Kdo z nás ještě neslyšel „Ty jsi ale motovidlo“, „Co se pleteš, motovidlo“ a podobné výtky. Většina si pak představí motajícího se člověka, nebo někoho, kdo se nám neustále plete pod nohy. Od čeho však toto označení vzniklo?
Motovidlo je na první pohled malá a velmi obyčejná věc. Jde o hladkou dřevěnou hůlku v jejíž koncích jsou křížem začepována ramena. Nástroj se užíval při zpracování lnu a sloužil k navíjení příze do přaden.
Zpracování lnu však nebylo jednoduchou záležitostí a vyžadovalo zručnost a mnoho času. Po sklizni následovalo máčení, sušení, lámání, česání, vochlování a předení. Jakmile byla hotova příze, přišlo na řadu motovidlo. Příze navynutá na motovidle se mohla barvit, bělit či škrobit. Motovidlo však mělo ještě jednu důležitou funkci – odměřování příze. Každé motovidlo mělo mít totiž přesnou délku jednoho lokte. Často tomu tak nebylo a přadláci občas tkalce šidili. Roku 1750 se snažil Patent strany příze a přádla pro Království české toto šizení odstranit. Patentem byla pro motovidla stanovena délka jednoho českého lokte a pro ověření měl být na obou koncích vypálen punc v podobě českého lva.
Motovidla, ale i další předměty užívané ke zpracování lnu si můžete společně s celou expozicí lidového bydlení prohlédnout na Vísecké rychtě v Kravařích. Jde o detašovanou expozici Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě.