Byla kdysi Budeč nejstarším hradištěm Čech?

Na vrchu s nadmořskou výškou 289 metrů stojí románská rotunda sv. Petra a Pavla, což nesporně mnohé napovídá o starobylosti tohoto místa. Dodnes jsou patrné vnitřní i vnější valy někdejšího hradiště. Už jenom sama jeho plocha je vskutku úctyhodná, jádro zabírá 20 hektarů, celkové ohrazené území pak dokonce 80 hektarů. Jde tedy o velikost srovnatelnou s někdejším keltským oppidem u Stradonic nad Berounkou.

Budečské hradiště však bylo podstatně větší než jiná opevněná sídla z počátku českých dějin. Co do rozlohy rozhodně předčilo Levý Hradec, Libušín, Prahu, Kouřim, Boleslav, kde byl zavražděn kníže Václav, a samozřejmě i slavníkovskou Libici u Poděbrad. Už jenom tato okolnost by mohla svědčit o jeho mimořádné důležitosti. Opravdu tady stálo významné knížecí sídlo údajně založené bájným Krokem, jak tvrdí kronikář Václav Hájek z Libočan?

Nástupce praotce Čecha, moudrý soudce a kníže Krok, je postavou z bájí a nikoliv z historické skutečnosti. A pokud jde o samotnou Budeč, první důvěryhodné informace ji spojují se školou, kterou navštěvoval mladičký kníže Václav. Jak píše Kristián ve své legendě O životě a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily, „vévoda Vratislav… svého pak staršího syna Václava, hocha vroucí mysli, dal na vzdělání v zákoně božím a v písmě na hrad, jenž se nazývá Budeč, kde byl a je kostel zasvěcený od jeho bratra a předchůdce Spytihněva ke cti knížete apoštolů blahoslaveného Petra".

Kam chodil svatý Václav do školy?

Starší než Kristiánova legenda je latinská legenda Crescente fide christiana (byla tak nazývána podle počátečních slov znamenajících Když se šířila víra křesťanská), vzniklá těsně po roce 974, kdy bylo zřízeno pražské biskupství. Jejím autorem je anonymní zřejmě z Čech pocházející mnich v klášteře v bavorském Řezně. O školních létech svatého Václava se v ní praví:

„…Blahoslavený Václav vnuknutím božím již od útlého mládí stále toužil po vzdělání. Otec pak jeho. Chtěje splniti touhu jeho srdce, poslal ho na hrad Budeč, aby se tam učil žaltáři u nějakého ctihodného kněze jménem Učena. Tu pak počal blahoslavený Václav s myslí vnímavou a ochotně se učiti, den ze dne lépe a lépe prospívaje…"

Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavovi, objevená v roce 1827 v Petrohradě ruským jazykovědcem Alexandrem Vostokovem, dokonce ví, jak budoucí patron země české ve škole prospíval: „… I dala jej bába jeho Ludmila učiti písmu slovanskému po návodu knězovu, i naučil se smyslu jeho dobře. Poslal jej pak Vratislav na Budeč, i začal se pacholík učiti písmu latinskému, a naučil se mu dobře…"

Jaká byla na Budči škola? Podle všeho se zdá, že vlastně o žádnou školu v dnešním smyslu slova nešlo. Prostě zde pouze sídlil velmi vzdělaný kněz, legendy ho nazývají Učenem či Učněm, ale dost možná se nejedná o jméno, ale znamená to pouze, že byl učený či učitelem druhých. V tomto případě knížecího syna nebo synů, pokud k němu chodil do školy také mladší Boleslav. Podle některých odborných názorů se snad jednalo o latinskou školu při misii zřízené biskupstvím v Řezně. S odstupem času skutečnost, že se na Budči vzdělával mladičký svatý Václav, vešla do světa pověstí, podle nichž budečské křesťanské škole předcházela škola ještě pohanská. Alois Jirásek ve Starých pověstech českých výslovně připomíná: „Krok pak českou zemí vládl, ji všecku soudil a moudrosti učil. Jsa vojvodou, sídlil na Budči. Za něho tu byla škola, v níž se učili bohoslužbě, starým zpěvům i věštbám a kouzlům…" Zřejmě zde měla být podobná instituce jakou byla například Škola čar a kouzel v Bradavicích, kterou navštěvoval Harry Potter.

Vyhnanství kněžny Drahomíry

Mimochodem, s budečským hradištěm souvisí ještě jedna okolnost, která vysvítá ze svatováclavských legend. Když se totiž Václav ujal vlády, historikové se v poslední době shodují na tom, že se tak mělo stát v roce 922, zapudil prý svou matku Drahomíru. Důvodem měl být její iniciativní podíl na vraždě Václavovy babičky, svaté Ludmily. První staroslověnská legenda uvádí v jednom ze svých přepisů místo, kam se Drahomíra uchýlila. Měl jím být hrad Budeč, v originále „grad Buč".

Vzhledem k tomu, že tato legenda je některými odborníky považována za nejstarší, jde o jistě zajímavé odhalení. Zdá se totiž, že Budeč nebyla ani tak školou, jako věnným hradem či hradištěm českých panovnic. Pak by ovšem i ono vyhnání vlastní matky zdaleka nemělo tak dramatický charakter. Vždyť se jen odstěhovala z Prahy na své venkovské statky. Ještě dávno po zániku budečského hradiště měly české královny nad zdejším kostelem sv. Petra a Pavla patronát, což svědčí o zcela výjimečném postavení tohoto místa. Až druhá manželka Přemysla Otakara II., spanilá Kunhuta Uherská, předala svůj patronát vyšehradské kapitule.

Mohutná kamenná hradba hradiště

Neobvykle velká plocha někdejšího hradiště samozřejmě lákala i archeology. Ještě před nimi tady v okolí kostela sv. Petra a Pavla, dnes obklopeného hřbitovem, vykopávali místní lidé keramické střepy, kovové i kostěné nástroje, mlecí kameny, kusy omítky a podobně. Ostatně už jen jméno Budče vzbuzovalo zdání značné starobylosti. Podle kronikáře Václava Hájka prý souvisí s „búdami", tedy boudami či dřevěnými sruby, v nichž první obyvatelé bydleli. Historik a archivář Václav Davídek odvozoval jméno Budeč od staročeského slovního základu „bud" ve významu „budování". Tedy Budeč bylo nově postavené, vybudované hradiště.

Někdy se však ve starých letopisech i v řeči zdejších obyvatel objevoval také mužský rod ten Buč. Jmény příbuzného významu by pak mohly být například Budy, Budňany. Budyně či Budín, někdejší slovanské sídlo na Dunaji, dnes součást maďarské metropole Budapešti.

Podle Václava Davídka byla Budeč přirozeným centrem Podřipska, tedy polabské krajiny, kde se usadil kmen Čechů, jíž na severu vévodilo oblé čedičové ňadro Řípu, posvátné Perunovy hory. Samozřejmě své dohady nezdůvodnil jen Hájkovou kronikou a jeho tvrzením, že Budeč založil bájný Krok. Zjistil například, že evidentně nejstarší vnější val, dlouhý zhruba 2000 metrů, byl do výše čtyř až šesti metrů tvořen kamennou hradbou. Celkový objem použitých kamenů odhadl na 10 tisíc krychlových metrů. Dále spočítal, že deset silných mužů by tolik kamene s použitím tehdejších primitivních nástrojů lámalo celých deset let. K tomu je však třeba připočíst další pracovníky na kácení dubů použitých na dřevěné palisády a podobně.

Nehodlám trpělivého čtenáře zatěžovat vyčerpávajícím hromadění údajů a čísel. Proto uzavřu tento úsek Davídkovým zjištěním, že výstavba vnějšího valu Budče zaměstnala stovku osob na dlouhých deset roků. Samozřejmě těch lidí mohlo být více, a budování se tak příslušně zkrátilo. Jenže pokud skutečně došlo k větší koncentraci pracovníků k takovému úkolu, znamenalo by to, že Budeč byla dosti významným centrem, ba snad přímo vladařským sídlem.

Historicky prvním doloženým budovatelem Budče je až syn prvního známého Přemyslovce Bořivoje, český kníže Spytihněv I., panující v letech 889 až 915. Právě on vymanil Čechy ze závislosti na Velkomoravské říši. Zatímco předcházející přemyslovská sídla Levý Hradec a Prahu z nám neznámých důvodů opomíjel, na Budči dal postavit podle moravského vzoru kamennou rotundu sv. Petra.

Byla to tehdy po kapli sv. Klimenta na Levém Hradci a nedochovaném kostelíku Panny Marie na Pražském hradě třetí křesťanská církevní stavba v Čechách. Dnešní rotunda sv. Petra a Pavla však svou definitivní podobu získala teprve po přestavbě v 17. století. Alespoň základy a zdi její apsidy, výklenku za oltářem, jsou zhruba do výšky dvou metrů původní. Věž je sice také románská, pochází však až ze 12. století.

O tom, že Budeč musela být významným církevním centrem a zdaleka ne náhodou sem kníže Vratislav poslal svého syna Václava na studie, svědčí i objev další svatyně. V roce 1929 odkryl na návrší Budče archeolog Karel Guth základy kostelíka Panny Marie a kolem něho hřbitov s hroby pocházejícími podle milodarů vložených nebožtíkům na cestu na věčnost až z 10. století. O této svatyni věděl už kronikář Václav Hájek a také kněz a dějepisec Jan František Beckovský o něm v roce 1700 uvádí:

„Na tomto místě, kde někdy město Budeč stávalo, nic jiného nyní se nenalézá, toliko dva kostelíčkové, jeden svatých apoštolů Petra a Pavla velmi starý, a druhý nedaleko od prvního jménem Panny Marie založený…"

Mariánský kostelík nechal v roce 1785 zbourat osvícenec na císařském trůně Josef II. Kdo ho založil, nevíme. Václav Davídek se domnívá, že iniciátorkou jeho výstavby byla matka svatého Václava, kněžna Drahomíra. Údajně ho založila v letech 922 až 925, tedy v době svého „vyhnanství" na Budči. Potvrzení tohoto názoru by ovšem znamenalo zásadní přehodnocení běžného vnímání Drahomíry jako zpola ještě pohanky a iniciátorky vraždy vlastní tchyně svaté Ludmily.

Že by šlo o první českou metropoli?

Ale ať už byl zakladatelem zdejších dvou kostelů kdokoliv, v každém případě jejich existence svědčí o mimořádném významu tohoto hradiště. Hned dvě církevní stavby zbudované na počátku 10. století, byť ještě nevelké, představovaly v té době, kdy se ještě křesťanství svářilo s původními slovanskými kulty, jistě nevídaný přepych. Mohlo by to znamenat, že zakladatelé těchto staveb jimi chtěli překrýt jiný, starší ještě předkřesťanský význam tohoto místa. Znamená to snad, že Budeč mohla skutečně sehrávat velmi důležitou úlohu ještě v dávných pohanských dobách a být oním hlavním střediskem kmene Čechů?

Podívejme se na Budeč ve světle konkrétních archeologických nálezů. Velmi spolehlivě je můžeme datovat podle objevených mincí.

Na hřbitově u mariánského kostelíka vykopali v roce 1931 kostru, která držela v ruce denár saského panovníka Jindřicha I. Ptáčníka (vládl v letech 919 až 936) jako obolus pro Chárona, převozníka do říše mrtvých. Další mince nalezené na Budči pocházejí až z pozdější doby. Na jižním svahu budečského pahorku směrem k vesnici Kováry bylo odkryto další pohřebiště s častými nálezy typické slovanské keramiky zdobené vlnicí. Přímo u rotundy sv. Petra a Pavla byly zase objeveny hroby s velkomoravskými šperky, například stříbrnými gombíky.

Archeologové se v podstatě shodují, že už v 8. a 9. století mohlo být na Budči významné hradiště a někdy před rokem 915 zde dal kníže Spytihněv I. zbudovat opevněný hrad se svatopetrskou rotundou, jehož rozsah vymezoval kamenný val.

Zpracoval novinář a spisovatel Jan Bauer

-  Český novinář a spisovatel, narozený 11. dubna 1945 v Jihlavě, původním povoláním zemědělský inženýr, žije dlouhodobě na samotě u Vodňan.

-  V prosinci roku 2009 mu vyšla jubilejní stá kniha, čímž se stal nejplodnějším jihočeským autorem všech dob.

-  Některé knihy napsal pod pseudonymy, věnuje se především literatuře faktu a detektivkám.