To vše v sobě skrývá cyklus uznávaného fotografa, profesora Jindřicha Štreita s kontroverzním názvem Cesta ke svobodě.

Jindřich ŠtreitProfesor Jindřich Štreit (66) je světově uznávaný dokumentární fotograf a pedagog.
V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vyučoval dokumentární fotografii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, je docentem pro obor fotografie. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě

Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Brazílii, Moldávii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Maďarsku, Rusku v České republice (např. v cyklech Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé Třineckých železáren, Mezi námi, Za oponou, Spolu, Cesty života, Ocelový svět, Tichá nemoc, Vítkovice, Hledat anděla, Cesta ke svobodě. V roce 1982 se zúčastnil nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců. Tajnou policií byl vzat do vazby a následně odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 měsíců s podmíněným odkladem na dva roky za údajné hanobení republiky a jejího představitele. Zároveň mu byly státní policií zabaveny negativy, pozitivy i fotografické přístroje a byl mu vysloven zákaz fotografování.

Deset let mapoval komunitu drogově závislých a výsledkem je cyklus velkoformátových snímků, které s divákem otřesou a přinutí ho podívat se za oponu běžného života, za tenkou hranici, která někdy může dělit „normální" svět od života v soukromém pekle. Výstavu už zhlédli návštěvníci řady evropských i českých měst. Právě v těchto dnech ji mohou vidět návštěvníci Univerzitní galerie N v Jablonci nad Nisou.

Droga nemá hranice

,„Musím říct, že tenhle cyklus patřil z mého pohledu k těm nejtěžším," přiznává fotograf, známý například svými snímky z ústavů pro mentálně postižené a dalších minorit odsouvaných nebo odsouvajících se mimo většinovou společnost.

Na rozdíl od těchto cyklů, které vznikaly v různých zemích, se v tomto soustředil Jindřich Štreit výhradně na českou scénu. „Fotil jsem ve velkých městech, kde je koncentrace drogově závislých vysoká, ale i na docela malých vesnicích. Droga totiž nezná hranice…," říká autor, zatímco si prohlížím fotografii dívky, spící v zaneřáděné vybydlené místnosti, neskutečnou bolest v detailech tváří…

Ocenil ho Halík i Bém

„Jindřich Štreit, který tak mistrovsky umí najít střípky posvátného uprostřed labyrintu banality, ukazuje pseudonáboženství drogy jako málokdo jiný," ocenil výstavní cyklus profesor Tomáš Halík.

„Závislost na drogách je nemoc duše, která se stává nesvobodnou, odsouzenou k životu v neskutečně malém prostoru, který je svírán fyzickou bolestí na straně jedné a ztrátou životní perspektivy na straně druhé," napsal k výstavě specialista na drogovou problematiku Pavel Bém.

Nechtěl jsem soudit

Snímky nevznikaly nahodile. „Byla to práce velice koncepční. Důležité bylo navázat vztahy s lidmi z této komunity, dostat se k nim co nejblíže. Nešlo jen o to je vyfotografovat, ale diskutovat s nimi, poznat je, některé jsem sledoval i delší časové období," vysvětluje ke vzniku cyklu mimořádné umělecké i dokumentární hodnoty Jindřich Štreit.

„Poznal jsem, že to zdaleka nejsou jen lidé z okraje společnosti. Patří k nim i velmi vzdělaní lidé, intelektuálové, lidé velice citliví a vnímaví," říká fotograf.

Podle něj jsou obzvlášť ohrožené děti, které drogou často řeší citovou prázdnotu v materiálním dostatku. „Rodiče totiž velmi často řeší nedostatek času a lásky penězi. Fotil jsem třeba chlapce, který se už od svých dvanácti let léčil ze závislosti! Proto jsem rád, když výstavu navštěvují třeba školáci, aby viděli, co droga může způsobit. Se všemi důsledky, protože život na drogách často vede ke do kriminálu," popisuje své zážitky autor.

„Nechtěl jsem soudit, ale i pochopit cestu, která vede závislé od prvního okouzlení lehkou drogou k drogám tvrdým a k důsledkům, které z toho nutně plynou. Proto je cyklus tématicky dělen do tří celků," vysvětluje.

Výstava v univerzitní galerii, kterou si mimochodem Jindřich Štreit sám vybral, kvůli nevšednímu řešení prostor bývalé divadelní budovy, tak vede diváka od zmaru a soukromého drogového pekla vepsaného do tváří fotografovaných lidí až k naději na záchranu v léčebně pro odvykání. Zachycuje i snímky z rýnovické věznice s pouhým obrysem hlavy ve světelném kontrastu světla venkovního světla procházejícího mříží.

Jako určitou hříčku zařadil do vystaveného cyklu autor i portrét redaktora Reflexu Jiřího X. Doležala, který se netají svými sympatiemi k lehkým drogám. Další fotografie vévodící schodišti snad znázorňuje drogového bosse. Nebo dealera. Viníka.

Cesta svobody a cesty naděje

Jeden ze snímků se od ostatních zřetelně odlišuje. Je na ní improvizovaná polní mše. „Tuhle fotku jsem tam chtěl určitě dát. Znázorňuje, že utrpení je veliké, ale když má člověk dostatečně velkou oporu a zázemí, má šanci se z toho dostat. Je to z jedné komunity na odvykání závislosti," popsal Štreit.

Zmínil, že takových zařízení kvůli nedostatku financí stále ubývá. Zatímco drogová scéna roste a počet nových, dosud neznámých drog se zvyšuje.

„S výstavou jsem navštívil řadu zemí, včetně Holandska či Německa. I tam mají své problémy, ale lidem se mnohem více věnují, je tam víc středisek, kde lidi motivují a léčí prací, určitým režimem je vrací zpátky," popisuje své zahraniční zkušenosti Jindřich Štreit.

Výstava s provokativním názvem Cesta ke svobodě potrvá v jablonecké galerii jen do 26. dubna. Otevřeno je tu vždy od úterý do pátku od 13.00 do 17.00 hodin. Vstup je zdarma.