Miloš Zapletal Narodil se 13. ledna 1930 v Prostějově. Spisovatel literatury pro mládež, skautský redaktor a propagátor skautingu. . Je považován za pokračovatele Jaroslava Foglara. Vystudoval tělovýchovnou fakultu v Praze, v Pardubicích a Liberci vedl skautský oddíl. Jeho Velká encyklopedie her vyšla kromě češtiny také v němčině, japonštině, rumunštině a estonštině. Sám se učil například bengálsky. Vytvořil edici Skautské prameny, kde je u většiny svazků autorem či spoluautorem, přeložil některá díla E. T. Setona a působil jako editor některých knih Jaroslava Foglara. Také založil a vedl skautský oddíl v Liberci, kde byl znám pod přezdívkou ZET.

„Co poskytne dětem a mladým lidem skauting? Především vás navrátí přírodě a pročistí vztahy. Vaše kontakty s lidmi i kamarády se stanou mnohem opravdovějšími a pevnějšími. Mnohá přátelství, která jsem ve skautu získal, přetrvaly sedmdesát let. Ale hlavně řada lidí si chce plnit svoje sny. Ne vždy si ale uvědomují, že k jejich dosažení nestačí jen talent. Potřebují také najít disciplínu a řád. Ne však vynucený, ale vědomý, s nímž současně přijmou i plnou zodpovědnost za svůj život. A skauting je právě tím, co je k tomu vede," říká čerstvý jubilant Miloš Zapletal. Právě dnes se dožívá 85 let.

Na svém kontě má na dvě desítky encyklopedií her a sedm románů pro mládež. K nejznámějším patří Stezka odvahy, Sedmička či Ostrov přátelství, na které v roce 1989 navázal volným pokračováním Soví jeskyně a v roce 2008 novelou Cvoci.

Mládež ovlivňoval už ve své původní profesi. Vystudoval tělovýchovnou fakultu v Praze a krátce působil jako asistent katedry na pražské AMU. Mezi jeho první žáky patřili mimo jiné režiséři Miloš Forman, Hynek Bočan nebo Jaromil Jireš. „Naučili jsme je všechny možný sporty, jezdili jsme na slovenské hory, sjížděli řeky," vzpomínal v redakci před pěti lety v jednom z mála rozhovorů, které novinářům kdy poskytl.

Pokračovatel Foglara, obdivovatel Gándhího

SPISOVATEL Miloš Zapletal dnes slaví 85 let.

Miloš Zapletal byl od mládí velkým příznivcem skautingu. V patnácti se osobně vydal za svým vzorem Jaroslavem Foglarem, s nímž se spřátelil, a na jehož dílo svou tvorbou navázal. A nejen svými knihami, mezi nimiž na čelném místě figuruje čtyřdílná Velká encyklopedie her, přeložená do celé řady jazyků včetně japonštiny. Nejprve v Pardubicích a později v Liberci, kde od roku 1960 žije, založil a patnáct let vedl skautský oddíl. A to i po likvidaci Junáka, kdy ideály přátelství, lásky k přírodě, ale i disciplíně a smysluplnému využití života vštěpoval mladým lidem pod hlavičkou Svazu českých turistů. „Stůj rovně!" nebyl jen povel, který používal v hodinách tělocviku, ale i v životě, kdy dal přednost nejistotě před kariérní jistotou a než by „kašpárkoval" v průvodech, vydal se raději v roce 1957 na nejistou cestu svobodného povolání. Získal to, co mnohým bylo zapovězeno svobodu.

„Ne vždy to bylo snadné, neboť než se kniha od předání rukopisu dostala do tisku, trvalo to někdy tři až čtyři roky. Ale když jsem měl štěstí a vyšla ve větším nákladu, měl jsem vyděláno na měsíce dopředu. Mnozí se divili, proč si třeba nekoupím auto, já jsem ale taková vydání neuznával. Pokud bych se k nim rozhodl, musel bych dříve či později zase nastoupit někam do práce, a tím bych přišel o svou nezávislost. Pro mě byl celoživotním vzorem Gándhí. Obdivoval jsem ho za to, že se jako právník dokázal vzdát bohaté jihoafrické klientely, aby se mohl věnovat tomu, čemu se věnovat chtěl. Řekl jsem si, že budu žít tak, abych si volný čas nemusel ,kupovat´," říká.

Dát životu jiný smysl, než ho strávit v honbě za penězi a povinným „panáčkováním", to byla jeho osobní cesta. Smysl viděl především ve výchově mladých lidí, které ovšem vychovával zejména osobním příkladem. „Miloš usiloval o to, aby především mladí lidé pochopili, že mohou čas, který je každému z nás přesně vymezen, strávit smysluplně. Učil nás žít v kolektivu, vzájemné komunikaci a respektu k sobě i druhým," shrnuje jeden z mnoha jeho žáků.