8. ročník závodu, ve kterém spíše než o rychlost šlo o užití si vzájemné společnosti a hezkého dne, opět uspořádal spolek Život jde dál. Ten vznikl s cílem sdružovat nevidomé i jinak handicapované lidi. „Chceme umožnit předávání zkušeností a kontaktů a celkově začleňovat lidi s podobným handicapem do běžného života. Nabízíme volnočasové aktivity, které pomáhají celkovému rozvoji handicapovaného,“ sdělil jeho zakladatel Roman Vaněk. Jemu samotnému se zrak začal zhoršovat ve třiceti letech kvůli těžkému onemocnění diabetem. Přestože podstoupil několik operací, od roku 2012 rozpozná pouze světlo a tmu. „Vše se obrátilo k lepšímu, když jsem získal vodicího labradorského retrívra Nabuchodonozora. Je mu dvanáct let a stal se dvojnásobným mistrem republiky,“ dodal Vaněk s tím, že v Liberci organizovali závody čtvrtým rokem.

Na celkem patnáct soutěžících čekaly dvě hlavní části závodu. První z nich ověřila poslušnost vodicího psa. Naopak během tzv. frekvence musel čtyřnohý parťák provést svého nevidomého majitele předem danou trasou a splnit několik úkolů jako například označit chodník, vyhledat dveře, schody či přechod nebo bezpečně obejít překážku. Zrakově znevýhodnění soutěžící a jejich vodicí psi tak museli dokázat, že se umí dobře orientovat a pohybovat za plného provozu nejen v ulicích rušného města pod Ještědem.

Mezi soutěžícími nechyběla ani čtyřiadvacetiletá Martina Pompová z Varnsdorfu, která je nevidomá od narození. Aktuálně studuje prvním rokem obor sportovní a rekondiční masér. Posledního půl roku jí pomáhá dvouapůlletá fenka zlatého retrívra Bella. „V Liberci to byla pro mě premiéra, v minulosti jsem se účastnila závodu, který pořádalo Centrum výcviku psů pro postižené - Helppes. Dnes to dopadlo poměrně dobře, zažila jsem zase něco nového,“ svěřila se Deníku mladá žena, která nakonec obsadila třetí místo.

Oslava 1. výročí znovuotevření Paláce Liebieg v Liberci.
Obnovený Palác Liebieg slaví rok, stále překvapuje. Plánují letní scénu

Novým mistrem České republiky v závodě s vodicím psem se stal jednapadesátiletý Miroslav Kaiser s devítiměsíčním psem Kukym, který je v pořadí už jeho třetím čtyřnohým parťákem. Radoval se tak z trofeje, která vznikala ve Florianově huti v Častolovicích na Českolipsku. Skleněnou lidskou paži téměř v reálné velikosti, která svírá otisk psí tlapky, vymyslel sklář Lukáš Červený. Tvořil ji téměř tři hodiny, při výrobě použil takzvané opálové skleněné nitě, přidal barvu šampaň a slídu, díky čemuž dosáhl lesklých efektů. „Trofej kombinuje lidi a psi, kteří pomáhají. Podávají pomocnou ruku a tlapku nevidomým. Podílí se na tom jak ten pes, tak i cvičitel, který ho trénoval. Ani bez jednoho by ta pomoc nebyla,“ přiblížil svou inspiraci sklář.

Skláři v Častolovicích mají ke psům blízko, sami mají ve sklárně dva, a to slovenského čuvače a křížence hovawarta. Zhruba osmiletého Borka a třináctiletou Týna jejich současní majitelé zachránili z útulků na Slovensku. „Myslím, že je potřeba nebrat ohled jen na sebe. Vždy má smysl podpořit ostatní. Proto jsme vyrobili jako dar pro Mistrovství České republiky vodicích psů – Memoriál Simony Karlovcové tu velkou trofej a k ní dvě pro druhé a třetí místo. Ty jsou jednodušší, mají tvar kapky, ale je na nich také znázorněný otisk psí tlapky,“ doplnil Červený.

Vicemistrem ČR se stal nejstarší účastník závodu Stanislav Poloprutský s vodicím psem Hopem. Závodník z obce Semechnice u Opočna soutěžil se tři a půl roku starým labradorským retrieverem.

Zdroj: Jiří Louda

Trofeje pro závody nevidomých a jejich vodicích psů tak pochází už počtvrté z Křišťálového údolí. První trofej pro soutěž vodicích psů daroval umělecký sklář Jiří Pačinek. Měla podobu skleněného psíka s andělskými křídly, symbolicky připomínal nevidomou závodnici z Jablonce nad Nisou Simonu Karlovcovou. Závody nesou na její počest pojmenování Memoriál Simony Karlovcové. Další dar připravil sklář Zdeněk Kunc, ten vytvořil zajímavý haptický objekt. Loni vznikly trofeje v Uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově, kde učitelé vytvořili symbolické psíky tvořené ze samých křišťálových krychlí. „Memoriál Simony Karlovcové představuje jediný závod pro psy, o kterém víme, že tam jsou trofeje ze skla a nabíjí nás to, když nám skláři pomáhají. Plastové poháry dostává každý, ale originální skleněná cena, to je prostě pecka. A navíc je to cenné dílo,“ zdůraznil Roman Vaněk.

Spolek Život jde dál pořádá závody vodicích psů od roku 2016, o tři roky později přidali přízvisko „Memoriál Simony Karlovcové.“ Jde o vzpomínku na nevidomou dívku, která se přihlásila do závodu jako první. Startu se ale kvůli svým zdravotním problémům nedožila. Organizátoři proto symbolicky startovní číslo 1 věnovali navždy Simonce a všechny závody od té doby začínají startovním číslem 2. „Simona Karlovcová byla usměvavá blonďatá dívka z Jablonce nad Nisou. Měla milujícího přítele Míru a rodinu, kteří jí byli v těžkých životních situacích oporou. I přes nepřízeň osudu, který jí neustále stavěl do cesty různé překážky zejména v podobě zdravotních problémů, neztrácela optimismus a byla velkou pohodářskou. Vše brala s klidem a snažila se užívat si života. Měla ráda muzikálová představení, jízdu na koni a její velkou láskou byli psi. Především plemeno sheltie, s nimi úspěšně absolvovala výstavy. Jejím průvodcem byl také zlatý retrívr Beatle, právě s ním se v roce 2019 plánovala zúčastnit závodů. V únoru téhož roku ale své blízké náhle opustila a odešla do nebe mezi anděly,“ přiblížil její příběh Vaněk.

Provozní libereckého knihkupectví se stala Slavěna Horňáková. Věří, že síla obchodu tkví i v míření na regionální literaturu a podpoře regionálních autorů.
Jaroslav Fryč se vrátil do knižního světa. Ikonický obchod cílí na děti i region

Součástí mistrovství byl i bohatý doprovodný program pro celou rodinu, který umožnil návštěvníkům nahlédnout do života nevidomých. Závod tradičně zahájila kapela Rachotband z libereckého Jedličkova ústavu. Malí i velcí se mohli projít s klapkami na očích za pomoci bílé hole a pracovníků Tyflocentra Liberec. Zajímavá byla i jízda poslepu na tandemovém kole. Návštěvníky čekaly ukázky fyzioterapie pro psy, canisterapie, dogdancingu či canicrossu. „Uvažujeme, že příští ročník bychom přesunuli jinam. Nabízí se liberecký Palác Liebieg s velkou zahradou a okolím, kde lze narazit na nástrahy, které musí nevidomí lidé každodenně překonávat,“ dodala náměstkyně primátora pro sociální záležitosti Martina Teplá.