On vystudoval technologii skla na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě a životními kličkami se dostal k uměleckému zpracování skla, ona začínala u keramiky a posléze se rozhodla věnovat se sklu.

„Je to ušlechtilý materiál, který nabízí hodně možností. Máte na výběr různé techniky zpracování. Kromě toho, že vdechnete život něčemu novému, tak vás čeká i překvapení, jak se bude plastika chovat v prostoru,“ popsala své okouzlení sklem Beata Vágnerová, která začínala s tavenou plastikou a věnuje se i broušenému sklu.

Manželé se potkali díky své sklářské vášni. Daniel Vágner jezdil do Polska školit na brusírnu, kde shodou okolností pracovala i budoucí manželka. Našli v sobě zalíbení, které vyvrcholilo před čtyřmi lety svatbou a narozením potomků. „Sklářství mě baví a naplňuje, rozhodně v něm vidím budoucnost. Rád přetvářím obyčejnou věc v něco nového, použitelnějšího. Ale někdy si musím odpočinout, jednu sezónu jsem pracoval jako kominík,“ svěřil se Vágner.

Sklářská instalace v parku Liebiegova paláce.
Liberec se zahalí do křišťálu. Rozpočet festivalu je téměř tři miliony korun

Skláři tvoří jak vlastní, tak i společné projekty. Jak sami přiznali, málokdy se na něčem shodnou. Zatímco Beata se věnuje delší čas navrhování a jsou pro ní důležité detaily a samotný příběh, Daniel naopak potřebuje fyzicky pracovat s materiálem a vidět, co z něj vznikne. „Ve finále nám to funguje a oba naše pohledy se doplňují. Když pracujeme na vlastních projektech, navzájem si přejeme úspěchy,“ podotkla umělecká sklářka.

Jelikož se jim letos podařilo dokončit dílnu, zapojili se do druhého ročníku sklářského festivalu Týden Křišťálového údolí. Líbí se jim, jak samotné Křišťálové údolí spojuje malé živnostníky, výtvarníky i velké firmy a dává veřejnosti na obdiv české sklo. V rámci festivalu se v úterý 29. srpna uskuteční výlet za sklem do Hrádku nad Nisou, díky němuž se budou zájemci moci seznámit s uměleckou tvorbou hrádeckých sklářů a zároveň obdivovat jejich nejnovější společný projekt.

Jedná se o instalaci Skrze sklo v Müllerově hrobce, která shodou okolností slaví 100 let od svého vzniku. Zrealizována byla za podpory města Hrádek nad Nisou a příspěvkové organizace Brány Trojzemí. „V centrálním bodě hrobky stojí tavená plastika vysoká necelé dva metry ve tvaru jehlanu s lepeným břichem symbolizující těhotnou ženu. Okolo ní jsme zavěsili přibližně sedm tisíc komponentů, které mají optické vlastnosti podobné olovnatému křišťálu a symbolizují déšť,“ popsala instalaci Vágnerová s tím, že do každého polotovaru ve tvaru čočky vrtali či ho jinak upravovali například matováním.

Vegetariánská restaurace Ánanda v Liberci.
Nudná šeď meníček? Kdeže! Liberecká vegetariánská Ánanda oslaví dvacet let

Expozice odráží skutečný příběh. Továrník Müller nechal postavit hrobku pro svou manželku, která zemřela při porodu i s dítětem. Pak přišla ale ekonomická krize, která ho jako textilníka tvrdě zasáhla. Sbalil si své věci včetně ostatků z hrobky a odešel do Německa. „Snažili jsme se ukázat, že smrt k životu patří, ale zároveň přinést i tu naději, očištění, což symbolizuje právě křišťálový déšť,“ dodala Beata.

Instalace bude v hrobce k vidění do soboty 2. září, poté bude uložena do bedny. Poté, co vznikne za několik let v Hrádku nad Nisou poliklinika, měla by se stát součástí vestibulu či vstupní haly.

Do budoucna plánují rozjet vlastní e-shop, kde budou nabízet užité sklo. Zároveň pracují na nových výstavách. „Rýsuje se projekt, během kterého bychom se pro jednu z významnějších galerií podíleli na vytvoření prostoru právě pro sklo,“ uzavřeli vyprávění manželé Vágnerovi.