„Tak kdy si pro to přijedete? Už to nemám pomalu kam dávat,“ ozvalo se v telefonu těsně před Vánoci a já už jsem věděl, o koho jde a co mám vyzvednout. Paní Lidmila Lederová z Liberce se každý rok obrací s žádostí na redakci Deníku, abychom rozvezli konzervy, granule, pamlsky a hračky, které nastřádala, opuštěným zvířatům do některého z útulků. Jídlo pro psy a kočky sbírá spolu s maminkou a bratrem.

„Už to ani nepočítám, ale myslím si, že to bude nejméně 10 let. Dřív jsme to do útulku vozili sami, teď už to ale nejde a je toho také čím dál více, takže bychom to nezvládli,“ vysvětluje mi paní Lederová u dveří staršího domu nedaleko největšího libereckého sídliště, zatímco nakládám vše, co pečlivě přichystala do krabic a pytlů. „Ještě jsem tam přidala plyšové myšky, jsou to hračky pro kočky. Já mám doma taky jednu, ale ta se myší bojí,“ říká při loučení a dodává: „Tak zase za rok zavolám!“

Tisíce zachráněných

Nasedám do auta a mířím z Liberce do Krásného Lesa na Frýdlantsku, kde Kateřina Vojáčková už přes 20 let provozuje soukromý útulek Azyl pes. Nejedu tam poprvé, a tak vím, co mě čeká. Starší rodinný dům na konci vesnice, kotce pro zvířata a neustálý štěkot psů. Ke psům měla Kateřina vždycky blízko, a když náhodou nějakého opuštěného přivedla domů, její rodina se o něj vždy postarala.

Kateřina Vojáčková.
Zázraky? Ty se dají udělat laskavou péčí a trpělivostí, říká šéfka útulku

Útulek založili její rodiče, když jí bylo 16 let, a od té doby tam Kateřina pomáhala, až ho nakonec převzala. To bylo v roce 1992 a za ty roky se podařilo umístit do nových domovů více než 5000 psů a 400 koček. Kapacita útulku je 35 psů a 10 koček, ale jak Kateřina Vojáčková přiznává, bývá jich tu často i více. „Máme zde malá, střední, ale i velká plemena různých ras a věku. Jsou zde pejsci, které někdo týral, vyhodil na ulici, také ti, kterým umřel majitel, a nechtěná štěňata,“ líčila Deníku nedávno majitelka útulku.

Letos se ale hodně změnilo kvůli koronaviru. Největším problémem bylo omezení kontaktu a zavření některých obchodů, ve kterých má útulek své kasičky na dobrovolné příspěvky. To znamenalo, že ubyla příležitost, jak získat finance na provoz. „Pro všechny je to těžká situace. Je to znát, dary od lidí se opravdu razantně snížily. Tam, kde je kasička a je zavřeno, tak se nedá dělat nic než čekat, až otevřou. Pár firem a úřadů přispívá většinou v závěru roku, ale letos mají samy se sebou co dělat, natož přispívat. A lidé, kteří nechodí do práce, tak z čeho mají přispět? I když vím, že by mnozí chtěli, ale současná nejistá situace jim to nedovoluje,“ krčí rameny majitelka útulku.

„Nejsme zaměstnanci města ani obce. Zajišťujeme odchyty volně pobíhajících psů na základě telefonické objednávky od města, obce či Policie ČR. Tyto instituce nám vystaví objednávku na daného psa a hradí jeho pobyt v útulku, nikoli však naši práci a péči. Zpravidla obce platí 30 dní, nejdéle však půl roku. Stává se ale, že jsou pejsci u nás déle, tudíž je musíme platit ze svého,“ připomíná Kateřina Vojáčková.

S nouzovým stavem došlo ke zvýšení zájmu o adopce opuštěných zvířat
V krizové době útočí samota. Lidé na Českolipsku shánějí parťáky z útulků

Kromě shánění financí je její největší starostí každodenní práce v útulku, jako je čištění kotců, krmení a venčení. „Každý, kdo má doma pejska, ví nejlépe, jaká je to starost. A teď si to znásobte třeba třiceti a vyjde vám čas, který den co den věnujeme psům. Nemluvě o obstarání krmení, odvozu odpadu od psů a cestách na veterinu. K péči také patří opravy kotců, boudiček, plotu,“ vypočítává. Právě proto útulek vítá každou pomocnou ruku či korunu nebo materiální dar.

Útulek se vyprázdnil

S pomocí Moniky Vítkové, jež v útulku pracuje, vynáším všechny dary od paní Lederové do provozní místnosti, které vévodí ozdobený vánoční stromeček a spousta dárků. „Jak vidíte, pod stromkem je plno. Lidé na nás myslí a vozí nám potřebné krmení. Jsou tady velké pytle s granulemi pro psy, ale také menší konzervy pro kočky, zvířecí šampóny nebo hračky. Jsme vděční za cokoli, co nemusíme kupovat,“ říká mi s dojetím Monika Vítková.

Psi patří mezi nejoblíbenější zvířecí kamarády lidí. Ilustrační foto:
Psi z útulků v Libereckém kraji mizí. Nejsou ale pro každého

Ptám se jí, zda po Vánocích už nemuseli přijmout nějaký nechtěný dárek v podobě štěněte. „Zatím jsme to řešit nemuseli, ale na to je ještě brzo,“ podotýká Vítková a upozorňuje mě na další překvapivý dopad koronavirové krize. „Od jara máme nezvykle málo psů. Lidé si opravdu berou psy a kočky z útulků více. Mají více času a jsou doma, takže se jim mohou věnovat,“ zmiňuje Monika Vítková, ale hned dodává, že i přesto mají co dělat.

„Máme tu dva psy už od roku 2016. Pak je tu jeden, který je u nás dva roky, a zbytek se střídá,“ vysvětluje mi při loučení a doprovází ji hlasitý štěkot psů, o kterých jsme se zrovna bavili. Zatímco pro nás už jsou Vánoce minulostí, psi a kočky v útulku Azyl pes Krásný Les budou mít díky dárcům a podporovatelům Vánoce celý příští rok.