Geostezka s tímto názvem prostřednictvím jednotlivých zastavení seznámí zájemce jak s místy, kde se v minulosti žula těžila a využívala pro stavební účely, tak i s těmi, kde z nich člověk vytvořil umělecká díla.

Nápad na celý projekt se zrodil v okamžiku, kdy na Katedře geografie Technické univerzity v Liberci zjistili, že o liberecké žule má povědomí jen málo lidí. Nějakou dobu přemýšleli o podobě výstupu a nakonec se rozhodli pro virtuální naučnou stezku. „Vycházeli jsme přitom z toho, že v prostoru města se příliš nehodí umisťovat klasické naučné tabule a že současná generace příliš nečte, proto je lepší s ní komunikovat spíše pomocí krátkých videí,“ nastínil počátky Příběhu liberecké žuly Emil Drápela z katedry geografie. Souřadnice, popis a videa k jednotlivým zastavením jsou dostupná on-line. Zájemci mají také možnost si předem stáhnout mapu celé vycházky.

Žulu lze potkat v krajském městě takřka na každém kroku. Je to místní surovina, která byla po dlouhá desetiletí levným a dostupným stavebním materiálem. Najdeme ji na podezdívkách a plotech starých vil, v dláždění, obrubnících, schodech, někdy i dekorativních prvcích.

„Je to právě barva a textura liberecké žuly, která odlišuje budovy a historickou dlažbu v Liberci od jiných měst,“ řekl další z tvůrců projektu Kamil Zágoršek. Podle něj těžební činnost ovlivnila reliéf přímo ve městě, jelikož řada strmých svahů byla v minulosti lomovými stěnami. Žula se tak podílela na charakteru města.

„Některé svahy jsou tak výrazně ostřejší než v minulosti, na druhou stranu ale řada úzkých údolí byla rozšířena, díky čemuž v nich mohla vzniknout rozsáhlejší zástavba, například průmyslové objekty,“ dodal Zágoršek.

Příprava naučné stezky zabrala přibližně rok. Na počátku stálo mapování zajímavých objektů v širším okolí centra, následovalo vymýšlení scénáře, fotografování a natáčení videí. „Pro mě osobně bylo nejtěžší si zvyknout na přítomnost kamery, kdy je velký rozdíl mezi tím vést výuku před učebnou plnou studentů a mluvit na kameru, kterou občas máte přímo před nosem,“ podotkl se smíchem Drápela.

Jelikož geologickou procházku dokončili v době, kdy vrcholila druhá vlna epidemie koronaviru, nemohli uspořádat žádnou akci pro veřejnost. Odkaz na stezku zveřejnili na sociálních sítích katedry geografie s tím, že si ji třeba někdo projde individuálně. „Odezva nás mile překvapila, dostali jsme řadu pochvalných e-mailů, některé i ze zahraničí od lidí, kteří vzpomínali na léta prožitá v Liberci,“ sdělil Drápela s tím, že po rozvolnění bezpečnostních opatření proběhlo i několik programů pro školy.

Projekt Příběh liberecké žuly primárně cílí na návštěvníky krajského města, žáky a studenty. Běžný turista by se měl o existenci Příběhu liberecké žuly dozvědět buď v městském informačním centru, nebo v Severočeském muzeu, u kterého stezka začíná. „Trasa vede historickou vilovou čtvrtí až k Harcovské přehradě, takže i kdyby ho geologie nezaujala, je stále na co koukat,“ dodal tvůrce projektu.

Pro zájemce je v budoucnu v plánu uspořádání komentované prohlídky stezky ve spolupráci s městským informačním centrem. Aktuálně se autoři zaměřují na vytvoření kvalitních materiálů pro školy, které už testují. S těmito podklady by měl být schopen každý učitel přírodopisu nebo zeměpisu vytvořit zajímavý program přírodovědně orientované terénní výuky. „Byli bychom rádi, kdyby alespoň některé žáky téma nadchlo natolik, aby se přírodovědným oborům dále věnovali,“ uzavřel vyprávění Emil Drápela.