Staré pověsti české a moravské od autorek Renáty Fučíkové a Lucie Seifertové byly podle knihovnice Táni Kuželkové vybrány po poradě s pedagogy ze ZŠ a MŠ logopedické v Liberci. „Jedná se o dosud nejnáročnější počin, jehož výsledek se už blíží hybridní knize. Určena je nejen pro zpestření volných chvil dětem, žákům a studentům se sluchovým postižením, ale i dospělým, kteří tak budou moci nahlédnout do studnice příběhů českých dějin,“ sdělila Kuželková.

Vzhledem k obtížnosti textu pracovali na převodu do znakového jazyka hned čtyři překladatelé. „Každou pověst překládal jeden překladatel a jeden byl určen na úvody před každou kapitolou. Vzájemně jsme si pak kontrolovali překlady ohledně historických pasáží, aby byly pověsti zasazeny do správného kontextu,“ vysvětlila jedna z překladatelek Lucie Sedláčková Půlpánová, která vyučuje český znakový jazyk na Filozofické fakultě Karlovy univerzity.

Práce s mimikou

Podle ní bylo nejnáročnější pochopit správný význam některých slov a přeložit jej do znakového jazyka co nejvýstižněji. „Bylo proto nutné seznámit se s reáliemi doby, aby vše bylo správně odznakováno, aby tam, kde má být chýše, nebyl kamenný dům a podobně,“ objasnila Sedláčková, podle níž nesměli tlumočníci zapomínat ani na mimický projev. „Ten často rozhoduje o detailním významu celého textu,“ dodala s tím, že postavit se před kameru nebyl ani pro ni jednoduchý úkol. „Český znakový jazyk je naštěstí velice vizuální a znaky se často blíží skutečnosti, takže zobrazit, jak některé věci vypadají, bylo snadné. Přesto bylo nutné někdy ověřovat skutečnou podobu,“ poznamenala.

Křest znakové knihy na liberecké radnici

Lepší vztah k jazyku

Vydávání znakoknih hraje velice důležitou roli ve vzdělávání neslyšících dětí, které si vztah k literatuře hledají jen obtížně. „Často se učí češtinu jako cizí jazyk, dělají řadu chyb a mají problém porozumět textu. Důvodem je, že už odmala nemají možnost bezděčného osvojování českého jazyka. Znakový jazyk by jim měl usnadnit, aby získaly k češtině vřelejší vztah,“ uzavřela Sedláčková, která za spolupráci děkuje nejen knihovně, ale celému týmu a nakonec i tlumočníkovi Karlu Redlichovi.

Znakokniha Staré pověsti české a moravské, z nichž vyšly zatím tři pověsti, je k dispozici na dvd i na www.znakokniha.cz. Krajská vědecká knihovna Liberec už takto vydala i knihy Český ráj a jeho tajemství a O zahradě. Od roku 2002 vydává také audioknihy pro nevidomé.