovi nedávno s odkazem na bývalou vojenskou základnu, ze které se mezitím stal park. „A v rámci asistované migrace jsme sekvoje vysadili ve 41 městech v oblasti Puget Sound.“
Filozofie Archangelského archivu starých stromů spočívá v tom, že tyto dva tisíce let staré stromy se sice nemohou stěhovat, ale jejich genetika ano. Jejich klonování a vysazování za účelem vytvoření nového lesa sice stromy samotné nezachrání, ale zachová jejich genetickou informaci.
Na podzim roku 2021 například organizace, která klonované stromy pěstuje ve vlastním skleníku, vysadila klony stromu Vodopád a dalších stromů na místě, kde byly lesy zničeny požáry letos v létě, a také dále na sever, kde může být klima v teplejší budoucnosti sekvojím příznivější. „Dva tisíce let starý strom ví o přežití své,“ říká Milarch.
Má to smysl
Po dvou desetiletích klonování konečně Milarchův přístup k zachování genetiky starých stromů potvrdila i studie. Došla k závěru, že staré a prastaré stromy radikálně zvyšují genetickou rozmanitost, a přispívají tak k dlouhodobé odolnosti okolního lesa a jeho schopnosti přizpůsobit se.
„Tyto staré stromy představují jedince, kteří se etablovali a přežili dlouhé cykly,“ říká Chuck Cannon, spoluautor studie a ředitel Centra pro vědu o stromech Morton Arboretum v Illinois. „Zvláštní kombinace genetiky, kterou obsahují, může překlenout uplynulá staletí a přispět geny, které jsou prospěšné při extrémních podmínkách prostředí, jež se po stovky let nevyskytovaly. Jsou životně důležité pro dlouhodobou adaptační schopnost lesa.“
I proto si myslí, že klonování starých stromů v projektu Archangel Ancient Tree Archive má velký význam. „Naučit se rozmnožovat tyto živé materiály by mohlo být neocenitelné, abychom neztratili jedinečnou genetickou kombinaci, kterou tyto stromy představují," říká.
Vytvoření této archy materiálu starých stromů by v podstatě mohlo pomoci dalším lesům zvýšit jejich genetickou rozmanitost a schopnost přizpůsobit se našemu rychle se měnícímu světu.
16
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
