Pásmo zhudebněných balad, tzv. villonských, jsou věnovány proměnám kalendářního roku a jeho prožívání a novoborským divákům je za přítomnosti autorů skladeb představila plejáda vynikajících zpěváků, šansoniérů a hudebníků.

Kromě samotného Horáčka hostilo jeviště novoborského divadla také Františka Segrada, Ondřeje Rumla, Petru Hřebíčkovou či Lenku Novou. Balady zhudebnili na základě výzvy Michala Horáčka známí i neznámí skladatelé. Vedle Petra Hapky a Ondřeje Brzobohatého se prosadil například plavčík z Uherského Brodu, zvukař z Kladna nebo vysokoškolská studentka z Prahy.

Tvorby koncepce Českého kalendáře a režie dvanácti představení se ujal umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár. Básně a písně Českého kalendáře také zfilmovala známá režisérka dokumentů Hana Třeštíková.

Forma básnění při tvorbě villonské balady patří mezi nejnáročnější. Dílo smí obsahovat pouze tři rýmované koncovky a je založené na kontrastech. Název dostala podle svého „zakladatele" francouzského básníka 15. století Françoise Villona.

V českém prostředí mají tyto balady také hlubokou tradici ať už se jedná o překlady Villona, nebo o tvorbu Vítězslava Nezvala, který v roce 1936 vytvořil sbírku 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida. Samostatnou tvorbou villonských balad se pak zabývá až právě Michal Horáček, který nejen na Nezvala navázal básnickou sbírkou Český kalendář.