V rámci České republiky nezvyklou a novou soutěž vyhlásila Policie v Libereckém kraji. Z každého svého obvodního oddělení vybrala jednoho policistu, který se bude snažit stát se Okrskářem roku. „Je to trochu netradiční soutěž. Protože většinou jsou klání dobrovolná. U nás si můžeme dovolit direktivní jednání, takže je povinná. Nicméně je to spíš proto, že jde o první ročník a okrskáři mají zatím jakýsi ostych," usmívá se duchovní otec projektu, vedoucí odboru služby pořádkové policie Pavel Bartoš.

Pojďme si na začátek ujasnit, kdo jsou vlastně okrskáři.

Správně bychom měli užívat výraz obchůzková služba, ale okrskář je všeobecně používán, takže u toho výrazu také zůstaneme. Jsou to policisté, kteří spravují a mají na starosti jednotlivé okrsky. Taková menší území, rozdělená podle daného místa. V celém kraji je okrsků 197. Je to vlastně taková nervová soustava, která se prolíná na území celého kraje. Mezi jednotlivými okrsky mohou být ale obrovské rozdíly.

Jak to myslíte? V práci nebo prostředí?

V prostředí a svým způsobem i v práci. Vezměte si například okrsek Všelibice, kde bydlí kolem pěti stovek lidí a okrsek Broumovská, kde žije na 12 tisíc lidí. V každém musí okrskář pracovat jinak a jiné jsou i znalosti toho místa. Zatím co ve Všelibicích zná policista téměř každého a o každém něco ví, na Broumovské to ani nejde. Jsou tam paneláky, kde žije 600 lidí a to by opravdu nezvládl. Tam je důležité spolupracovat s lidmi, kteří mu mohou informace zprostředkovat. S domovníky, obchodníky. Nebo třeba lidmi, kteří mají čas s okrskářem mluvit a mají o situaci v okolí povědomí.

Soutěž už odstartovala. O co v ní vlastně jde?

Chceme, aby se okrskáři dostali co nejvíc k lidem, do ulic. Aby se zlepšila jejich spolupráce s občany, s orgány státní správy a samosprávy. V řadě míst to funguje, ale jsou i taková, kde jsou v tom rezervy. On ten systém není nový, jen z něj chceme dostat maximum. V minulých letech prožívala policie těžké období z různých důvodů, takže vycházet co nejvíce mezi lidi vždycky nešlo.

Proč? V čem byly minulé roky pro policii tak těžké?

Důvodů je hodně. Nepřicházeli noví lidé, staří odcházeli ze služby, snižovaly se stavy policistů. Tak se na některých odděleních stávalo, že aktivita okrskářů přestala být kontaktní s veřejností. Protože stíhali jen základní činnosti. Tak to prostě bylo a není proč to zakrývat. No a i proto jsme přišli s touhle soutěží. Jednak aby se to vrátilo k normálu, kdy okrskář opravdu vyráží denně mezi lidi. A taky ještě z jiného důvodu. Aby lidé, kteří jsou teď k policii nabíráni, viděli, jak to má fungovat. A že to funguje.

Zvolili jste formu soutěže, i když přihlášen do ní musel být z každého oddělení jeden policista. Mohli jste ale tohle všechno okrskářům prostě nařídit.

To jsme mohli, ale nechtěli. Každý ví, jak to je s rozkazy už třeba u malých dětí. Mají největší legraci z toho, že je mohou porušovat. Proto jsme zvolili takovou polodobrovolnou formu. Teď zatím. Ale věřím, že v příštích letech už se budou policisté do soutěže přihlašovat sami.

Pojďme si představit, že jsem okrskář. V čem bych se třeba mohla zlepšit, v čem nasbírat plusové body?

Je to individuální a také odvislé od toho místa, kde působíte. Můžete třeba vytipovat místa, kde je třeba fotopastí a pak na zastupitelstvu požádat o jejich zakoupení. Dělat preventivní besedy na školách, v domovech důchodců. Tipovat problémová místa, zajít na benzínovou pumpu a ptát se, zda ujíždějí řidiči bez placení. Je toho hodně, co se dá zlepšit. Základ je prostě vyjít mezi lidi a mluvit s nimi.

Vy sám jste byl tři roky okrskářem tady v Liberci. Máte nějaký tip ze své praxe? Nějaký příběh, který by mohl inspirovat?

Mám. Já jsem měl svůj okrsek v devadesátých letech, kdy ještě nebyly běžné kamerové systémy. A ve svém rajónu jsme měli problémy s mladistvými vykradači aut. Vloupaček bylo hodně a já jsem byl zodpovědný za řešení situace. A protože jsem měl dobré vazby na místní důchodce, kteří měli čas a chuť pomáhat, zapojil jsme je. Tři měsíce pro nás monitorovali situaci. Koukali z okna, zapisovali. Nakonec se nám díky nim podařilo bandu zadržet. Samotní vykradači byli překvapení, kolik toho víme a jak je to možné. Nakonec byli přesvědčení, že je snímala kamera, i když tam v té době žádná nebyla.

Dobrý příklad. Počítáte s tím, že se budou jednotlivá oddělení inspirovat těmi, kteří přijdou s něčím dobrým?

Určitě a je to jeden z cílů. Ukázat, co funguje a naučit to další. A motivovat ty jednotlivé okrskáře, aby se snažili být co nejlepší.

Jak bude samotná soutěž probíhat? Kdy bude znám vítěz?

Teď v průběhu půl roku se budou všichni co nejvíce snažit, potom dojde k vyhodnocení a z těch 31 postoupí deset do druhého kola. To vyhodnotíme v prosinci, kdy také oceníme tři nejlepší.

A co na ně čeká?

Určitě dostanou nějaké věcné dary a dá se očekávat i finanční ohodnocení od policejního ředitele, což je také dobrá motivace (smích).

Pavel Bartoš

- narodil se v únoru roku 1970 v Liberci

- u Policie je od roku 1990

- celou svou profesní kariéru působí u pořádkové policie. Prošel jí od nejnižších funkcí, sám byl v letech 1992 1994 okrskářem. Dnes je vedoucím odboru služby pořádkové policie