Podle Otakara Gardáše, který má na svědomí úvodník v týdeníku Českolipský nástup ze dne 18. srpna 1978, rozbila síla solidarity plány kontrarevoluce – odtržení ČSSR od zbytku socialistického bloku. „Vše bylo pečlivě připraveno, a za přispění sdělovacích prostředků, které plně ovládla reakce, měl být dovršen proces oddělení komunistické strany od socialismu,“ tvrdil ve svém článku Gardáš. „Vstup spřátelených vojsk nebyl žádným násilným činem. Šlo o pomoc, která nepřipustila udělat z Československa zemi sloužící světovému kapitálu a reakci,“ ujišťoval.

Zformovat věrné síly

Deset let na to, v roce 1988, vyšel v listu článek „Stále platné ponaučení“ z pera tajemníka pro ideologickou práci českolipského OV KSČ Otty Drudíka. Ani on nepřipouští, že by „internacionální pomoc“ mohla stát jakkoli poškodit. „Umožnila, aby se ve straně postupně zformovaly síly věrné marxismu-leninismu. Rozvinul se zápas o vyvedení strany a společnosti z krize,“ psal tehdy Drudík.

S úplně opačnou dikcí připomněl výročí vpádu vojsk regionální tisk až o dva roky později. Se změnou režimu nastala i změna slovníku a namísto „bratrské pomoci“ se už mluví o „invazi“ nebo dokonce o „černém dni naší novodobé historie“.

Článek na titulní straně 16. srpna 1990 mimo jiné zve na vzpomínkové shromáždění na českolipském náměstí Míru (dnes T. G. Masaryka). „Přijďte v co nejhojnějším počtu – je to poprvé, co můžeme dát svůj postoj k okupaci najevo veřejně a bez obav z postihu,“ burcoval mluvčí místního Občanského fóra Miroslav Hudec.