Tam ukrytý před zraky veřejnosti čeká, až se dánská královna odebere mezi své předky a její tělo spočine v kryptě v pohřební kapli katedrály Rotskild. A skleněný náhrobek symbolizující její živoucí, otevřenou, mimořádnou osobnost bude umístěný vedle sarkofágů 40 dánských panovníků, kteří jsou tu pohřbíváni od 12. století.

Dánská královna Margrethe II. se pro něj rozhodla před 15 lety. Sama výtvarně činná oslovila nekonformního dánského výtvarníka Bjørna Nørgaarda. Ten navrhl moderní monument ze skla, pro jehož vytvoření hledal zkušeného skláře po celém světě. Našel ho až v žáku světově proslulého Stanislava Libenského Zdeňku Lhotském, výtvarníkovi zabývajícím se technologií taveného skla. Ten jediný našel odvahu, aby zakázku, na niž si nikdo jiný netroufl, přijal.

„Vzhledem k tomu, že se na světě nenašel nikdo, kdo by byl to na sebe ochoten vzít, tak tě trochu šimrá v podbřišku, když si myslí celý svět, že jsi nejlepší. Tak to teda zkusíš,“ svěřil se ve snímku, který byl o téměř pětileté anabázi vzniku mnohatunového monumentu natočen.

PRO MILOVNÍKY DETEKTIVEK

Časosběrný dokument s názvem Sarkofág pro královnu natočil režisér Pavel Štingl s kameramanem Miroslavem Jankem. Do kin půjde 19. září. Lidé ale budou mít možnost ho vidět v předpremiéře už tuto neděli. Promítat se bude 15. září na Krásné na Jablonecku za přítomnosti Zdeňka Lhotského.

„Pokud patříte mezi milovníky detektivek, rozhodně si dokument nenechte ujít,“ pozvala dramaturgyně Kateřina Ondřejková. „Tak napínavý příběh plný zvratů se v hrané detektivce vidí málokdy. A přestože divák ví, že přenádherný objekt nakonec vznikne, bude se spolu se Zdeňkem a jeho týmem do poslední chvíle bát, zda se to povede a co na to královna,“ dodala.

„Všichni živí z týhle dílny jsou teď tady, protože je zajímá další osud jejich práce. Buď tam budou střepy za několik milionů, nebo něco, s čím budeme další půl rok pracovat,“ vylíčil Lhotský ve filmu dramatické okamžiky.

Každý ze šesti kusů díla musel totiž projít technologií pomalého chlazení. Kamera je tak přítomna u nejedné dramatické situace, která během složitého procesu nastala. „Pro mě je v dokumentu fascinující sledovat i 'dělníky skla'. Jsou v pozadí zájmu médií, ale věnují hodiny a hodiny ruční práci broušení a leštění skleněného obelisku. Také díky nim vznikne krása, která přesně symbolizuje prázdnotu dvou těl,“ uvedla dramaturgyně pro Českou televizi.

ČLOVĚK JAKO OTISK V PAMĚTI

„Ideou sarkofágu je otázka, co je vůbec člověk. Nic. Puf… Zbude vlastně jen taková bublina, otisk v paměti,“ prohlásil Lhotský. „Volba skla jako dominantního materiálu díla je záměrná,“ doplnil ho autor návrhu Bjørn Nørgaard. „Sklo symbolizuje, že královna je demokratická panovnice a náš společenský systém transparentní. Právě tímto fascinujícím sdělením chceme zanechat stopu v historii,“ vysvětlil. Stejnou stopu v podobě mimořádného díla zanechá v historii i umění a jméno českého skláře.

Skleněný sarkofág, správněji kenotaf, protože v něm těla nebudou uložena, je sestaven ze šesti dílů, každý má zhruba tři čtvrtě tuny. Uprostřed skleněné masy je prázdný prostor. Vzduchová bublina, dokonale imitující tvar dvou ležících těl. Stojí na sloupech s hlavami slonů a jeho výsledná podoba s kovovými ozdobami není samoúčelnou vizí autora, ale sofistikovaným symbolem, který v sobě zahrnuje povinné heraldické prvky i řadu podstatných symbolů, odkazujících na život královského páru.

Například tři sloupy symbolizující ostrovní stát. Jsou z kamenů dovezených z Grónska, Faerských ostrovů a Bornholmu. Hlavy slonů zase odkazují na dánský pivovar Karlsberg, jehož nadaci podporující kulturu a vzdělávání královský pár spravuje. Podstavec je z kamene dovezeného z Francie. Rodné země prince Henrika, který zemřel letos v únoru. Podle svého posledního přání nechtěl být uložen v kapli, ale jeho popel měl být rozprášen v moři.