Devatenáctiletý Jakub Karvánek z Droužkovic má už v tak mladém věku za sebou více než sto dvacet boxerských zápasů a celou řadu úspěchů. Sám o sobě říká, že nikdy nepatřil k těm nejtalentovanějším a všechno má vydřené, po osmi letech boxování se teď chystá na profesionální kariéru ve Spojených státech. Trénovat bude v tělocvičně mistra světa.

Jak sám říká, kdysi se inspiroval příběhem o filmovém boxerovi Rocky a nyní ten příběh sám žije. „Rocky mě k boxu vlastně přivedl,“ tvrdí Jakub Karvánek. „Když mi bylo osm, pořád jsem na to koukal. Tenkrát mi to máma pouštěla ještě na videokazetě. A když mi bylo jedenáct, mamku jsem s boxem otravoval tolik, až nakonec zavolala trenérovi,“ popisuje mladý boxer své začátky.

Během, tolik typickým pro slavného akčního hrdinu, začíná každý den i Jakub. Jen kulisy Rockyho rodné Filadelfie suplují ulice obce Droužkovice, kde Karvánek žije. A sousedy to nenechává v klidu. „Občas na mě volají, ať přidám. Ptají se, kdy mám zápas, jak jsem dopadl a tak. Je to hezký,“ pochvaluje si sportovec sousedské vztahy.

Jan Sedlák, Jablonecký deník
Komentář Jana Sedláka: O útocích v Íránu a jejich vlivu na ceny benzínu

O svých snech o profesionální boxerské kariéře a cestě do světa amerického boxu, na kterou se vydal, se sportovní talent rozpovídal v rozhovoru pro Deník.

Trénujete v Mostě. To jste tam jezdil z Chomutova už dříve?
Nejdřív jsem chodil na box v Chomutově, kde jsem byl dva nebo tři roky. Až pak jsem přestoupil do Mostu k Jardovi Balínovi.

Nutno dodat, že jste několikanásobný vicemistr republiky, reprezentujete a že boxujete českou extraligu, tedy nejvyšší soutěž u nás. Ale teď chcete zkusit dráhu profesionála v Americe, kam odlétáte v lednu. Kde se vůbec ten nápad vzal?
To byl nápad Luboše Doška, trenéra z Prahy. Nabídl mi to poté, co jsem vyhrál první zápas v extralize. Řekl mi o Adamovi Hubingerovi, který v Americe žije a který by tam chtěl někoho z Česka. Luboš mi dal na Adama kontakt a začali jsme to domlouvat. To bylo před rokem, teď tam mám odletět.

Co od toho čekáte?
Sám nevím. Budu se snažit, abych těch zápasů udělal co nejvíce. Počítám tak šest až deset během prvního půl roku. Kdybych všechny vyhrál, bylo by to super.

A co na to rodiče?
Mamka z toho moc nadšená není, ale podporuje mě jako celá rodina. Navíc budu přerušovat školu. Studuji operátora logistiky na Pražské. Je to obor, který zvládám i při tréninzích. Box je pro mě priorita.

Páteční program nočního závodu rozsvítilo téměř 300 čelovek.
FOTO: Páteční program nočního závodu v Bedřichově rozsvítilo téměř 300 čelovek

Jak dlouho chcete ve Spojených státech zůstat?
To zatím ještě přesně nevím, ale chtěl bych tam být co nejdéle. Už jen kvůli přípravě, u nás jsou podmínky hodně špatné. Třeba v Chomutově býval dobrý box, talentovaní kluci, ale postupně to zaniklo. I když teď jsou nějaké pokusy box do Chomutova vrátit, je to ale všechno na začátku.

Jak vlastně vypadá váš trénink?
Vstávám v půl páté, jdu běhat, pak sprcha, škola. Po škole odjezd do Mostu na trénink a zpátky. To skoro každý den. Dříve, když jsem jezdil vlakem, bylo to hrozný. Teď mám dokonce úlevy ve škole, když mám v Mostě dopolední tréninky.

Box je tvrdý sport, kde není nouze o zranění. Když jsem se byl podívat na váš sparing v Mostě, boxoval jste bez helmy…
To je pravda, je to taková místní zvláštnost. Vždycky, když jedeme trénovat někam jinam, mimo region, používají helmy. Jen my ne. Asi jsme tu na severu otužilejší a víc sneseme. A co se týče zranění, občas naražená ruka… Nejhorší zranění, které jsem měl, byla prasklá plíce. Ale nevím, jak se mi to mohlo stát. Nebylo to po úderu, při tréninku jsem najednou nemohl dýchat. Myslel jsem si, jestli to není natažený sval, tři dny jsem si dal odpočinek, ale nepřestávalo to. Šel jsem k doktorovi, na rentgen a okamžitě mě poslali do nemocnice. Hodně se divili, jak jsem mohl tři dny vydržet s jednou plící.

Druhý den Night Light maratonu sněžilo.
Sníh lákal. Na start Night Light maratonu se postavily desítky nových účastníků

Jak dlouho vám trvalo, než jste začal být v boxu dobrý? Máte talent od pánaboha?
Vůbec. Já býval vždycky nejhorší. Mám všechno vydřené. A to je problém kluků, který začínají. Vidí v televizi nějaký zápas, jsou nadšení, pak přijdou na trénink a po týdnu je to nadšení opustí. Vždycky byli a jsou talentovanější, než jsem já, ale já víc dřu, víc trénuju. Samozřejmě je to i díky trenérům Vladimíru Šťastnému a Jardu Balínovi, bez nich bych byl nikdo.

Kdo vás ve Spojených státech bude trénovat?
Adam Hubinger. Budu trénovat v tělocvičně, kde trénuje i Keith Thurman, mistr světa. Těším se na to tolik, že šetřím jako blázen, chodím na brigády, abych měl na cestu. Prodám kvůli tomu i auto.

Vážně? To je dost zvláštní, tak úspěšný boxer a nemá sponzora?
Po této stránce to není úplně jednoduché, ale nejsem výjimka. Snad se to zlepší, u nás jde všechno do hokeje, do fotbalu a box je dost upozaďovaný sport. A přitom v Chomutově nebo Mostě je spousta šikovných kluků, kteří by mohli něco dokázat.

Marek Laštůvka

Matýsek s maminkou a náhradním tatínkem Liborem.
Synova nemoc naučila Janu z České Lípy pokoře a trpělivosti