Péče o zeleň v našem městě od počátku devadesátých let získala novou kvalitu, a to nejen svým rozsahem. Sídliště měla do té doby spíše předpoklady pro zeleň jako důležitý katalyzátor sériové výstavby. Jako bychom se dostali do jakéhosi stereotypu a přiměřeného stavu. Nic více, nic méně. Na své podzimní okružní cestě Francií jsem si znovu připomněl, jak mnohé země Evropy jsou v této oblasti daleko před námi.
Francie ve většině částí profesionálně vytvářenou bohatou zelení přímo vyniká. Je škoda, že se tak málo inspirujeme. Většina národa sice nebývale cestuje, ale přiznejme si, že také většina skončí v umělém prostředí hotelových oblastí, kde cílem je zahrabat se v písku a mít z toho radost.
U nás téměř výhradně za zeleň pokládáme plochy trávy, stříhané keře do jedné uniformy (proč vlastně?) a jednotlivé stromoví. Ve Francii květiny provázejí člověka po ulicích, za procházkami a nákupy. obdivuhodné jsou jejich sestavy a kombinace. Vlastně je to radost a o to by přece mělo jít.
U nás je květena dvojí problém. Jednak je to záležitost nákladná a drahá, a tak si myslíme vzhledem k naší tradici, v tomto směru že na to nemáme.
Druhým problémem je ubohost části obyvatel měst. Dobře jsme to poznali na začátku devadesátých let, kdy město s kytkami chtělo začít. Záhony téměř vždy byly velmi brzy zpustošené a také kytky rozkradené. Inspirací může být malé město Meaux, zaplavené květinami. A až radnice řekne, že na podobné krásy nemá peníze, tak se zeptejte, proč bylo nutné dát 200 tisíc korun za jakýsi ozeleňovací plán, který si radnice svými kvalifikovanými silami mohla pořídit sama. Za tu sumu by to v České Lípě přece jen trochu zavonělo.

Další zprávy z regionu najdete zde