Duch zabitého mnicha straší na zámku Jezeří

27. 2. 2013

Redakce

Zámek Jezeří byl původně jako hrad postaven zřejmě v roce 1281. Jeho historie je velmi pohnutá a jak se zdá, zámek stále nemá na růžích ustláno. Název vznikl podle Komořanského jezera, ovšem říkalo se mu také Eisenberg, podle Železné hory, i když železná ruda se zde začala těžit až koncem 15. století.

Jezeří prochází postupnou obnovou. Za příplatek je možná návštěva i mimo sezonu. | Foto: Václav Valda

Na zámek jej nechal přestavět Mikuláš Hochhauser, a to v roce 1513. Rod Hochhauserů se na zámku udržel až do roku 1621, kdy mu byl zámek zkonfiskován za účast na Stavovském povstání. Zámek pak koupil Vilém Mladší Popel z Lobkovic a tím se zámek na dlouhou dobu dostává do držení rodu Lobkoviců.

Ničivé požáry

Osmnáctého února roku 1646 zachvátil zámek ničivý požár, ale Ferdinand Vilém, syn Františka Viléma se rozhodl k rozsáhlým přestavbám, které skončily až o celých padesát let později. V roce 1713 ale opět dochází k požáru, který celý zámek zničil.

Ještě téhož roku ovšem dochází k opravám, které započal Oldřich Felix, jež byly dokončeny v roce 1722. Zámek tak dostal barokní podobu, kterou známe dodnes. Lobkovicové používali Jezeří jako lovecký zámek a reprezentativní letní sídlo.

Další pohromy

Do historie zámku se zřejmě nejvíce ovšem zapsal Josef František Maxmilián z Lobkovic, který se přátelil s Ludwigem von Beethovenem a který zámek proslavil nejen bohatým uměleckým životem, ale také rozsáhlou stavební činností. V roce 1920 sem byla zavedena dokonce i elektřina a telefon.

Jezeří prochází postupnou obnovou. Za příplatek je možná návštěva i mimo sezonu. V roce 1938 zámek zabral štáb SS Liebstandarte okamžitě poté, co začala válka. Štáb Jezeří sice opustil, ale byl zde zřízen tábor pro vězeňské účely. Zámek vojáci natřeli zelenou barvou a obehnali drátěným plotem, nabitým elektřinou. Po válce zůstal zámek sice opuštěný, ale v roce 1949 byl zestátněn. Usadila se zde vojenská posádková správa Chomutova. Docházelo tedy nadále ke drancování a ničení. Zámek byl dokonce v 70. letech určen k likvidaci.

Veřejnost ale nedovolila, aby tato vzácná kulturní památka zmizela z mapy. Nakonec se ji podařilo zachránit. Započala dokonce rekonstrukce, která byla sice na nějaký čas pozastavena, ale v současné době stále probíhá. Zámek Jezeří nemá ale zdaleka vyhráno. Nyní jej ohrožuje těžební činnost.

Neblahý souboj italského šlechtice

Jako každý hrad či zámek má své duchy, tak i Jezeří. Mezi nejznámější patří duch mnicha Tobiáše. Tobiáš býval italský šlechtic, který kdysi patřil mezi významné osobnosti. Zamiloval se však a svou lásku hodlal uchránit všemi možnými způsoby. Přistoupil tedy i na souboj, ve kterém svého protivníka zabil. Rodina mrtvého ale přísahala, že se pomstí. Tobiáš musel uprchnout, aby si zachránil holý život. Bohužel, bez své lásky. Po dlouhém putování se nakonec usadil u tehdejšího hradu jako poustevník. Pravidelně chodíval do hradní kaple, kde rozjímal a modlil se k Bohu za odpuštění. Netušil ale, že své nepřátele má stále v patách a že mu jsou již dokonce nablízku.

Mnichův duch straší v kapli i dnes?

Jednoho dne, když se opět vydal na hrad, aby se mohl pomodlit, spatřil mezi stromy neznámé postavy. Chystal se utéct, ale neznámí lidé jej dohonili. Jaké bylo Tobiášovo překvapení, když v nich poznal své nepřátele. Prosil sice za odpuštění a přísahal, že se za duši mrtvého neustále modlí, jenže jeho sliby nebyly nic platné. Byl ubodán k smrti a proklet. Jeho tělo nebylo ani pohřbeno. Jezeří prochází postupnou obnovou. Za příplatek je možná návštěva i mimo sezonu.

Pár týdnů poté si všimlo služebnictvo muže v kápi, který chodíval do místní kaple. Objevoval se tu pravidelně, ale uvnitř kaple nikdy nikoho nenašli. Sotva muž v kápi vešel, jakoby se rozplynul. Na tento úkaz si brzy všichni zvykli a přestali přízrak pronásledovat. Klid zde hledá dodnes, ale stále ho nenašel. Objevuje se na různých místech a je otázkou, zdali jej vůbec někdy nalezne. Povídá se, že duše mnicha Tobiáše dojde pokoje teprve tehdy, bude-li jeho tělo řádně pohřbeno. To se ale nikdy nenašlo, prý je roztrhala a pozřela divoká zvěř.