Jablonec nepatří zrovna mezi jazzové kolébky. Kudy vedla vaše cesta k tomuto žánru a kdo vás ovlivnil?
Bylo to přes paní učitelku Havlíčkovou ze ZUŠky, k níž jsem chodila na klavír. To ona mě kdysi přivedla do kapely Jazz H Factor Františka Kozderky, který mi dal nahrávky Elly Fitzgerald, Patricie Barber a Diany Krall. Já jsem se to naučila a zjistila jsem nejen to, že mě ta muzika baví a že mi jde, ale že s nimi můžu zpívat. Pak moje cesta k jazzu pokračovala přes Frýdlantské jazzové dílny, začala jsem jezdit na konzultace do Prahy a už jsem byla chycena drápkem.

Když jsem vás slyšela, tak mě napadla určitá podobnost právě s Dianou Krall. Patří mezi vaše vzory?
Ano. Určitě je jedním z nich, i když ne tím největším, ale je mi blízký její přístup, kterým se otvírá pro široké publikum. Podle mě jazz není muzika, kterou začnete poslouchat přes ty nejsložitější vokály. Musíte se k tomu dopracovat, doposlouchat.

Ta otevřenost mě napadla právě v souvislosti s vaším posledním albem Loving Season, které jste pokřtila začátkem letošního roku. Je určeno výhradně jazzovému publiku?
Je především určené lidem, kteří mají rádi písně a příběhy v nich. Ale i lidem, kteří poslouchají vážnou muziku, nebo těm, co jsou otevřeni jazzu, indie, popu…

Karel Kruliš se svými svěřenci.
Démoni na turnaji v Hodoníně získali bronzové medaile

Jste autorkou všech svých českých textů. Píšete na hudbu, nebo je zásadní text?
Oba přístupy jsou mi vlastní, protože jsem zároveň i autorkou většiny skladeb. Takže někdy si vezmu poezii mé oblíbené autorky Sary Teasdale a na ni skládám hudbu, jindy skládám hudbu a na ni pak napíšu text.

Takže to není jako u písničkářů, kde je na prvním místě sdělení? Naléhavost a poetika vašich textů k téhle myšlence přímo svádí.
Ale to já mám taky! Takovým mým leitmotivem je láska. Ale ne ta úplně šťastná. Mé texty jsou hodně melancholické, i když vlastně ani nevím, z čeho to pramení, protože si nemyslím, že jsem založením smutný člověk. Prostě mi texty tímhle směrem ubíhají. A samozřejmě se to odvíjí od muziky. Když je to živá, dynamická skladba, nemůžete na ni napsat smutný text.

Do vašeho dětství se jako snad u každého v Jablonci promítla atletika. Dokonce si vás dnes přišel poslechnout i váš bývalý trenér. Jak to jde s hudbou dohromady?
Začala jsem v šesti s pianem, pokračovala v DPS Vrabčáci a ve 14 jsem se intenzivně věnovala atletice. Jenže kvůli poranění jsem musela na chvíli přestat a v té době jsem se znovu začala věnovat muzice.

Legenda o lesích a lidech.
Českolipští ochotníci zazářili na prestižní přehlídce divadel Jiráskův Hronov

Promítla se sportovní zkušenost i ve vaší tvorbě?
Určitě! Sport vás naučí vytrvalosti. Máte před sebou nějaký cíl a cesta k němu není vždy snadná. Sport člověka naučí, že se nenechá hned tak snadno odradit, a zrovna v jazzu je to hodně důležité.

Zmínila jste Frýdlantské jazzové dílny. Vracíte se tam?
Jako lektorka ještě ne, i když třeba mě někdy pozvou. (smích) Ale když mi to vyjde časově, ráda tam teď přijedu na koncert. Jinak bychom měli hrát ve Frýdlantu na Muzikantském Silvestru 28. prosince.