Stavme sněhuláky, ne bariéry na hranicích. K tomu nedávno vyzvali členové mezinárodní občanské iniciativy Soboty pro sousedství. Nelíbí se jim, jak jsou lidé na hranicích, případně ti, kteří pracují v zahraničí, ostrakizováni. Podle jejich názoru by se do přeshraničních vztahů měla vrátit empatie a racionalita.

Sněhuláky si iniciativa vybrala ve vztazích mezi národy jako symbol lidskosti. Ta se totiž podle jejího představitele, ústeckého germanisty Jana Kvapila, vytrácí. „Vytahuje se džin z láhve, džin starého nacionalismu, který svět ve 20. století zavedl na pokraj zkázy,“ říká Kvapil.

Faktické uzavření hranic z německé strany chápe, uvědomuje si totiž špatnou epidemickou situaci v České republice. „Na české straně se řítíme do průšvihu a zároveň Česká republika na sousedy nepůsobí jako dobře řízená země,“ vysvětluje germanista s tím, že by zvládání epidemie mělo být odpovědné a nemělo by být zneužívané k politickým účelům.

Přeshraniční vztahy by ale podle jeho názoru měly fungovat lépe. Poukazuje přitom na podle něj nesmyslné převozy covidových pacientů stovky kilometrů napříč celým Českem, zatímco Sasko nabízí volná lůžka. K sousední spolkové zemi se s nabídkou přidalo i Bavorsko a Sasko-Anhaltsko. „Je nedůstojné, aby kvůli symbolice a pofidérnímu obrazu soběstačnosti umírali lidé. Převážet pacienty na Moravu je nedůstojné nejen pro ně, ale i pro jejich příbuzné,“ domnívá se Kvapil, pro nějž jsou hranice na česko-německém pomezí jen slovo a neměly by být skutečnou bariérou.

Tou největší skupinou, kterou současné restrikce zasáhly, jsou ale pendleři jezdící za prací do sousední země. Zatímco loni na jaře na ně bylo pohlíženo jako na ty, kteří zavlekli koronavirus z práce domů do Čech, letos se karta obrátila. Nyní na ně totiž německé úřady pohlížejí jako na ty, kteří by nemoc mohli zavléct z domova do země, kde pracují. „Zdraví není jen to fyzické, ale i psychické. A tito lidé si mnohdy museli vybrat mezi tím, zda své rodiny zajistí, nebo od nich budou muset být na neurčitou dobu odloučeni,“ popisuje Kvapil další dopad uzavřených hranic.

To je přitom nepochopitelné i pro řadu Němců. Firmy totiž kvůli opatření často přicházejí o zaměstnance, což zhoršuje jejich postavení na německém trhu. Podle saského novináře Steffena Neumanna, který se specializuje v německých novinách Sächsische Zeitung na Českou republiku, taková drakonická opatření nezbytně nutná nejsou. „Pendleři jsou nyní pravidelně testováni, podíl pozitivních případů je hluboko pod obvyklými hodnotami v Sasku, méně než deset procent,“ říká Neumann.

Sdružení lidí z česko-německo-polského pohraničí vešlo jako iniciativa Soboty pro sousedství poprvé v širší povědomí loni na jaře. Tehdy začalo po téměř hermetickém uzavření hranic z české strany pořádat pravidelná setkání přímo na hraniční čáře. Lidé z Česka i Německa se tak mohli setkávat, ačkoliv všichni zůstali ve své zemi. K těmto setkáním se zatím vrátit neplánují. „Neumožňuje nám to bezpečnostní situace. Těšíme se ale, až se budeme moci opět potkávat bez omezení nejen přímo na hranicích, ale i ve svých životech,“ dodává Kvapil.