Mohutnou budovu s dvěma podzemními a pěti nadzemními podlažími vyplňující nároží ulic Žitavské a 1. máje má většina Liberečanů spojenou se sklářským gigantem Skloexport, který zde sídlil.

Před třemi lety dlouhodobě nevyužívanou budovu převzal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) od Generálního finančního ředitelství a pokoušel se bývalé sídlo Skloexportu prodat prostřednictvím tří elektronických aukcí. Neúspěšně. Budova není několik let provozována a vyžaduje kompletní rekonstrukci a modernizaci.

Nyní se budova dostala do hledáčku zakladatele facebookové skupiny Liberečáci Romana Peška, který by do ní opět rád vrátil život. Pokud ÚZSVM opět vypíše elektronickou aukci, je připraven se jí zúčastnit a objekt vydražit. Naposledy byla aukční cena stanovena na 57 100 000 korun. „Je mi líto, jak tato významná ikona města pod Ještědem dopadla. Vycházel jsem z původních dispozic a rád bych zde vybudoval menší byty, ideálně o velikosti 2+kk a garsonky,“ nastínil své plány Liberečan, který působí v oblasti 3D tisku a gravírování. „Jsem takový patriot. Byl bych rád, aby se podařilo zachovat něco, co je pro Liberec typické,“ osvětlil svou motivaci.

Prostor by měl celkově sloužit jako komunitní bydlení. Vedle bytových jednotek by v přízemí měla sídlo zubařská ordinace, případně obchůdky či kavárna. Z bývalé jídelny by mohla vzniknout vnitrobloková restaurace, která by sloužila nejen obyvatelům domu. Místo půdy by bylo seberealizační centrum nabízející volnočasové aktivity, které by se odehrávaly i na střeše.

„Konaly by se tu přednášky, vernisáže a další programy. Na střeše by mohl vzniknout i ateliér. Všestranné projekty by sloužily jak obyvatelům rezidence, tak i veřejnosti za dobrovolný poplatek,“ řekl Deníku Michal Svoboda, který by se rád spolu s Romanem Peškem podílel na oživení budovy. Sám Svoboda vystupuje na sociálních sítích pod svým alter egem Gennaro Dante a zabývá se všestranným rozvojem seberealizace člověka se zaměřením právě na kulturu, sebevzdělávání a volnočasové aktivity.

Podle prvotních odhadů by se cena rekonstrukce vyšplhala na dalších 70 milionů korun a v případě, že se podaří Peškovi budovy získat, by opravy trvaly do poloviny roku 2026. Hlavním cílem projektu je zachovat aktuální podobu a nabídnout energeticky nenáročné bydlení. Liberecký patriot je připraven oslovit projektanta, pohrává si i s myšlenkou nabídnout realizaci návrhu studentům Fakulty architektury na Technické univerzitě v Liberci. „Počítáme s tím, že vznikne družstvo, které se bude o dům starat. Zároveň zde chceme vytvořit i mini muzeum, které připomene historii Skloexportu,“ dodal Pešek s tím, že zachován zůstane i páternoster a část střechy se promění v komunitní zahradu.

Zda se podaří jeho vizi naplnit, ukáže blízká budoucnost. Aktuálně totiž o bývalé sídlo Skloexportu projevily zájem Hasičský záchranný sbor a Liberecký kraj. „Jednání doposud nebyla ukončena, a proto nelze sdělovat podrobnější informace,“ informovala mluvčí ÚZSVM Michaela Tesařová.

close Bývalé sídlo Skloexportu. info Zdroj: Deník/Martin Štefanov zoom_in Bývalé sídlo Skloexportu.Budova původně sloužila jako sídlo státních úřadů, její podobu navrhl pražský architekt František Vahala a její výstavba probíhala v letech 1927 až 1930. Během tří let vyrostla kancelářská budova, jejíž hlavní průčelí se obrací do ulic Žitavská a 1. máje, další dvě křídla uzavírají čtvercové nádvoří zakryté skleněnou střechou.

V přízemí sídlil poštovní a celní úřad, dále se tu nacházely sklady a obchody jako například knihkupectví Josef Masopust či Čejetické mlékárenské družstvo. V patrech byly úřady, třetí patro bylo vyhrazeno okresnímu hejtmanství.

Jednotlivá patra spojují kromě hlavního schodiště i výtahy umístěné ve vstupní hale, jedním z nich je ikonický páternoster. Architektura odpovídá vžitým představám z meziválečného období. Zadní trakt obrácený k dnešní pobočce magistrátu a autobusovému náměstí obsahovalo byty určené pro zaměstnance jednotlivých úřadů.

Za války zde sídlily německé finanční úřady, od roku 1949 v objektu úřadoval Krajský národní výbor Libereckého kraje. Po jeho zrušení roku 1960 budovu převzal Skloexport, který provedl její rekonstrukci, zejména přestavbu vstupu, vrátnice, přístavbu výtahu a kuchyně a zkvalitnění všech interiérů. Ve druhé polovině 90. let společnost zkrachovala a majitelem budovy se v roce 2001 stal stát. Poslední nájemci, kteří sídlili v přízemí, ji opustili v roce 2009.