„Na knihu mě upozornila recenze v Lidových novinách. Zaujal mě především příběh, atmosféra, vypravěčská hutnost, baladičnost, křehkost a lidskost. Musím se přiznat, že hlavním motivem skutečně nebylo ono téma, u kterého se vlastně furt nepřestávám divit, že někomu připadá kontroverzní. Já sám pocházím z typický středoevropský rodiny. Tak se ve mně střetává – a beru to pouze od mých prarodičů – český, německý, americký (irský) a lehce cikánský element.“

Inscenace připomene tzv. divoký odsun optikou několika dětí a velmi mladých lidí, tří Němců a Čecha, kteří se sejdou už jako senioři a vzpomínají. Herci se na hru pečlivě připravovali, dokonce navštívili i Nový Bor.

„Samozřejmě bylo velmi zajímavé a svým způsobem až kuriózní vidět místa popsaná v knize. Ale divadlo není dokumentární film ani literatura faktu, mnohem důležitější je empatie a představivost. Znám pár lidí, kteří jezdí po světě za těžký prachy studovat různé kultury a dělat až kulturně-antropologické výzkumy a pak z toho udělají představení, který v devadesáti procentech případů nestojí za nic. Tím rozhodně nechci nějak snižovat estetické hodnoty a význam Nového Boru, jen chci naznačit, že ten obrázek umělce putujícího po různých lokalitách a čerpajícího z nich tvůrčí sílu je jen mýtus. Skutečně je to spíš jen pro rešerše, ale divadlo přece není vědecká disciplína,“ dodává režisér.

Na výsledné podobě představení se podílel Rosťa Novák, který pochází ze slavného rodu českých loutkářů Kopeckých. „S Rosťou jsem nedělal poprvé. Známe se od DAMU a spolupracujeme jak na bázi herec – režisér ve spolku Kašpar, tak jako kolegové v tvůrčím týmu, například při režii Klubu rváčů, kde Rosťa dělal akční scény. Taky při 32 hodinách byl Rosťa doslova druhým režisérem. Nedělal čistě jenom ´pohybáře´, spíš se zapojil do vymýšlení obrazů a celkového ´feelu´ inscenace. Chtěli jsme pracovat tak trochu mimo rámec klasické činohry, abychom posílili to základní rozpětí knížky. Na jevišti vyprávějí děj staří lidé, kteří v té poválečné době byli dětmi,“ říká Nuckolls.

Dodává, že sám pochází z města, které bylo za protektorátu rozděleno hranicí na dvě části. „Moje babička byla čistá Němka z Chodska, můj praděda byl velitel dělostřeleckýho hnízda na tvrzi Adam. V mém okolí tahle doba rozhodně nebyla tabu. Pro mne a moji generaci je to snad ´jen´ historie, něco, co nás snad už ideologicky absolutně neovlivňuje. Vytvořit z 32 hodin divadelní inscenaci byl můj asi čtyřletej sen. Jednou z dramaturgických linek Činoherního studia je ´člověk versus ideologie, politika, masa´. Dvacáté století, samo otevřeně propagující demokracii a rovnost, na druhou stranu období obrovského selhání humanity,“ uzavírá Nuckolls.

Petra hraje Kryštof Rímský, kterého diváci mohli vidět ve filmu Tobruk nebo v seriálu Velmi křehké vztahy. Jan Plouhar hraje Hanse, exceloval ve filmu Zatracení a byl dokonce jistým filmovým periodikem označen za „českého Leonarda di Capria“.

Jiří Maryško v roli Willyho je rozený komediant v dobrém slova smyslu, úspěšně balancuje na citlivé hranici mezi tragikou a nechtěnou komikou příběhu. Nataša Gáčová hraje Martu. O svém herectví řekla: „Je důležité být dítětem. Jako dítě se dokážu do role vžít. Kdybych tuto schopnost ztratila, budu sobě i divákům lhát.“ Několik dalších postav hraje Matúš Bukovčan, který si zahrál v seriálech Redakce nebo Kriminálka Anděl a ve filmu Příběhy obyčejného šílenství.

Představení začíná na novoborské scéně ve středu v 19 hodin.

Ilona Rejholcová