Liberecký kraj chce letos veřejnosti otevřít co nejvíce podstávkových domů, které jsou typickou ukázkou tradiční lidové architektury na severu Čech, ale i v sousední německé Horní Lužici a polském Dolním Slezsku.

Kraj proto vyzval majitele domů, aby se 26. května připojili ke Dni otevřených podstávkových domů a umožnili veřejnosti do nich nahlédnout, seznámit se s jejich historií i s tím, jak se v nich v dnešní době žije.

„Ideální je spojit prohlídku s doprovodným programem, ukázkami tradičních řemesel, prohlídkou okolí nebo ochutnávkou místních specialit," řekl mluvčí krajského úřadu Jiří Langer.

Den otevřených podstávkových domů se poprvé uskutečnil v roce 2005 a od té doby zájem o akci roste nejen mezi návštěvníky, ale i mezi vlastníky domů. „Zájemci se mohou na krajském úřadě přihlásit do konce března," objasnil Langer.

Podstávkové domy vznikly pravděpodobně v 15. a 16. století. Prostí venkovští řemeslníci zkombinovali hrázděnou a blokovou stavbu a tím vyzdvihli výhody každé z nich. Bloková světnice - podobná dřevěné truhle - je obklopena nosnou konstrukcí, která nese střechu nebo poschodí hrázděné či roubené stavby. Právě tato nosná konstrukce - podstávka, dala domům jméno.

Po staletí byla tato originální konstrukce dále rozvíjena a přizpůsobována novým požadavkům. Domy se tímto způsobem stavěly ještě v 19. století.

Svůj podstávkový dům otevírají pravidelně veřejnosti třeba manželé Vlkovi z Jindřichovic pod Smrkem na Liberecku. "Postavili jsme nový podstávkový dům a ten původní teď opravujeme. Protože mnozí jiní majitelé starých domů také řeší otázky kolem nutných oprav, často si při tom dni povídáme nejen o tom, jaké je žít v takovém domě, ale i o tom, jak ho lze šetrně opravovat. Hliněné omítky, kachlová pec nebo tesařské opravy budí vždy velký zájem," řekl majitel domu Zbyněk Vlk.

Mezi nejznámější podstávkové domy patří Vísecká rychta v Kravařích nebo rodný dům malíře Josepha Führicha v Chrastavě. Podobných cenných objektů jsou ale v kraji desítky a odborníci odhadují, že se jich na severu Čech, v Horní Lužici a Dolním Slezsku zachovalo na 19.000. Nyní se mapují.