Voňavého a sladkého koníčka mají Václav Špillar a Kateřina Arnetová z Proseče nad Nisou. Mezi Jabloncem nad Nisou a Libercem mají za domem malinovou plantáž a už čtvrtým rokem zvou veřejnost k samosběru.

„Dostali jsme se k tomu díky strašné náhodě. Řekli jsem si, že zkusíme pár malin zasázet a také nějaké ostružiny a postupně to expandovalo do současných rozměrů a doufám, že ještě bude dál,“ říká Václav Špillar.

S prostory pěstitelé trochu bojují, ale chtějí se poohlédnout po širším okolí po nějakých nových místech, kam by vysázeli ještě další maliny. Už je to přibližně sedm let zpátky, co s pěstováním malin začali.

Na hradě Valdštejn odstartovala výstava originálních kostýmů z pohádek S čerty nejsou žerty a O princezně Jasněnce a létajícím ševci.
Petr Máchal i princezna Jasněnka. Pohádky se nastěhovaly do hradu Valdštejn

Obklopen malinami byl pěstitel již od dětství. „Vždycky jsme měli doma okolo plotu černé maliny a vždycky se mi jako dítěti líbilo, kolik jich tam je. Tak jsme si zasadili svoje maliny,“ vzpomíná Špillar.

Několik let se prý nic moc nedělo, pak přidali další keříky, až se dostali na dnešní stav, kdy mají asi půl hektaru, což znamená jeden a půl kilometru řádků. Nemají zemědělské vzdělání a při pěstování hlavně experimentují. Maliny je neživí, jsou jejich neobvyklou zálibou.

Maliny bez trnů

Prosečtí plantážníci pěstují maliny bez trnů, kterých mají největší množství. Jejich plody jsou kulaté a velké. Zkouší ještě nově odrůdu z Polska, která má zase plody špičatější a ne tolik sladké. Na jejich plantáži ale lze objevit i zmíněné černé maliny, ke kterým má Špillar vztah už od dětství.

„Je to z botanického hlediska černá malina, ale vypadá spíš jako ostružina. Je to možná i sto let stará odrůda, s ní si spíš jen tak hrajeme,“ vysvětluje pěstitel a dodává, že právě tyto maliny má spojené se svým dědou, který je také pěstoval.

„Lidé si je rádi prohlíží, jsou na ně zvědaví, tak jim rádi dáme ochutnat. Zajímavé je, že někomu nechutnají vůbec, jiný si je naopak vychutnává,“ podotýká Arnetová. Jsou podle ní úplně něco jiného než maliny i než ostružiny, plody mají menší, v trsech a na rozdíl od ostatních zdejších malin mají tyto trny, takže jejich sběr není tak příjemný.

Seznamte se s pomníky moderní doby, na nové výstavě Severočeského muzea.
Pomník už dávno není jen nudným sloupem. Poznejte odvážná díla, vyzývá výstava

Na jaře svou plantáž ručně vyplejí a pak musí rostliny zkrotit a donutit je, aby rostly vzhůru a držely se podpěr. Na podzim je zase zkrátí a nechají jen mladé výhony, které narostly. Už si tak díky nim rok předem mohou udělat alespoň částečný obrázek o tom, jestli v příštím roce maliny budou.

„Ale nesmíme se nechat zmást. Na základě mladých výhonů jsme třeba vloni soudili, že letošek bude dobrý a zatím se to nezdá. Ještě ale nevíme, jak to dopadne,“ vysvětluje Špillar.

Nejvíc prý malinám svědčí, když se střídá teplo a déšť, přílišná vlhkost má negativní vliv na kvalitu plodů, když je moc sucho, jsou zase plody malé. „Loni bylo lepší, že víc pršelo, to malinám svědčilo,“ podotýká pěstitelka.

Tragický výsledek

Nejpočetnější zastoupení má na Proseči odrůda glenovských malin, které si tady lidé v sezoně denně sbírají. Aby měli pěstitelé stálý výnos, obměňují rostliny jednou za čtyři roky. „Je to tragický výsledek, měli bychom je tady mít i osm let, ale zatím to neumíme. Snad k tomu jednou dospějeme,“ konstatuje Špillar.

Oba mladé pěstitele mrzí, že zatím nemůžou z malin dělat mošty nebo marmelády po vzoru rodinných farem v zahraničí, kde každý víkend nabízí lidem něco jiného, co zrovna ze svých produktů udělali. „Ta změť pravidel a nařízení je nad naše síly. Ale třeba, až budeme mít chuť a elán, to někdy překonáme,“ doufají mladí lidé.

Vyhlídka Hlavatice stojí na Zlaté stezce Českého ráje, poblíž Turnova.
Máma vedoucím výpravy: Na vyhlídku s vůní borovic a pak za pohádkou

A jak vypadá takový den na malinové plantáži? Spíš je to rušné dopoledne. „Zákazníci začnou před devátou ráno jezdit, volat a sbírat. Všichni lidé jsou hrozně milí a vyptávají se, jestli nepěstujeme ještě něco jiného, že by si to také natrhali. Hodně se lidé vrací, třeba ti co chodili vloni zase přichází s mističkami, na kterých mají číslíčka od nás napsané, že už mají misky zvážené,“ popisuje pěstitelka.

A pak jeden z majitelů plantáže vždy váží a druhý běhá s lidmi k malinám a ukazuje jim, v jakých řádcích mohou sbírat. Vysbíraní jsou za dopoledne a někdy i dřív. Pakmusí lidé přijít až druhý den, když dozrají další maliny. „Já mám pocit, že zrají i v noci,“ směje se pěstitel.

Malinami je prý už trošku přejedený. Jeho partnerka je naopak jí ráda ve všech podobách. „Ale je mi líto sníst to lidem, kteří si sem pro ně přišli a těšili se,“ dodává s nadsázkou Kateřina Arnetová. Často přichází zájemci do malinové plantáže i relaxovat. „Lehnou si na trávu, občas něco utrhnou a sami říkají, že si tady meditují,“ uzavírá mladá žena.