"Když vám někdo z jedné strany říká, udělali jsme rekordy, udělali jsme milion aut, a na druhou stranu, vypadněte z fabriky, říkáme ne. Pustíme se do toho, i kdybychom tady měli zbourat všechno včetně toho Pentagonu," hlásal z korby nákladního vozu přistaveného na louce před 11. bránou předseda odborové organizace Jaroslav Povšík o důvodech, proč odbory nemohou přistoupit na zavádění strategie HPO a vyčleňování zaměstnanců pod externí firmy. Bylo kolem dvou hodin a protestní mítink byl v plném proudu.

Už v půl druhé, kdy policisté uzavřeli část třídy Václava Klementa, bylo na prostranství nedaleko administrativní budovy, kde sídlí vedení automobilky, pořádně rušno. To už byly na místě úctyhodné davy. „Vydržte, teprve se blíží naši kolegové ze starého závodu," znělo z improvizované tribuny.

A skutečně. Ve výsledku se protestní akce, jejímž cílem bylo demonstrovat sílu, jednotu a podporu vyjednávacímu týmu, který domlouvá s vedením společnosti podobu nové kolektivní smlouvy, zúčastnilo pět až deset tisíc lidí ze dvou směn.

„Lakovna je tady", „Kvalita souhlasí s požadavky odborů Kovo", „Montáž Octavie M13 je s vámi". Ulicemi se valily stovky a tisíce lidí. Ze všech stran. Vyzbrojení poutači, píšťalkami i trumpetami a z reproduktorů hrály starší bojovné písně odborů.

Po takřka celou hodinu hovořil k odborářům velmi plamenně a velmi emotivně Jaroslav Povšík. Jeho slova mnohokrát přerušilo volání a rachot, kterým škodováci nesouhlasně reagovali na nabídku automobilky. Povšík upozornil například na snahu vyčleňovat zaměstnance pod externí firmy v rámci efektivnější práce a jedním dechem připomenul nákladné rozšíření řad představenstva, jmenoval dřívější úspěchy protesních mítinků organizovaných odbory a pochválil protestující, že vytrvali a nenechali se vedením firmy od protestu odradit.

„Podniková rada zítra rozhodne, jestli obnovíme kolektivní jednání, nebo půjdeme do stávky. Ta bude případně tří- až pětidenní a bude záležet na vás, jak budete stateční," prohlásil Povšík.

Možnost zúčastnit se protestu získali všichni zaměstnanci. Odboráři naplánovali různé akce pro různé provozy. Například noční směna pracovala o hodinu méně mezi pátou a šestou ranní. Protestovalo se také ve Vrchlabí a v Kvasinách. Ve druhém zmíněném závodě se zúčastnily akce dva tisíce lidí.

„Přivedla jsem sem i své děti, měly by už odmalička vidět, že se člověk musí umět za svá práva postavit. Neohnout hřbet je důležité, firma nás také nešetří, tak by měla adekvátně zaplatit. Bez nás by ten rekordní výdělek neměli," myslí si paní Emílie, která pracuje v automobilce už od střední školy.

Opačný názor prezentovali zaměstnanci, kteří v době stávky právě odcházeli z práce, protože jim normálně končila směna. „Je to celé šaškárna, stejně jsou jako vždycky předem domluvení, je to jenom divadýlko, abychom měli pocit, jak moc odbory potřebujeme. Ti nejvyšší odboráři – jména si dosaďte – si mohou podat ruku s těmi ouřady z Pentagonu. Na nás, řadových dělnících, jim záleží úplně stejně, tedy vůbec," říká nekompromisně Jaroslav Hlávka.

Pokud se odboráři rozhodnou pokračovat v jednání desátým kolem, budou prý očekávat nabídku převyšující tři procenta, které Škoda Auto stanovila jako konečnou nabídku. Jako jediné další východisko vidí stávku.