Proběhl v příjemné prostředí parku v Nových Vratislavicích a za jeho organizací stál známý liberecký šéfkuchař Robert Sklenář. „Šel jsem do toho s úctou a pokorou, a o to více mě potěšil zájem návštěvníků o gastronomický zážitek,“ svěřil se Sklenář, kterého jsme zastihli u focení jeho připravované knihy. „Představuje to pro mě novou zkušenost, vyjednávají se podmínky, a pokud vše vyjde, objeví se kniha na pultech knihkupectví ještě letos na podzim,“ nastínil jeden z plánů šéfkuchař.

Jak se zrodil nápad na Food Park?
Nosil jsem v sobě už dva roky myšlenku, že bych chtěl vytvořit něco, co by reprezentovalo gastronomii a mou maličkost. Doba je zrychlená, lidé spěchají, nemají čas pořádně se najíst a řeší to fast foody. Chtěl jsem udělat akci, na které by si návštěvníci nejen vychutnali dobré jídlo, ale užili si přátelskou atmosféru a pobavili se s přáteli. Prostě si užili klidu a pohody.

Podařilo se vám tento cíl naplnit?
Akce předčila má očekávání. Samozřejmě, pár chybiček by se našlo, ale právě z těch chyb by se člověk měl poučit a posunout se dál. Dostala se mi krásná zpětná vazba, lidé skloňovali slovo komornější, a to bylo přesně to, čeho jsem chtěl docílit. Komornější akce s přátelskou atmosférou a dobrým jídlem. Food Park za oba dva dny navštívilo 2 348 lidí.

Food park tedy proběhl celý ve vaší režii?
Inspiraci jsem čerpal z vlastních festivalových zkušeností. Dvakrát jsem vystupoval na Beko Fresh Festivalu v Liberci, loni jsem se účastnil v Bratislavě Slovak Food Festivalu. Záměrně jsem nechtěl udělat megalomanskou akci a tomu jsem přizpůsobil i výběr místa. Právě park v Nových Vratislavicích vyřazoval energii, která zapadla do mé představy.

Jaké to bylo stát na té druhé straně barikády? Nebýt jen vystupujícím, ale zároveň organizátorem.
Velmi odlišné. Zatímco jen jako účinkující přijdete a máte vše připravené, tak jako organizátor jsem musel zajistit veškerou logistiku ve spolupráci s obcí Vratislavice nad Nisou.

Můžeme se tedy těšit na další ročník?
Dnes už mohu otevřeně říct, že druhý ročník Food Parku proběhne na stejném místě a ve stejném datu jako letos.

Dá se srovnat česká gastronomie se světovou?
Posledních šest, sedm let slavíme v zahraničí úspěchy. Rozhodně si ale myslím, že je potřeba neusnout na vavřínech a českou gastronomii nadále rozvíjet a propagovat. Máme nejen rozmanitou krajinu, ale i zajímavé zemědělce a farmáře a hlavně dlouhou tradici.

Nedávno proběhl v televizi další ročník MasterChef. Jak vnímáte podobné pořady?
Směrem k divákům se jedná o zajímavou show a vítám možnost dát příležitost kuchařským talentům. Sám jsem dostal nabídku účastnit se pořadu, ale musel jsem ji z časových důvodů odmítnout. Samozřejmě jsem měl svého favorita, ten bohužel nevyhrál.

Co říkáte na vítězku?
Těžko hodnotit přes obrazovku, ale rozhodně klobouk dolů. V sedmnácti přijít do televizi a takhle to vyšvihnout, smekám.

Působíte jako šéfkuchař. Mně osobně ale přijde, že touto funkcí se chlubí každý druhý. Co musí člověk splňovat, aby mohl používat tento „titul“?
V tom s vámi souhlasím. Někteří se pasují do role šéfkuchaře a nemají na to vzdělání ani zkušenosti. Právě to vzdělání představuje základ. Dotyčný by navíc neměl být jen vynikající kuchař, ale i výborný manažer. Musí mít schopnosti vést svůj tým a zároveň vnímat ekonomickou stránku. Zodpovídá vlastně za business jako takový.

Co dalšího pomůže člověku, aby se stal šéfkuchařem?
Určitě výjezdy za hranice a stáže, aby nasbíral inspiraci a nové zkušenosti. Jak se říká, jiný kraj, jiný mrav. Člověka to posune a naučí se mnoho věcí. Ideální je začít u mytí nádobí či krájení a postupně se dostávat nahoru a získávat větší zodpovědnost. Jen je pak škoda, když dotyčný v té zemi zůstane. Jsem názoru, že by se měl vrátit zpět do Čech a uplatnit zde a rozvíjet získané znalosti.

Co vlastně aktuálně děláte? Působíte v konkrétní restauraci, hotelu?
Jsem ve fázi, kdy předávám zkušenosti. Trénuji a připravuji kuchaře na gastronomické závody, měním hotelové a restaurační koncepty po celé republice. Nemám domovskou stáj, ale už brzy se vrátím do svého města.

Jaký jste v roli učitele?
Přísný a důsledný, na druhou stranu je se mnou legrace. Z počátku bývá atmosféra napjatá, přeci jenom jsme chlapi a máme svou ješitnost.

Zmínil jste, že jezdíte po celé republice. Jak si v oblasti gastronomie stojí Liberec?
Myslím, že je rozhodně co zlepšovat.

Jaké máte plány na léto?
Jsem zainteresován v různých projektech, které potřebuji dokončit. Nicméně letos chci sbírat inspiraci v rodinném duchu, méně pracovat a užít si dovolenou s manželkou a dcerou. Načerpat síly na podzim, chystám zajímavý projekt, o kterém zatím nemohu nic prozradit.

Vzpomínáte na své první uvařené jídlo?
Na to si pamatuji moc dobře. Jednalo se o tvarohové jahodové knedlíky. Všem moc chutnaly, i když nevypadaly vzhledově moc dobře. (smích)

Obligátní otázka na závěr. Co doma rád vaříte?
Mám úžasnou manželku, která nejenže mě podporuje v mé kariéře, ale navíc to v kuchyni umí a mě nechává od vaření takticky odpočinout. Doma je šéfkuchařkou ona, respektuji ji a nemluvím jí do vaření. Tím, že je léto, tak preferujeme grilování, ať už se jedná o ryby či všechny druhy masa.