Ideální muž? Na co se už dneska nehraje?

Co znamená být mužem v 21. století? Macho model už nefunguje a být hodným klukem se nevyplácí. Jak dnes žít kvalitní, svobodný i dobrodružný život? Tipy vám dá workshop pro muže s názvem Ideální muž na oltář, nebo do sběru? ve čtvrtek 11. června od 17 do 21 hodin v prostorách sdružení Maják o.p.s., Konopná 776, Liberec. Více prozradil v rozhovoru sociolog Josef Petr.

Jaký je v dnešní době podle vás ideální muž? Pokud to lze nějak zobecnit?

Ideály jsou tak trochu jako hvězdy. Svítí sice krásně a můžou velmi zhruba ukazovat směr, nikdy jich ale nedosáhneme, ať se natahujeme sebevíc. To může být velmi frustrující. Liga otevřených mužů (LOM) nabízí prostor mužům, aby místo ideálů rozvíjeli hodnoty. Konkrétně tzv. 4 O: odpovědnost, originalitu, odvahu a otevřenost. Každý po svém a jak je mu to vlastní hlavně ale skrze skutečné činy zakotvené v realitě. Žádné vzdušné zámky a jednoduché instantní odpovědi.

Patří stále mezi mužské atributy pití piva, sledování fotbalu a hokeje a podobné stereotypy?

Rád opakuji takovou postmoderní mantru: jsou různí muži, kteří se v různých sociálních kontextech realizují různými způsoby. Pokud lze o dnešních mužích něco s jistotou prohlásit, pak je to právě tohle. Pokud ovšem budeme přemýšlet čistě statisticky, tak ano, hodně mužů v ČR stále bere pití piva a fandění svému oblíbenému klubu jako součást svojí identity.

Co se týče konzumace alkoholu, patříme dokonce na světovou špičku. Podle dat WHO vypije průměrný český muž 18,6 litru čistého lihu ročně. To by zabilo i hrocha. Je to takový typicky český únik před realitou všedního dne. Ale v LOMu nejsme abstinenti, spíš chceme muže podpořit, aby svůj vztah s alkoholem přehodnotili. Proto např. pořádáme kampaň Suchej únor. Letos si odstup od své oblíbené drogy dalo na 1000 nadšenců, včetně známých osobností.

Změnila se role mužů v dnešním světě, když ji srovnáte třeba před padesáti lety?

Určitě, o tom není pochyb. Co se týče role mužů, odehrává se obrovská změna, která nás vyvazuje z tradiční role živitele, ochránce a správce věcí veřejných a dává nám možnost účastnit se oblastí života, kde jsme dlouho hráli druhé housle. Především v oblasti rodinného života a péče. Je to ovšem běh na dlouhou trať, takové změny se nedějí přes noc. A v různých částech světa jdou tyto změny různě rychle. Mám např. ještě docela čerstvý zážitek z Norska, kde se aktivní zapojení muže do péče bere za běžný standard. U nás táta s kočárkem sem tam vyvolává soucitné úsměvy, ale pozitivní obraz otcovství rychle roste. A pak jsou stále velké části světa, kde se zastavil čas kdokoliv zatouží po svobodě od tradičních kulturně-mocenských struktur, dostane přes prsty nebo ho převálcují mnohem temnější proudy viz třeba Arabské jaro.

Co mohou muži očekávat od vašeho semináře? Co se tam dozví a jak bude probíhat?

Náš seminář je takovou malou ochutnávkou před ročním kurzem Mužská cesta, který v Liberci chystáme od letošního října. Účastníci zažijí 4 hodiny plné podnětů pro svůj osobní i profesní růst i podpory a zpětné vazby od dalších mužů. Soustředíme se na naše individuální mužské příběhy a sestavíme si vlastní „portfolio vzorů", které nám může poskytnout určitou mapu pro nastartování potřebných životních změn. Seminář vedeme v tandemu s kolegou Martinem Járou. On je psycholog a já sociolog. Řekl bych, že je to dobrá kombinace.

Česko se nedávno bavilo kauzou o semináři Olgy Lounové Jjak uspět v umění? Berou váš semináře klienti vážně, nebo se také najdou ti, co ho zpochybňují, zesměšňují? Muži nejsou moc pro terapie a semináře, ne?

V dnešní době se opravdu roztrhl pytel s různými semináři a kurzy osobního rozvoje. Podobné je to i u seminářů pro muže. A takový seminář může dělat profík, ale klidně taky naprostý „nýmand".

Myslím si, že muži usilují o osobní rozvoj stejně jako ženy. Pořád ale trochu jedeme na výkon a na výsledky, takže chceme, aby takový seminář skutečně k něčemu byl. I mezi muži se určitě najdou typičtí sběratelé seminářů, pro které je přítomnost jejich oblíbeného guru jako povznášející šňupnutí. My jedeme na mnohem civilnější vlně a hlavně vycházíme z téměř dvacetileté zkušenosti s vedením mužských skupin, které je okořeněné také expertní a výzkumnou prací na poli mužských témat. S pochybami se samozřejmě setkáváme, ale to je normální. A dokonce i správné. Pokud někdo přestává pochybovat a kriticky přemýšlet, přestává se taky rozvíjet.

Jaké jsou základní mezníky v životě muže? Kdy se stává dospělým?

V dnešní době? Každý jindy. Naše kultura nemá žádné přechodové rituály, díky kterým bychom z mladých kluků dělali dospělé muže. Naše životní příběhy se individualizují. Má to své výhody i nevýhody, ale takhle to dnes je a cesta zpět už nevede. Určité mezníky však v životě muže stále jsou, protože jsou více archetypální než sociokulturní. Např. první zamilování, první sex, opuštění rodinného hnízda, matky, den, kdy muž přeroste svého otce, setkání se smrtí apod. Jsou to takové kroky na cestě k mužské zralosti. Dřív byly zakotveny také v kultuře pomocí rituálů. Dnes se dějí spontánně a pro některé muže to může být matoucí. Osobně v dlouhodobém horizontu očekávám návrat těchto rituálů, ovšem v rámci uzavřených zájmových a hlavně náboženských komunit.

Jakou roli hrála v životě muže vojna? Myslíte, že jsou dnes muži méně odolní, když nejsou na vojně a sedí často za počítačem? Neztrácí morálku a disciplínu?

Tady je potřeba odlišit dvě věci. Snažit se o utužení vlastní odolnosti, disciplíny i morálních hodnot podle mě smysl má. Ale něco takového můžete zažít i ve skautu nebo při studiu bojového umění. Vojna jako státní odvodová instituce naší společnosti určitě nechybí. Muži i ženy potřebují skutečné sebevědomí a respekt k autoritám. Povinná vojenská docházka podkopávala obojí.

Co říkáte na metrosexuály? Muži o sebe stále více pečují, někdy i více než ženy. Je to na škodu?

A já tuhle četl, že „metrosexuál je mrtev". Místo toho tu máme jiné kulturní prototypy, jako je hipster, yuppie nebo dokonce lumbersexuál. Posledně zmiňovaný dokonce určitým způsobem směřuje zpět k tradičně maskulinnímu vzhledu k chlupům, flanelovým košilím a plnovousům. Je ale pravda, že důraz na vzhled hraje v životě mužů stále větší roli. Závadné to určitě není. Je tu samozřejmě otázka vkusu. Osobně mám rád přírodnější vzhled i u žen. Chci na druhém člověku vidět určitou přirozenost a živočišnost, která jej odlišuje od ostatních. Pokud se někdo neustále upravuje podle posledního čísla módního časopisu, nakonec tak trochu splyne s davem. A pak je tu otázka péče o vlastní zdraví tam mají muži rozhodně co dohánět. Všem mužům, kterým záleží na kráse, bych místo hodiny u zrcadla doporučoval jít si raději zaběhat.

Nedávno jsem četla v Respektu článek, že mužům dnes hrozí singulární sexualita a že utíkají do virtuálního světa. Podle jednoho amerického psychologa by měli více tančit, aby měli kontakt s ženami.

To nebyl nikdo jiný, než autor slavného Stanfordského experimentu Filip Zimbardo, který na toto téma dokonce napsal celou knihu. Jmenuje se „Demise of guys". Něco na tom je. Hodně mladých kluků a mužů dnes ve vztazích selhává. Případně je ani neumí navázat (a nejde jen o vztahy se ženami, ale také s jinými muži, s rodiči …). Chybí jim potřebné vzory a s láskou si neví rady. Schovat se do virtuálního světa je pak velmi lákavé.

A co navazování vztahů? Platí stále, že by měli oslovovat muži ženy, nebo se to již vyrovnává?

Pro někoho to může určitě ještě hrát roli. Já na podobné stereotypy nevěřím. Oslovit druhého člověka by měl ten, kdo má zájem o kontakt. A je jedno jestli je to muž nebo žena. Většinu lidí potěší, pokud o ně projevíte zájem, i když to třeba nakonec nevyjde.

Souhlasíte se stereotypem, že muži jsou lovci a je pro ně přirozené celý život lovit ženy a že je pro ně zahýbání přirozené?

Statisticky jsou možná muži stále více „lovci" než ženy, ale nejsem si jistý. Počet sebevědomých žen, které dokážou říct, co chtějí, velmi rychle roste. A je to dobře. Co se týče mužů, jednak roste procento mužů, kteří si s navazováním vztahů nevědí rady, a pak opravdu existuje více různých strategií. Já např. nikdy „lovit" neuměl. Docela dlouho mě to trápilo, než jsem zjistil, že jsem vlastně „sběrač". Prostě sedíte na baru a tváříte se záhadně. Akorát tam nesmíte sedět až do rána a nechat lovce, aby odvedli i ty ženy, které po vás pokukují. Musíte umět včas natáhnout ruku a to krásné jablko si utrhnout.

A to zahýbání?

Myslím, že je ženám podobně přirozené jako mužům. Často se argumentuje tím, že ženy nemají zájem o jiné muže, protože rodí děti a chtějí vybudovat hlavně bezpečné a stabilní rodinné prostředí. Ale ukažte mi tátu, který nechce pro své děti to samé, bere-li svoje otcovství vážně? Pokud se jednou rozhodnete mít rodinu, vaše touhy samozřejmě nezmizí, ale změní se priority. A to ženám i mužům.

Co muž jako otec, jak moc by se měl podílet na výchově dítěte? Často se teď setkáváme s názory, že role otce přichází až v pozdějším věku, že dokud je dítě malé, měla by se o něj starat nejvíce matka a otec přijde na řadu až později. Nejprve je jeho nejdůležitější funkce být hlava rodiny a zabezpečit ji, když matka nemůže pracovat.

Ze všech výzkumů, které znám, vyplývá, že pro dítě je nejlepší, pokud se otec zapojuje do péče od nejútlejšího věku. Péče o děti i zabezpečení rodiny by mělo být věcí obou partnerů, resp. jejich domluvy. Významnější roli hraje matka v období po porodu, především kvůli kojení. V tu chvíli samozřejmě dává smysl, že muž je ten, který se stará o bezpečí a blahobyt rodiny. Zhruba po roce věku dítěte (klidně i dřív) ale toto uspořádání přestává dávat smysl a je dobré si tyto role v rodině více rozdělit nebo se vystřídat. To je ale na rozhodnutí obou partnerů. Otec může být aktivní, dobrý a přítomný celou dobu, aniž by byl primárním pečovatelem.

Muži dnes začínají častěji být na rodičovské dovolené. Myslíte, že je to vhodné? Nemění se pak jeho postavení v rodině?

V ČR to tak bohužel zatím není. Na rodičovské dovolené je 1-2% mužů. Z našich výzkumů přitom vyplývá, že 40% mužů by na rodičovskou chtělo, alespoň na několik měsíců a dalších 40% by o tom bylo ochotných uvažovat. To je obrovský nepoměr mezi přáním a realitou. Důvody jsou samozřejmě z části finanční, ale často hrají roli spíš zajeté stereotypy a nastavení systému, který v ČR s otci moc nepočítá. LOM každopádně mužům účast na rodičovské doporučuje. Vyzkoušet si roli primárního pečovatele je dobrá zkušenost, pro muže i pro dítě. Ženám to pak usnadňuje návrat na trh práce.

Někteří muži špatně snášejí, když je žena úspěšnější v kariéře nebo více vydělává. Jaký na to máte názor?

Pokud někdo zakládá svou sebeúctu na kariérním úspěchu, je třeba se zamyslet, jestli není něco špatně. V čem je dřina v korporátu hodnotnější než výchova dítěte? A když dáme rodinu stranou a podíváme se pouze na práci je úspěch když nosím domů peníze, o kterých ani nevím jak je utratit, nebo když založím nevládku, která se stará o postižené a reálně pozitivně mění život lidí? Úspěch v práci je důležitou součástí lidské identity (a mužské zvláště) člověk zkrátka potřebuje být užitečný. Ale peníze jsou pouze jeden faktor, kterým se dá tento úspěch měřit. A troufám si říci, že z hlediska zdravého sebevědomí by to určitě neměl být faktor nejdůležitější.

V čem jsou muži lepší ve vyšších vedoucích pozicích? Jaké jsou jejich výhody?

Oproti ženám? Docela často se setkávám s tím, že ženy mají tendenci věci víc řešit a povídat si o nich, zatímco muži jsou stručnější a přímočařejší. Otázka je, jestli je to atribut mužství a ženství, nebo atribut těch vedoucích pozic. Když máte hodně zodpovědnosti a málo času, vede vás to k takovému přímějšímu jednání. Poznal jsem hodně žen-manažerek, které to tak mají. Musely se tomu zběsilému tempu přizpůsobit.