Večerní mší na Zelený čtvrtek jako připomínkou Poslední večeře Páně začalo velikonoční triduum tři dny, ve kterých si křesťané připomínají a liturgicky zpřítomňují Ježíšovo utrpení, smrt a zmrtvýchvstání. K tomu podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování. „Kristovo ukřižování se událo kolem roku 30 či 33 v blízkosti významného židovského svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví. Tak jako Letnice jsou tedy původně (i podle latinského názvu) svátkem židovským a do roku 325 se slavily ve stejný den jako svátek židovský. U Slovanů a Germánů splynuly lidové oslavy Velikonoc s pohanskými slavnostmi jara, které oslavovaly procitnutí přírody ze zimního spánku. Díky tomu do lidových oslav Velikonoc přešly v germánském a slovanském prostoru mnohé původem pohanské zvyky," dozvíme se o původu a rozšíření Velikonoc v internetové encyklopedii.

Právě pohanské nebo chcete-li lidové zvyky se staly nedílnou součástí Velikonoc pro nevěřící a jejich udržování pomohlo k udržení statutu Velikonoc jako jarních svátků, které se slaví v celé společnosti. Jelikož je naše společnost konzumní, řada věcí, které v současné době děláme před a během velikonočních svátků souvisí víc s byznysem než s duchovnem. Půst, který Velikonocím předchází, se tak objevuje v řadě doporučení nutričních poradců a lifestylových dietologů. Vajíčka se už nebarví cibulí, ale kupují se již obarvené v supermarketech a většina mužů pro pomlázku chodí na trhy, než aby si ji upletli z vrbových proutků sami.

„Nejsme věřící, ale půst pravidelně držíme. K masu jsme si přidali i alkohol a sladké. Myslím si, že je dobré, když je k tomu příležitost, si dokázat, že si zvládneme odepřít něco na co jsme zvyklí, ale co k životu vlastně nepotřebujeme," řekla Markéta Tichá z Liberce a dobře tak popsala dnešní pojetí Velikonoc, které je takovým zvláštním hybridem duchovních tradic a světských zvyků.

Zelený čtvrtek v kostele

Litoměřický biskup Jan Baxant, který má na starost celou diecézi včetně farností v Libereckém kraji, se na Zelený čtvrtek dopoledne setkal v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích spolu s kněžími působícími v litoměřické diecézi, aby se s nimi pozdravil, poděkoval jim za jejich kněžskou pastorační službu a povzbudil je. Společně slavili slavnostní mši svatou nazvanou Missa chrismatis, při které kněží obnovili své kněžské závazky a biskup posvětil a požehnal nové svaté oleje. Používat se budou až do příštích Velikonoc při různých obřadech.

„Olejem katechumenů budou pomazáni ti, kteří mají být pokřtěni, olejem nemocných ti, kteří nebezpečně chřadnou nemocí či stářím, a olej zvaný křižmo se používá při svátosti biřmování, kněžském nebo biskupském svěcení, ale také třeba i při svěcení kostela," vysvětlil P. Martin Davídek, biskupský vikář pro pastoraci.

Litoměřický biskup Jan Baxant při mši v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích umyl na výraz služby nohy dvanácti vybraným osobám, které reprezentovaly dvanáct apoštolů, tak jak to udělal při poslední večeři i Ježíš.

Missa chrismatis se koná jednou za rok, kněží při ní svou účastí vyjadřují jednotu se svým diecézním biskupem.

Při večerní mši, při níž se připomíná Poslední večeře Páně, biskup umyl nohy dvanácti vybraným osobám, které reprezentovaly 12 apoštolů, tak jak to udělal při poslední večeři i Ježíš.

„Jako výraz služby, ke které tolikrát vyzýval s vědomím plánu spásy lidí že nesmrtelné lidské duše mají být očištěny a obmyty a zachráněny pro věčnost. Toto si nelze vysvětlit jinak, než že Kristus jedná z bohatosti svého milosrdenství, z lásky k lidem a s potvrzením svých slov, že On opravdu stoluje a jí s hříšníky a nestydí se za ně, nestydí se za nás," řekl biskup.

V průběhu bohoslužby utichly zvony (o nichž se říká, že „odlétly do Říma") i varhany, které se slavnostně rozezní až o Veliké noci (dnes na Bílou sobotu 26. března). Tělo Kristovo (eucharistii) biskup přenesl do zpovědní kaple v katedrále, která představovala tzv. Getsemanskou zahradu místo, kde se podle Bible Ježíš modlil před svým utrpením.

Na Bílou sobotu ve 21 hodin začíná velikonoční vigilie neboli Veliká noc, od níž odvozují Velikonoce svůj název a při níž Ježíš Kristus vstal z hrobu. Obřady Veliké noci se skládají ze čtyř částí slavností světla, slova, křtu a eucharistie. Velikonoční vigilie se konají ve všech větších kostelech v celém kraji, v Liberci, ve Frýdlantě i v okolních městech. Velikonoční neděle Slavnost Zmrtvýchvstání Páně, kdy křesťané oslavují Kristovo vzkříšení, začíná většinou v dopoledních hodinách. „Velikonoční období pokračuje padesát dní až do Letnic, kdy církev slaví slavnost Seslání Ducha svatého letos 15. května," připomíná Jana Michálková, tisková mluvčí Biskupství litoměřického.

Nenáboženské velikonoční tradice

Už od svátků jara, které jsou starší než Velikonoce, jsou časem oslav a veselí. Dnes jsou i komerčně důležité, protože se na ně váže mnoho zvyků, k jejichž uskutečnění je třeba vynaložit nějaké úsilí nebo jen tak zajít na nákup. Prodávají se například velikonoční pohledy, ozdoby nebo cukroví v podobě velikonočních vajíček, beránků nebo zajíčků.

V Česku je jednou z prastarých tradic hodování a pomlázka. Na Velikonoční pondělí ráno muži a chlapci chodí po domácnostech svých známých a šlehají ženy a dívky ručně vyrobenou pomlázkou z vrbového proutí. Pomlázka je spletena až z dvaceti čtyř proutků a je obvykle od půl do dvou metrů dlouhá a ozdobená pletenou rukojetí a barevnými stužkami. Podle tradice muži při hodování pronášejí koledy. Asi nejznámější a nejpoužívanější velikonoční koledou je tato krátká říkanka: „Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný…"

„Jestli dojde dříve na pomlázku, nebo koledy, záleží na situaci. Ačkoli může být vyšlehání bolestivé, není cílem způsobovat příkoří. Spíše je pomlázka symbolem zájmu mužů o ženy. Nenavštívené dívky se mohou dokonce cítit uražené. Vyšupaná žena dává muži barevné vajíčko jako symbol jejích díků a prominutí. Pověst praví, že dívky mají být na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok zdravé a uchovaly si plodnost," připomíná české unikum encyklopedie wikipedia. V některých oblastech ženy mohou pomlázku oplatit odpoledne, kdy vylívají na muže a chlapce kbelíky studené vody. Zvyk se napříč českými zeměmi mírně mění.

Podle jiného výkladu je pomlázka odvozena od pomlazení, tj. omlazení. Proto muži používají mladé proutí s největším podílem „životní síly" kterou jakoby předávají vyšlehané osobě. Z téhož důvodu ženy dávají jako odměnu za omlazení vajíčko, prastarý symbol nového života. Jinak v Čechách nejsou tradicí hody ale koleda (hody jsou spíše pomístní název), přičemž koleda probíhala v průběhu roku vícekrát, ne jen v období Velikonoc a jejím původním smyslem byla ochrana před špatnými vlivy a posílení těch dobrých. Za toto byli koledníci odměňováni. V průběhu doby se původní smysl vytrácel a vlastně se stala „lepší" formou žebroty chudší části obyvatelstva.

Zvyky v zahraničí

Ve Spojených státech jsou velikonoční svátky náboženským svátkem, takže mnoho amerických rodin mimo návštěvy kostela se schází kolem zdobení velikonočních vajíček v sobotu večer a jejich „lovu" v neděli ráno. Podle dětských pohádek byla vajíčka během noci přinesena Velikonočním zajíčkem a poschovávaná po domě a zahradě, aby počkala na děti, až se probudí. Důvod, proč by to měl zajíček dělat, se vysvětluje jen zřídka.

V Anglii tradičně ženy přivazují muže k židlím a za propuštění požadují peníze. Velikonoce jsou velkým svátkem také v Itálii, kde sídlí hlava církve, zvyklosti tak souvisí s duchovním rozměrem svátků.

V Indonésii například probíhá procesí a tisíce lidí se nechávají bičovat a jinak zraňovat, aby pocítili bolest, kterou si prožil Ježíš Kristus před ukřižováním.