Z výlohy zmizela kožená školní aktovka obuvnické dílny a charakteristický pach ševcovského lepidla časem přebila vůně pražené kávy. „Ten dům má zajímavý příběh. Kdysi ho v hrozném stavu koupili rodiče a darovali nám ho jako svatební dar. Zní to honosně, ale ve skutečnosti jsme dostali ruinu i se ševcem," směje se architektka a kavárnice v jednom.

„Dům jsme začali rekonstruovat od shora, takže až naposledy jsme se dostali do prostor obuvnické dílny s tím, že se sem pan Gabriel po opravě vrátí. Znali jsme ji jen zepředu, proto nás mile překvapilo, když jsme v zadním traktu objevili další dvě úrovně.

V KAVÁRNĚ. Jablonecká kavárna působí nostalgicky a stylově. Lidé sem chodí nejen na kávu.Před válkou tu prý měla svůj krámek a dílnu modistka a z horního patra a malé kukaně prý pozorovala dělnice při výrobě klobouků. Ten prostor nás jako architekty nadchnul a když jsme objevili vzadu ještě tenhle oblouk, upnuli jsme se k myšlence nějakým způsobem ho ukázat lidem. Kromě nás se tu zabydlela ještě jedna dvojice architektů, takže jsme původně přemýšleli o ateliéru, ale upřímně řečeno, kolik lidí tam dnes přijde. Postupně jsme zavrhli i plány otevřít tu galerii, což je dnes přeci jen okrajový žánr, a nakonec, protože jsme velcí milovníci kávy, nás tu napadlo otevřít právě kavárnu. Netušili jsme, že je to koníček, který nás nakonec pohltí," dodává Eliška Šídová, která se kromě kavárny s úspěchem věnuje své profesi architektuře a interiérovému designu, který vystudovala na pražské UMPRUM. „Myslím si, že kavárna a architektura jsou věci, které k sobě docela dobře patří," dodává.

Paříž severu

Kavárna nenechá nikoho na pochybách, že má svůj vlastní, nezkopírovaný styl. Je vyváženou kombinací vzpomínek na půdu u babičky a malých domáckých kavárniček starých francouzských měst, kam si každé ráno dojde starý pán přečíst noviny a vypít si svůj šálek kávy, aniž by k tomu potřeboval společnost a přesto se tu necítí osamělý.

„Myslím, že tohle jsme nějak chtěli vyvolat. Lidé ve městě málo žijí, sami do kaváren snad ani nechodí a to je škoda. Přitom za první republiky byl Jablonec bohatým městem s noblesním životním stylem a kavárny k němu neodlučitelně patřily," rozvine Eliška Šídová naše kavárenské povídání.

Podobnost s Francií ale není jen v minulosti. „Shodou okolností jsme tam oba s manželem byli na stáži a během pobytu jsme navázali i přátelství s vinaři z Burgundska. Už léta tam jezdíme na vinobraní a hlavně od nich vozíme výborná vína, díky mnohaletému přátelství za příznivé ceny," vysvětluje u zelených lahví s půvabnými vinětami a francouzskými jmény. Atmosféru jak z francouzského filmu dodávají kavárně i pravé francouzské sýry pod skleněnými poklopy a čokoládové pralinky ke kávě.

„No přebít ten ševcovský pop vůní vína a kávy byl trochu oříšek," pokračuje v zábavném líčení Eliška Šídová.

Koncept LA Kavárny ovšem nezůstává u skvělých gastronomických zážitků. „Chtěli jsme dát i prostor místním výtvarníkům malířům, šperkařům nebo literátům, jak jsme je postupně začali poznávat. Vždyť lidé nemusí jezdit za kulturou jen do Prahy. Pokud nejde o známá jména, tím líp. Vždyť právě místní umělci a zajímaví lidé dodávají kolorit města," vysvětluje mladá žena. Postupně tu uvedli několik literárních večerů s Jaromírem Typltem, germanistou liberecké TUL Pavlem Novotným či místním básníkem Josefem Strakou. Své obrázky tu vystavil Václav Kocum a prostor tu dostává i móda mladých návrhářů.

Teď v pátek tu měl premiéru první Fashion market. Oslovili jsme návrháře z portálu Fler, mezi nimi i jablonecké výtvarnice Kateřinu Krausovou a Martinu Strouhalovou a myslím, že akce měla mezi lidmi poměrně velký ohlas. Před Vánocemi chceme připravit další," prozrazuje něco ze svých plánů Eliška Šídová. Ještě dřív se tu ale představí jablonecká šperkařka Ivana Pelouchová.

Na skvělou kávu a na dvojku červeného burgundského sem ale můžete zajít kdykoliv. Po kině, odkud je to do ulice Gen. Mrázka, kde LA Kavárna sídlí, jen kousek, na chvíli po divadle, a nebo po nákupu na sobotním trhu. Otevřeno tu mají totiž i v sobotu dopoledne, a tak proč nebýt francouzsky styloví. Koneckonců právě ve městě, jemuž se kdysi přezdívalo Paříž severu?