Transplantovaná ledvina přitom nutně nemusí být orgánem mrtvého člověka. Ve světě je stále běžnější dárcovství od žijících lidí. Například ve Skandinávii tento způsob představuje až 20 procent transplantací, u nás jen ojedinělá procenta. Ledvina od živého dárce navíc pacientovi poslouží až o třetinu, či dokonce polovinu let déle. „Ledvina od mrtvého dárce vydrží pacientovi zhruba 8 až 12 let, samozřejmě s ohledem na další zdravotní stav, orgán od žijícího dárce pomáhá 16 až 18 let,“ potvrdila Iva Brůžková z pražského IKEM. „To má obrovský význam hlavně u mladších pacientů,“ dodává.

„Pokud pacientovi v poradně oznámíme, že by mu pomohla transplantace, zpravidla s ním na další kontrolu přijdou příbuzní, kteří chtějí zjistit, zda by právě oni byli těmi pravými dárci,“ popsal situaci v rodinách primář.

Problém nastane v případě, kdy nejsou shodné krevní skupiny. Ledvinu ale může darovat i nepokrevný příbuzný. Běžné jsou například způsoby, kdy jsou k transplantaci připraveny dva páry, ale každý s jinou krevní skupinou. Pokud se najde jiná dvojice, která řeší podobný problém, mnohou se orgány takto křížově vyměnit.

Čtěte také: Fungují vám ledviny? Přesvědčte se

„Tímto způsobem se může vyměnit dokonce i několik ledvin mezi neshodnými dárci. K podobné kaskádě došlo nedávno například v USA, kde se takhle vyřešil problém u šedesáti pacientů,“ popsal primář.

Do hry dokonce vstupují i takzvaní altruističtí dárci. „Někomu třeba zemře manželka a partner chce pomoci zachránit jiný život, to jsou ale spíš ojedinělé případy,“ doplnil primář. Nepopírá však, že vítané. Zdaleka už totiž neplatí, že transplantace přichází na řadu, až když ostatní způsoby léčby selžou. U ledviny platí právě naopak, že čím dřív k ní dojde, tím lépe.

Šance pro Hynka

Jeden z pacientů, který na ledvinu čeká, je sedmačtyřicetiletý Hynek Buchta z Liberce. Na to, že trpí zvětšováním ledvin, se přišlo náhodou.

„V pětadvaceti jsem upadl na běžkách a při krvácení do ledvin se náhodně zjistilo, že mám problém. Nemoc se postupně začala i přes péči lékařů zhoršovat. Čtrnáct měsíců chodím na dialýzu a čekám na transplantaci,“ vypráví. Jeho šancí je právě nepříbuzný dárce. „Manželka má jinou krevní skupinu. V úvahu nepřichází ani syn. Bohužel u něj v deseti letech lékaři zjistili stejný problém jako u mě,“ dodává.

Zatím si třikrát týdně chodí lehnout do liberecké nemocnice. „Čtyři hodiny se mi čistí krev, pak tu stejnou dobu ještě musím ležet,“ popisuje průběh dialýzy, která pacientům s nemocnou ledvinou nahrazuje jejich funkci.

Pokud by se našel vhodný orgán, zbavil by se nejen každodenní únavy, ale je tu i šance, že by se z invalidního důchodu vrátil znovu ke své profesi.

„Tahle naděje mi dává sílu to celé vydržet,“ dodává trpělivě.

Tenista z Desné

Se stejnou trpělivostí čeká na novou ledvinu i Miroslav Lauryn z Desné. Už čtvrtým rokem. „Nemoc se projevila nenápadně. Začal jsem krvácet z nosu. Lékaři díky tomu zjistili vysoký tlak, ten mi bohužel ledviny poškodil,“ vypráví bývalý krajský přeborník ve stolním tenisu, lyžař a fotbalista. K problémům se časem přidal i nádor, který mu lékaři úspěšně sice odstranili, zároveň ale definitivně o ledvinu přišel. Jedinou šancí je pro něj nyní dialýza a jak doufá, především transfúze.

„Svou ledvinu mi nabídla dcera, ale to jsem nemohl přijmout. Má malé děti a přeci jen je tu riziko,“ vysvětluje muž. Bývalý nástrojař tanvaldské Elektro-pragy a správce sportovního areálu v Desné. Diagnózu, která mu převrátila život, se dozvěděl před sedmi lety. Teď stejně jako pan Buchta jezdí třikrát týdně do liberecké nemocnice. „Je to jediná možnost, i když někdy jsem unavený a strašně se mi nechce. Naštěstí mě povzbudí kamarád, když říká to máš jako do práce, tam taky musíš,“ usmívá se Miroslav Lauryn. Netají se, že si v dlouhých hodinách na nemocničním lůžku přebírá život. „Říká se, že nemoc člověku převrátí hodnoty, a je to pravda. Dnes už si nedělám starosti s věcmi, které mě dřív trápily,“ dodává.