V bojích oslabené polské jednotky se prodíraly Šluknovskem a Děčínskem na Litoměřice a Mělník. Byl to zlomový čas, kdy okamžik osvobození byl i časem chaosu. Nastalo krátké bezvládí, československé správní orgány začaly vznikat den ze dne a téměř z ničeho.

Boje skončily a tankové jednotky osvoboditelů nahradilo rádio. V oblasti zhruba ústeckého okresu působila improvizovaná rozhlasová stanice, která měla pro první poválečné týdny mimořádný význam.

Na vlně 260 m

V Ústí n. L. rozhlasové vlny oznamovaly obyvatelstvu nový pořádek, který nastal 8. května převzetím moci českým revolučním národním výborem a postupným průjezdem sovětských jednotek během 8. a 9. května přes pohraniční okresy do středu Čech.

Rozhlas vysílal třikrát denně na vlně 260 m úřední vyhlášky a pokyny novopečených českých úřadů ve městě. Ústecký místní vysílač byl německý vojenský typ 80 WSa. Osmdesátiwattový vysílač používala německá armáda ve vojenských spojovacích vozidlech.

Převzal ho český revoluční národní výbor 8. května 1945 od německé městské správy. Vysílač zřídil jako náhradu za „drátový vysílač," který přestal fungovat po bombardování v dubnu 1945.

Vrchní starosta Ústí Franz Czermak 8. května 1945 po předání moci českému revolučnímu národnímu výboru promluvil naposledy v rozhlasu umístěném tehdy v protiletadlovém krytu (skalní štole) v Mariánské skále. Vyzval obyvatelstvo, aby nekladlo odpor přicházející Sovětské armádě a vyvěsilo bílé prapory.

Obsluhu radiostanice zajišťovali instruktoři spojovacího učiliště SS na Střekově (pozdější základní škola) se studenty ústeckého německého gymnázia. Instruktoři SS utekli a vysílačky se ujal radioamatér, dvacetiletý student Josef Šrámek mladší.

První česko německá výzva se v rozhlase rozezněla od ústeckého revolučního národního výboru k uklidnění obyvatelstva. Asi ve 14 hodin výzvu přečetl do mikrofonu ústeckého vysílače jako hlasatel Šrámek. Text, který přečetl, byl vytištěný také jako dvojjazyčný plakát o rozměru 60 x 42 cm.

Německá verze výzvy po převzetí moci začínala slovy: „Das Leben geht weiter", česká verze: „Občané! Události posledních dnů vás nesmí překvapit."

Kromě této výzvy zazněly do éteru ještě nařízení revolučního národního výboru, aby německé obyvatelstvo odevzdalo zbraně, provolání k francouzským válečným zajatcům, které přečetl jeden ze zajatců, a výzva ke vstupu do strážního oddílu revolučního národního výboru.

Poslouchali i Němci

Hlas šířící se éterem Němcům oznamoval v němčině, jaká opatření prozatímní česká úřední moc vyhlašuje. Byl to jediný dostupný a hodnověrný zdroj oficiálních informací.

Zprávy byly určeny také běžencům, kteří utíkali před frontou a konec války je zastihl v Ústí. Byly slyšet i zprávy pro válečné zajatce a pátrání po pohřešovaných osobách.

Po převzetí moci ve dnech 8. a 9. května ve vedení veškerých firem, obchodů, městské dopravy, železnice a služeb, byli Němci. Češi se v prvních dnech stali především provizorními zástupci státní moci v obcích a ve městech. Všichni, kteří měli sebemenší zodpovědnost, ať Češi či Němci, museli sledovat rozhlasové relace. Například byli rozhlasem vyzváni, aby se dostavili na úřad vedoucí pracovníci některých ústeckých firem právě v ten samý den, v určitou hodinu.

Mnoho hlášení bylo opakováno několikrát během dne, aby je mohli pověření lidé zapsat. Proto byla také zopakována veškerá nařízení vysílaná předešlého dne.

Velké firmy (jako firma Schicht Setuza) měly pracovníka, který zapisoval všechna rozhlasová hlášení a odevzdával je operativně vedení firmy.

Relace 10. května

Jak mimořádně důležité bylo rádio, je zřejmé například z relací vysílaných v průběhu 10. května 1945:

Tehdy se v německém jazyce v 11.45 hodin ozvalo, že „československý národní výbor a pracovní úřad nařizují jako absolutně nutné, aby všechna sklenářství zahájila zasklívání oken. Také všichni truhláři, tesaři, pokrývači a stavební dělníci musí okamžitě nastoupit do práce. Je zvlášť důležité, aby neprodleně začaly práce na odstraňování škod po leteckém bombardování v životně důležitých podnicích a na komunikacích," zaznělo v rozhlasu a následovalo:

„Bylo zjištěno, že práci vykonává málo stavebních dělníků. Český národní výbor (ČNV) a pracovní úřad upozorňují, že pokud se někdo nedostaví bez řádné omluvy, bude to vedeno jako sabotáž se všemi důsledky."

V dalších relacích zaznělo:

ČNV a pracovní úřad vyzývaly majitele povozů, aby se hlásili u Regionálního prezidia v budově spořitelny.

„Životně důležité obchody, pekařství, řeznictví, hospody, jídelny musí být dále v provozu.

Je zakázané zvyšovat ceny, staré ceny musí být dodrženy.

Je zakázáno prodávat bez přídělových lístků, předzásobovat se a zatajovat zboží.

Drogerie Keller potřebuje prodavače nebo prodavačku a pomocnou sílu."

Varování před Sověty

V prvních relacích zaznělo také upozornění týkající se sovětských jednotek. Němci z rádia slyšeli, že občané, pokud nemusí do práce nebo do služby, raději nemají jít na ulici.

Přijdou-li k bytu sovětští vojáci, poproste je, aby vám nebrali z toho mála, co vám zbylo. V relaci také zaznělo, když se objeví ruští zajatci, zkuste zjistit jejich jména a nahlaste je ČNV.

Kromě toho ČNV také slíbil, že všechny nepravosti ruských vojáků budou přísně potrestány.

Ve zprávách i v úřední korespondenci byly používány výrazy „sovětští vojáci a ruští vojáci" jako významově totožné.

Výzva k práci

Také vysílání z dalšího poválečného dne ukazuje důležitost rozhlasu pro direktivní řízení okresu v prvních týdnech po skončení války.

Dne 11. května 1945 byla vyhlášena trojbodová „Výzva k práci".

Lidé na Ústecku slyšeli:

„Za prvé: Všichni příslušníci Wehrmachtu navrátivší se do Ústí a okolí se přednostně od dnešního pátku přihlásí v 7.00 hodin ke zvláštnímu pracovnímu přidělení úklidu ulic. Nerespektování výzvy bude považováno za sabotáž. Netýká se to odborných profesí jako jsou zedníci, tesaři, zámečníci a podobní, kteří se budou hlásit na pracovním úřadu v 8 hodin.

Za druhé: Učitelé se budou také hlásit od 7 hodin k manuální práci.

Za třetí: Upozorňuje se, aby pracující, především muži, se dostavili do zaměstnání. Momentálně nepotřebné pracovníky dají podniky dočasně k dispozici pracovnímu úřadu."

Kromě toho se v německé relaci objevila výzva, jestli někdo nemá pro potřeby ústeckého vysílače akumulátorovou baterii. Již ve 12 hodin, a znovu ve 14 hodin, zaznělo poděkování Martě Hausmannové za poskytnutou baterii pro vysílačku.

Také se lidé na Ústecku v ten den již v 11 hodin dozvěděli, že s okamžitou platností je zakázán prodej textilu a obuvi. Neuposlechnutí znamenalo přísné potrestání.

Úředníci v akci

V červnu úředníci již začali regulovat tok informací podle svých představ. V protokolu o schůzi okresní správní komise v Ústí nad Labem bylo uvedeno, že rozhlasové zprávy musí být schvalovány propagačním referentem Palánem (později zatčen za krádeže cenných předmětů) a předsednictvem okresní správní komise.

Úředníci tedy schválili i to, co například zaznělo 3. července 1945 ve 12.30 hodin:

„Žádáme zaměstnavatele a národní správce, aby se 4. července hlásili na okresním úřadu ochrany práce v Ústí, Masarykova 27, číslo místnosti 61… a zaměstnavatelé přinesou s sebou seznam zaměstnanců a dělníků, kteří jsou prozatím v práci nepostradatelní. Zároveň také přinesou červené průkazy pro případ eventuálního prodloužení.

Bylo zjištěno, že německé obyvatelstvo dosud neuposlechlo výzvy o pracovní povinnosti. Všichni Němci, kteří se dosud podle vyhlášky č. 6 MNV nepřihlásili k pracovní povinnosti, nechť se ihned přihlásí u Úřadu ochrany práce v Ústí n. L. Neuposlechnutí bude přísně stíháno."

Němci bez rádií

V červenci museli na základě nařízení ministerstva informací odevzdat Němci všechny radiopřijímače, reproduktory, zesilovače a gramorádia. Výjimku měli jen antifašisté a držitelé repatriantských legitimací. Odevzdávání rádií začalo 13. července 1945.

Ale informovanost Němců musela být i nadále zajištěna. Proto se usnesla Rada místního národního výboru v Ústí nad Labem 23. července 1945 pod bodem 26. na zřízení tlampačů. Městské podniky byly požádány o účast při zřízení tlampačů a jejich montáži.