Její přehlídku letos muzeum uspořádalo k jeho životnímu jubileu už na jaře, ale kvůli pandemii ji nezahájili vernisáží a delší čas se na ni ani lidé nesměli přijít podívat.
„Výstavu jsme kvůli uzavření muzea v době nouzového stavu nemohli zahájit tradiční vernisáží, tak jsme ji slavnostně zakončili dernisáží,“ sdělila vedoucí muzea Petra Ajšmanová. Podle kurátorky novoborského muzea Evy Wirthové, exhibice představila volnou tvorbu za více než padesát let Kleinovy výtvarné činnosti v podobě broušených skleněných plastik a veřejnosti méně známé designérské práce pro firmu Crystalex.
„Jeho díla jsou kombinací čistého sochařského tvaru a harmonizující textury. Společně s čirou či neprůhlednou - opakní masou skla i jeho tenkou stěnou v různých barvách vznikají krásné a užitkové stolní soubory a magicky působící monumentální skleněné plastiky,“ uvedla Wirthová.
Vladimír Klein se sice narodil roku 1950 v Komárně na Slovensku, ale jeho domovem se stal Nový Bor a vůbec celé Novoborsko. Osobní vztah si vytvořil i k Japonsku a jeho kultuře. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru skla u profesora Stanislava Libenského. Od roku 1977 učil na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově a v letech 1985 - 1990 byl i jejím ředitelem. K důležité etapě jeho umělecké i pedagogické činnosti patří angažmá na Toyama City Institute of Glass Art v Japonsku, kde byl v letech 1991–1995 hostujícím profesorem. Jako první Čech a o jeho působení tam uznale hovořil i Stanislav Libenský. V letech 1997 – 2005 pracoval ve funkci vedoucího výtvarníka privatizovaného tehdejšího sklářského kolosu Crystalexu.
