Jako malá onemocněla rakovinou. Verdikt byl neúprosný, kvůli nádoru stehenní kosti přišla ve svých dvanácti letech o nohu. To, co by dokázalo položit mnohého dospělého, Markétu Pechovou nepokořilo. Naopak. Nejenže to nevzdala, ale proti nepřízni osudu začala bojovat sportem. Začala s atletikou a od dvaceti se naplno věnuje plavání.

Letos v srpnu dokázala to, o čem sní mnozí zdraví plavci. Pokořila studené vlny kanálu La Manche. Úsek dlouhý bezmála 40 kilometrů přeplavala za 12 hodin 31 minut. Ve vodě, jejíž teplota klesala na 12 stupňů Celsia, na sobě měla pouze plavky a plaveckou čepici. A právě tu vydražila a výtěžek věnovala sestrám na onkologii. Jako poděkování za péči, kterou svým pacientům pomáhají.

„Loni mi na rakovinu umřel tatínek. Vzpomněla jsem si, jak mi kdysi sestřičky pomáhaly, jak se teď starali o něj a říkala jsem si, že bych pro ně chtěla něco udělat. Napadlo mě, že bych mohla zúročit svou plavbu, něco vydražit a výtěžek jim věnovat. Jim, sestřičkám, protože si myslím, že jejich práce je hrozně nedoceněná,“ říká čtyřicetiletá plavkyně, členka TJ Slavia Liberec.

Markéta Pechová ve svých čtyřiceti letech přeplavala La Manche. Stala se tak první handicapovanou ženou, které se to podařilo.
Pechová z Liberce: Že přeplavu La Manche? To jsem původně řekla z legrace

Čepici, v níž přeplavala 38 km dlouhý úsek mezi anglickým Doverem a břehy Francie, vydražila za dvacet tisíc korun. Ty putovaly do rukou vrchní sestry Dany Hrstkové, která je chce využít ve prospěch svého týmu. Přesně tak, jak si přála handicapovaná plavkyně. Podle Hrstkové jsou sportovní a společenské aktivity pro odreagování sester nezbytné. „Je to práce náročná, především psychicky,“ konstatuje.

Ví, o čem mluví. Sama strávila na oddělení celý svůj profesní život. „S mnoha lidmi se setkáváme opakovaně, protože onkologická léčba je dlouhodobá a s mnohými prožíváme i jejich poslední dny, protože je to onemocnění velmi závažné. Známe jejich osudy, jejich rodiny, celou hloubku jejich příběhu a o to je to náročnější,“ vysvětluje vrchní sestra.

Práce je to náročná i s ohledem na zvyšující se počet pacientů. Podle přednosty oddělení Komplexního onkologického centra krajské nemocnice Jiřího Bartoše narůstá počet lidí, kteří rakovinou onemocní. Od roku 1990 víc než trojnásobně. „Podle údajů Národního onkologického registru u nás v tuhle chvíli trpí rakovinou více než půl milionu lidí,“ uvedl v nedávném rozhovoru.

Náročnost práce personálu onkologického centra spočívá i v rychlém vývoji technologií. Sestry tak musí zvládat nejen množství pacientů, ale i nejnovější technické poznatky a přístroje.

Vychází nový týdeník!
Nový Týdeník Českolipsko: O listopadu 1989 i vraždě v Lípě

„Pro sestry je nezbytné také společně strávený čas mimo práci, mít možnost si popovídat o svých soukromých starostech, kterých také nemají málo. Úplně stačí, když některé z nich onemocní dítě, udělají se mu někde uzliny a už vidí víc než ostatní,“ líčí zkušená vrchní sestra.

Svou profesi přesto miluje. „Sestrou jsem chtěla být od mala. Všechny moje tety jsou zdravotní sestry, jejich děti taky, vždycky jsem to chtěla dělat,“ přiznává a dodává, že stejné to mají i její kolegyně. Fluktuace na oddělení je prý minimální.

POSÍLÍ TÝM NEMOCNICE

Na společnou akci by chtěli pozvat i slavnou handicapovanou plavkyni, jejíž jméno obletělo celý svět. „Chtěli bychom ji poznat blíž, ne jenom z médií,“ dodává Hrstková.

Nově budou mít mnohem více příležitostí. Markéta Pechová totiž od listopadu posiluje tým Krajské nemocnice v Liberci. I když bude pracovat v administrativě, splní si svůj dávný sen. „Přála jsem si jít na zdravotní školu, ale bylo to těsně před revolucí a tehdy jsem potřebovala zdravotní posudek kvůli praxi. Ten jsem pochopitelně nedostala. O pár let později už by to bylo jiné,“ pousměje se Pechová.

Vystudovala proto paradoxně strojní průmyslovku, pak pokračovala ve studiu sociální práce. „Teď se nakonec k práci v nemocnici přeci jen dostanu,“ těší se.

Česko zpívá koledy v České Lípě.
Přihlašujte se již nyní do akce Deníku Česko zpívá koledy