„V průběhu roku 2011 buď vyvstala potřeba nových investičních akcí, které byly v režimu záměru schváleny radou nebo zastupitelstvem, nebo došlo u některých akcí k potřebě navýšení. Je to standardní postup, který činím každý rok, pouze s ohledem na blížící se konec volebního období a nejistotu procesu schvalování rozpočtu kraje na rok 2013 jsem považoval za nutné mít takový materiál schválen radou,“ vysvětlil radní pro ekonomiku Zdeněk Bursa (ČSSD), proč se zničehonic objevila v rozpočtu stomilionová díra. Jinými slovy kraj si naplánoval akce, na něž nemá.

Uvidí se během roku

To, jestli na plánované investice bude mít, se ukáže v průběhu roku. Bursa přiznává, že zatím jsou peníze v nedohlednu. „V této chvíli kraj hospodaří s rozpočtem tak, jak byl schválen. V březnu se zapracuje vypořádání části grantových fondů a evropských dotací, v červnu hospodářský výsledek roku 2011 a do toho uvidíme vývoj rozpočtového určení daní,“ potvrzuje.

Ne všichni ale vidí vývoj roku optimisticky. Lídr krajské opozice Martin Půta (Starostové pro LK) si myslí, že vyčkávat na vývoj daňových příjmů je zbytečné a spíš by se mělo začít v rozpočtu škrtat. Nejlépe ihned.

„V roce 2009, když na veřejné rozpočty dopadla globální finanční krize, snížili jsme v Hrádku nad Nisou rozpočty všech kapitol o 10% plošně. Pomohlo to,“ připomíná recept na dluhovou past politik. Jenže tenhle scénář asi v Libereckém kraji neprojde. Málokdo z radních má chuť se bavit o snižování příspěvků do svých resortů.

Například Martin Sepp (ČSSD), šéf resortu dopravy, která ročně spolkne půl miliardy korun, odmítá v dopravě šetřit, považuje ji totiž za nejdůležitější. „Neumím si představit, že bychom šetřili právě v oblasti dopravy. Copak bychom měli rušit některé spoje, skončit s opravami silnic po povodních nebo snad zdražovat lidem jízdné? Tím bychom se zpronevěřili celému programu ČSSD,“ míní radní. Podobně mluví i další jeho kolegové, nikdo nechce škrtat právě ve svém odboru.

Podle správkyně krajského rozpočtu Jany Šímové existují pouze tři způsoby, jak se vyhnout schodkovému rozpočtu a to jsou zmíněné škrty, prodej krajského majetku nebo úvěr od banky. Ani jedna samozřejmě není ideální.

„Rozpočet musí být vyrovnaný, jinak jej ministerstvo financí neschválí. Aby byla zajištěna financovatelnost kraje, je třeba mít všechny jeho akce kryté nějakými příjmy,“ zdůraznila Šímová. Rozhodovat se mezi třemi možnostmi ale kraj odmítá. Zdeněk Bursa, který má krajskou pokladnu na starost, nechce o půjčce od banky ani prodeji majetku ani slyšet.

Úvěr ? Ani náhodou!

„Kraj si rozhodně žádný úvěr brát nemusí a brát nebude. Právě proto, že dodržení vyrovnaného rozpočtu je plnou odpovědností mojí jako „krajského ministra financí“, bude situace stejná jako v minulých letech, rozpočet udržím vyrovnaný,“ slibuje Bursa.

Dozvědět se ale, které akce se pozastaví a které zruší, aby se takřka 100 milionů uspořilo, jde těžko. Kraj představil jen několik závazků, nad jejichž plněním se ještě zamyslí. Najdeme zde třeba rekonstrukci Vlastivědného muzea v České Lípě, cyklotrasu Odra Nisa z Nové Vsi do Hrádku nad Nisou, výměnu dveří a oken v domovech důchodců nebo statické práce na budově SPŠ stavební v Liberci. Tyto a další akce se v roce 2012 nejspíš nerozeběhnou. Jestli se tím ale získá potřebných 100 milionů, je bez záruky.

I zde vidí ještě jedno řešení opoziční Starostové pro Liberecký kraj, kteří dlouhodobě kritizují podle nich neprůhledné hospodaření kraje. „Na kraji vládne přísný resortismus, nikdo nechce o úsporách ani slyšet. A přitom je 100 milionů pouhých 5% z celého rozpočtu kraje! Pokud zrušíme porcování medvěda, fond hejtmana a zbytečnou propagaci kraje, hnedle ušetříme 50 milionů a nemusíme škrtat tam, kde to lidé pocítí,“ varuje Martin Půta.

S neobvyklým řešením ale nakonec přicházejí sami sociální demokraté. Šéf dopravy Martin Sepp, přestože se svým názorem asi nepatří k většině, navrhuje kraj zadlužit.

„Nalijme si čistého vína nešlo by o žádnou katastrofu. Já bych s tím neměl problém. Měli bychom se vykašlat nějaké ratingy, které jsou možná dobré pro akciové společnosti, a financovat to, co lidé potřebují. O nic jiného nejde. Lidi víc než nějaký rating zajímá, jestli se dostanou včas autobusem do práce, jestli jim neupadne na zničené silnici kolo a jestli jejich babička dostane v domově důchodců večeři,“ argumentuje Sepp.