Naše první zastávka je stejně jako poprvé v lesíku v Ruprechticích, kde mladý muž žije se svou přítelkyní a pejskem v malém stanu. Na první pohled vypadá místo opuštěně. „Jste doma?" volá ředitel OS ČČK Karel Studený a ze stanu se za chvíli vyštrachá povědomý obličej. Za deky je mladý bezdomovec rád. „Poprosil bych, kdyby tak byl stan. Klidně i bez tyček, hlavně, aby neměl pokažený zip," obrací se mladík na ředitele. Ještě nám stihne před odjezdem ukázat „obývák" i s topením ve vedlejším stanu, už se ale musíme rozloučit.

KDO MÁ DOMA PŘEBYTEČNOU BUNDU, ZIMNÍ BOTY, DEKU, či dokonce stan, který už dosloužil, může se obrátit na Ošacovací středisko ČČK v Palachově ulici v Liberci.

„Kdyby šel raději pracovat," komentuje jedna z pracovnic ČČK. „Není to jednoduché," reaguje ředitel. „Většina těchto lidí sice už rezignovala na to, aby se svou situací něco dělala, přesto se snažíme jim nějak pomoci," vysvětluje Karel Studený. I když většina lidí bez domova pomoc úřadů a institucí odmítá, teplé oblečení na zimu se hodí téměř všem.

Bezdomovci v Liberci.

Míříme na další oblíbené místo bezdomovců pod jeden z libereckých mostů. Starší žena, která zde bydlí i s partnerem a dalšími „kolegy", je ráda i za bundu. „Jediné, co nám teď chybí, jsou rukavice a ponožky," postěžuje si. Ty ale momentálně nejsou na skladě, snad příště.

Doufám, že na naší další zastávce, tentokrát pod mostem ve Vesci, bude prázdno. Starší muž, kterého jsme zde zastihli minule, byl v komunitě nový a podle strážníků měl ještě šanci. Ta se ale zřejmě rozplynula. Muž leží zachumlaný pod tenkou dekou. „Byl jste na úřadech," ptá se ho ředitel. „Nene," zamumlá pán a dunivě zakašle. Jde s námi k sanitce, kde si z pytlů vybírá bundu a boty. Bere za vděk i dekou. Nezbývá, než nad jeho osudem pokrčit rameny a doufat, že se přece jen rozhodne se životem něco udělat.

Osazenstvo pod dalším mostem od minula notně prořídlo. „Kde je vás více?" ptám se ženy, která nám přišla naproti jen v nazouvácích. „No, někteří odešli a jeden před Vánoci zemřel na podchlazení," konstatuje posmutněle. Muži si mezitím vybírají boty. S těmi je to nejhorší, musí sedět a těch pánských na výběr moc není. Nakonec jsou ale všichni spokojení.

Nasedáme zpátky do sanitky. Pytlů s oblečením, botami a přikrývkami ubyla více než polovina a konec zimy je zatím v nedohlednu. Je jasné, že stávající zásoby stačit nebudou. „Rádi bychom, kdyby se zapojila i nějaká firma. Teplého oblečení je potřeba více," apeluje ředitel.

„Děkujeme samozřejmě ale všem, kteří zareagovali na výzvu, a firmě Dimatex provozující kontejnery na textil," dodává na závěr naší dnešní jízdy Karel Studený.

ČTĚTE TAKÉ: Český červený kříž shání oblečení