Před dvěma a půl lety mlýn obydleli manželé Křížkovi. „Náhodou jsme toto místo objevili a úplně nám učarovalo. Tehdy jsme se ženou věděli, že nechceme žít ve městě, a hledali, co by nás mohlo oslovit,“ popisuje Radovan Křížek. A protože se zajímal zejména o domy s historií, třeba menší zámečky nebo vesnická stavení, inzerát na prodej mlýna v Bohumilči mu padl do oka.

„Přijeli jsme se podívat a oba dva se do toho zamilovali. Že jsme mlýn nakonec získali, byl malý zázrak. Chtělo ho koupit asi čtyřicet zájemců, ale vstoupil do toho covid, postupně většina opadla, zůstalo nás pár a nakonec jsme prodávajícího přesvědčili my,“ líčí Křížek.

Iveta s vnukem Kamilem, kdy se vše zdálo, že operace a léčba zabraly.
Iveta bojuje o život a musí zvítězit. Syn a vnuk se bez její pomoci neobejdou

Mlýn prodávala poslední žijící členka rodiny původních mlynářů. První zmínka o něm se objevuje už v roce 1545 v Trhové knize vesnic z let 1536 – 1548 Českodubského panství. V zápise z 19. března 1545 se píše, že Lukeš, syn mlynáře z Bohumilče, koupil od Valenty modlibohovský mlýn. Později se zde pár mlynářů vystřídalo, ale od roku 1930 byl jeho majitelem Josef Kovář. Pak přišlo znárodnění a v 50. letech 20. století přestal mlýn fungovat. Přesto se později potomkům mlynáře Kováře vrátil a oni mlýn Křížkům prodali. „Paní už na to nestačila a v mlýně žil nějaký pán, což bylo vlastně dobře. Sice nic neopravoval, ale jeho přítomnost alespoň zabránila rabování a zůstala zde velká část technického vybavení,“ poznamenal Křížek.

V plánu je minimuzeum

Stavení se skládá z obytné části, mlýnice, dílny, stáje, pokojíků pro čeledíny a hospodářské stavby. Křížkovi se snaží mlýn uvést do původního stavu a postupně se jim to daří. Obytná část už má novu střechu, fasádu a manželé v ní mohou bydlet. Vyměnili celou střechu včetně krovů a povedl se jim vrátit břidličný štít. Postupně prochází opravou střecha navazující na mlýnici a pracuje se i na dalších místech. Například v hospodářském stavení roste pódium.

„Teď už mlýn vypadá dobře, ale byla tady eternitová střecha, pršelo dovnitř na několik místech a bylo otázkou času, kdy se to proboří. Stavba přečkala válku, po válce se mlelo a pak to zavřeli, pilu zrušili a spoustu strojů zničili, vybili z toho hřídele, takže se nedalo nic použít, a od té doby to tady takto zůstalo,“ popisuje Křížek.

Václav Dvořák a jeho kniha Písečníci a probuzení krále
Noví Písečníci jsou tu. Je to přes 500 poctivých stran, slibuje liberecký autor

Současní majitelé chtějí na původní místo vrátit mlýnské kolo a opět ho roztočit. Celé stavení i s technickým vybavením plánují zachovat tak, aby ho mohli ukazovat lidem. „Rádi bychom pár strojů zprovoznili a vytvořili minimuzeum nebo něco podobného, co by souviselo s mlýnem i s místem, kde mlýn stojí,“ vysvětlil Křížek. Třeba někdy začnou ze zdejší mouky péct i chleba. „Mlynářkou se ještě necítím, ale žije se nám tady krásně. Už jsme si koupili mlýnek, abychom mohli mlít. Ale není čas a prostor, člověk organizuje práce a hlídá řemeslníky a na pečení čas není, ale těším se na to,“ těší se Michala Křížková.

Zázemí pro cyklisty i bojovníky

Zatím na mlýně v Bohumilči pořádají divadelní představení. Už odehráli tři reprízy hry o mlýnu podle místní pověsti, která měla obrovský úspěch. Vloni uspořádali první ročník hudebního festivalu a o víkendu, v sobotu 3. září, organizují jeho 2. ročník.

„Chceme sem dostávat příběhy, hry, vánoční představení a zvát lidi. Do budoucna tu třeba udělat i občerstvení u mlýnského kola pro turisty a cyklisty, protože tudy vede cyklostezka, aby se mohli cyklisté zastavit a občerstvit se, zamknout si kola, přespat do druhého dne a jet dál,“ přibližuje nový majitel mlýna. Za stavením také vzniká japonská zahrádka, protože pán domu se věnuje bojovým uměním a má myšlenku propojit s mlýnem i tento svět. Vzniká zde proto i prostor na cvičení a kempy nebo kurzy pro děti a dospělé. Ostatně už letos v létě se první z takových kempů uskutečnily.