V čem vlastně celá kampaň spočívá?
Jedná se o sérii osvětových přednášek, kde učíme a přesvědčujeme, že česká populace, zejména seniorská generace na tom vůbec není s pamětí tak špatně, jak se domnívá a pomocí trénování paměti se mohou naučit to, o čem by si ani v mládi nepomysleli, že to vůbec kdy zvládnou.

Například?
Například všichni účastníci kurzů umí kalendář na celý rok, takže dochází ke kuriozní situaci: Stařenka přijde k lékaři a on ji pozve na kontrolu dejme tomu 20. října, ona se dokáže obratem ohradit: Ale pane doktore, to je přece neděle!

Zní to až neuvěřitelně, to se ale asi nedokáží naučit lidé po jedné přednášce.
Na přednáškách se lidé hlavně dozvědí, co považovat za problémy s pamětí a co naopak jen za nedostatek disciplíny. Pokud někdo kouká do lednice a neví co tam chtěl,tak je to proto,že myslel na něco jiného, když si šel pro máslo. Ve většině případů nemyslíme na to, co právě děláme, konáme bezmyšlenkovitě, rutinně.

Pokud se však učíme něco nového,musíme si uvědomit,že mozek si pamatuje to, co vidí. Obraz, který viděl reálně nebo si ho dokáže představit. Souvisí to se zapojením pravé hemisféry (tvůrčí činnost, pozn. redakce) , kterou jsme si ve většině případů odvykli používat, protože spíš pracujeme s levou hemisférou, logiky a rozumu. S pomocí mnemotechnik je skutečně jednoduché se naučit zapamatovat si seznamy na nákup, co kdy udělat, telefonní čísla, pin, rodné číslo, ale i tváře a jména. Na seniory to působí přímo zázračně, zvýší se jim sebevědomí, stanou se soběstačnými a nezávislými a nemusí spoléhat na vnější podporu v podobě různých papírků, záznamníků a podobně…

Takže poznámky, které si děláme do diářů nebo telefonů ve snaze na nic důležitého nezapomenout naši paměti škodí, protože nás nenutí si pamatovat události či telefonní čísla?
Ano. Jakmile víme, že informace je někde vyhledatelná, pamatujeme si pouze to, kde ji najdeme, ne však samotnou informaci.

Jaké lidi s největší pravděpodobností tato problematika nejvíce postihuje?
Lidi ve vedoucích funkcích, manažery, ty, kteří si nabírají víc, než stačí.

Co doporučujete lidem, kteří se bez diáře neobejdou?
Ideální by bylo přestat je používat, ačkoliv je to zpočátku trochu riskantní. Problém spočívá i v tom, že pokud si informaci někam zapíšeme, tak spotřebujeme všechnu energii na to, abychom si zapamatovali, kam jsme ji zapsali, a už si vůbec nepamatujeme její obsah. Navíc nedochází k žádné stimulaci mozku, ale pouze k mechanickému záznamu informace. Začít můžeme tím, že vymažeme z mobilu nejpoužívanější čísla a volíme je zpaměti.

Můžete uvést nějaký příklad tréninku?
Ano, třeba jak si během okamžiku, pomocí abstraktního myšlení zapamatovat šestnácticiferné číslo. Pište si:

8313195730894510.

Tak a teď si ho rozdělíme a začneme s legendou. 83 je věk vaší matky. 13 je věk vaší dcery. 1957 rok, kdy jste začal chodit do školy. Když jste vyšel ze školy, měřil váš pas 30 palců. 89 je datum narození vaší sestry 8. září. Slavit je budete v domě vašeho nejlepšího přítele, který má číslo 45, a protože to není daleko půjdete tam pěšky, v pohodlných botách číslo 10. A teď mi to zopakujte:

Zakryla jsem papír a až na číslo domu svého nejlepšího přítele jsem odříkala popořadě, aniž bych se naučila číselnou řadu zpaměti!

Dají se takhle zapamatovat třeba cizí slovíčka?
Tam mnemotechniky příliš nefungují, i když se to také nedá říct naprosto jednoznačně, ale v případě cizích jazyků je důležitá také motivace. Pokud se učím jazyk s tím, že se do té země podívám za pět let, učí se mi podstatně hůř, než když vím, že tam pojedu dřív a hlavně budu odkázaný sám na sebe.

Kdo vaše přednášky navštěvuje, jsou to převážně senioři?
Dá se to říct, ale chodí i lidé ve středním věku. Paměť potřebují trénovat děti s poruchami učení nebo naopak vysokoškoláci, kteří potřebují efektivně vstřebat velké množství informací. Ženy na mateřské dovolené. Existují různé typy tréninků. Ty si lidé mohou vyhledat na stránkách České společnosti pro trénování paměti nebo na www.trenovanipameti.cz

Není mýtem, že paměť se dá vytrénovat třeba luštěním křížovky?
Do jisté míry ano, protože obraty v křížovkách se opakují a časem si je zautomatizujeme, luštění křížovky se stane do jisté míry rutinou, což není pro paměť dobré, na druhou stranu je to ale lepší, než netrénovat mozek vůbec.

Když potkáme devadesátiletého člověka, kterému paměť funguje bez problémů, je to záležitost dědičné dispozice nebo právě tréninku?
Je to otázka životního stylu. Celý život si budujeme tzv. rezervní mozkovou kapacitu. Když máme štěstí, tak je v ideálním případě schopna vykompenzovat i devastující účinky např. Alzheimerovy nemoci do té míry, že si ji nevšimneme.

Jak tedy konkrétně předcházet problémům s pamětí?
Naučit se paměťové techniky, které usnadní zapamatování nových informací. Účinné je i odvykáním rutiny. Třeba tím, že chodíme jinou cestou než jsme zvyklí, češeme se druhou rukou. něco si nahlas přečteme a pak ručně, nikoliv na počítači, zapíšeme o čem to bylo. Důležitý je ale i pohyb! Pohyb je jedna z nejúčinnějších forem prevence stařecké demence.