Návštěvníci města pod Ještědem by ho hledali marně. Ikonický obchodní dům Ještěd, který přitahoval pohledy svým vzhledem a barevností, nestojí už dvanáct let. Přesto nadále u mnoha Liberečanů vzbuzuje nostalgii a rozjitřené emoce, které doprovázely i jeho demolici.

Zdroj: DeníkNyní se jim otevírá příležitost, jak oživit své vzpomínky. Pětatřicetiletý ilustrátor Roland Havran, který žije v Jablonci nad Nisou, totiž dokončuje papírový model tohoto bývalého obchodního domu. „Byl to trochu úlet, ale měl svůj styl, působivé interiéry a detaily. I dnes by si stále zachoval punc jedinečnosti,“ řekl v rozhovoru pro Deník Havran.

Aktuálně pracujete na modelu bývalého obchodního domu Ještěd. Proč jste se rozhodl pro tuto už neexistující stavbu?
Mám už zkušenosti z minulosti. Pro rodnou Aš jsem dělal pár budov jako komerční reklamní předměty. Za stejným účelem mě oslovila i Ústřední knihovna v Praze. V Liberci jsem zachytil silnou nostalgii po bývalém obchodním domě. Když jsem si prohlédl nějaké jeho výkresy, řekl jsem si, že je to krásně hranaté a mohl by z toho být pěkný model. Od slov nebylo daleko k činům. Na internetu pak sklidil prototyp značný ohlas, což mě motivovalo na něm dále pracovat. Samozřejmě mě u toho napadla i ta možnost prodeje. Přesto to nebyl primární cíl a model jsem nechtěl uspěchat. Důležité pro mě byly také souhlasy architekta Miroslava Masáka a rodiny Karla Hubáčka, které jsem už získal.

V jaké fázi aktuálně model obchodního domu je? Kdy by si ho mohli zájemci pořídit?
Momentálně dokončuji druhý, už „ostrý“ prototyp, který má několik odlišností a zjednodušení oproti tomu prvnímu. Rozhodl jsem se ho udělat více přístupnější i méně zručným modelářům. Rád bych model vypustil do světa v důstojném balení v průběhu letošního léta.

Je připravovaný model v něčem specifický?
Rozhodně to je daleko složitější budova, než se mi zpočátku zdálo. Navíc jsem měl k dispozici jen plán půdorysu a zbytek jsem musel vytvořit z fotek. V jednu chvíli mi z té kaskádové konstrukce a různě navazujících šestistěnů šla hlava kolem. Bez pomoci 3D modelu bych se chvílemi nejspíš neobešel. Nejhorší jsou jen drobné detaily jako různá schodiště a podobně, těch naštěstí není moc. Ale stavitelé modelu se snad bát nemusí. Pomůže jim barevně odlišený návod a „stavebnicové“ pojetí celého modelu.

Demolice v minulosti rozdělila libereckou společnost na dva tábory. Jeden ji odsoudil, druhý uvítal. K jakému názorovému proudu se přikláníte?
Pocházím z Aše a na Liberecko jsem přišel až v době, kdy tu nestál. Těžko tak mohu soudit. Z mého studia materiálů pro model musím říct, že se mi ta stavba líbí. Byl to trochu úlet, ale měl svůj styl, působivé interiéry a detaily. I dnes by si stále zachoval punc jedinečnosti. Samozřejmě musíme brát zřetel na to, že byla navržena v jiné době pro jinou generaci. Obchodní centrum Forum Liberec, které stavbu vystřídalo, sice nabízí moderní styl nakupování, ale z hlediska architektury se jedná o nezajímavou, sterilní krabici bez nápadu, kterých už stojí celá řada. Takže z toho je jasné, kam se řadím. (smích)

Můžete přiblížit svou cestu k vystřihovánkám a modelům?
To vykrystalizovalo ze spojení několika cest. Jako každý kluk jsem měl samozřejmě rád modely v časopise ABC. Pak jsem si oblíbil sci-fi a vojenskou techniku, a to v časopise často nebylo. A protože jsem také hrozně rád kreslil, nezbylo mi nic jiného než si začít svoje vysněné modely vyrábět. První pokusy byly samozřejmě žalostné, protože jsem to kreslil ručně a počítal od oka, ale na hraní to stačilo. Navíc papír, lepidlo a pastelky byly tehdy dostupné suroviny i pro malého kluka. Uplynulo pár let a začal jsem navrhovat vystřihovánky i pro samotné Ábíčko.

Vzpomínáte si na svůj první sestavený a první vytvořený model?
Když nepočítám ty dětské pokusy a modely z Ábíčka, které už si samozřejmě nepamatuji, tak vyloženě oficiální první model jsem si navrhl až kolem roku 2009. Ve vektorovém programu jsem stvořil tank Tiger v měřítku 1:100. Poprvé jsem pochopil, že tímto způsobem se dají modely dělat docela pohodlně a daleko přesněji, než bylo moje náročné ruční kreslení. Od té doby je tvořím hlavně ve vektorech a celý proces už jen zdokonaluji.

Jak moc časově náročná je tato aktivita?
Závisí to na modelu, ale obecně jde o časově velmi náročný koníček. Model se musí nejen vymyslet a rozkreslit. Je nutné ho také několikrát nanečisto slepit a postupně vychytat chyby a nepřesnosti. Rozhodně není dobré spoléhat se na výpočty v počítači, protože papír se jako materiál v reálu chová trochu jinak. Vyladit jednodušší model „abíčkového typu“ je otázka dvou týdnů až jednoho měsíce. Ale jsou i modely, které sice vypustím na internet, ale dál na nich pracuji a vylepšuji je. Takový extrémní příklad představuje populární vesmírná loď USS Enterprise ze Star Treku. Její první verzi jsem měl už v roce 2010, ale verzi, se kterou jsem alespoň trochu spokojený, jsem dokončil o deset let později. Čas od času chtějí některé postupy trochu oprášit, přidělat bonusové díly či upravit grafiku.

Které modely byste vyzdvihl? Na které jste nejpyšnější? Kolik jich vlastně je?
Mám rád všechny svoje výtvory, protože jsem si je navrhl především pro svoje potěšení. Rozhodně bych nedělal nic, co by mě neoslovovalo. I do Ábíčka většinou napíšu vlastní návrhy, ze kterých si mohou vybrat. Jakožto lokální patriot jsem určitě pyšný na set budov z Ašska. Moje fanouškovské já by zase rádo vypíchlo sérii velkých sci-fi modelů, kam spadá už výše zmíněná Enterprise a obří křižník Impéria z Hvězdných válek. Tyto modely jsou navíc kvůli licencím ke stažení zdarma na mé stránce. V poslední době jsem si hodně oblíbil papírové figurky a hrozně mě baví vymýšlet historické vojáčky pro ABC, protože starověké a středověké vojenství je mým velkým koníčkem. Když započítám i všechny drobné modely ze setů jako samostatné, tak celkový počet mých papírových výtvorů už nejspíš dávno překročil počet čtyř set.

Kde čerpáte inspiraci?
V oblíbených filmech, knihách a v mém okolí. Sem tam přijdu s něčím, o čem si myslím, že by to mohlo lidi zaujmout a přijde mi to dostatečně zajímavé. Typickým příkladem je právě obchodní dům Ještěd. I po letech pro mě motivaci představují „staří borci“ z časopisu ABC jako Ladislav Badalec, Richard Vyškovský či Václav Šorel. Jako Češi si zrovna v papírovém modelářství můžeme na rovinu říct, že patříme ke světovým velmocem spolu s Poláky, kteří vyrábí neskutečně detailní modely pro opravdové gurmány. Jsem hrozně rád, že se na tom mohu podílet.

Papír vás provází celý život, působíte i jako grafik a ilustrátor. Co vás na této práci nejvíce baví?
Jeden z těch důvodů se od dětství nezměnil a sice to, že papír je levný. (smích) Kresba a ilustrace jsou takový můj hlavní koníček, který se postupně přelil v práci. Mám to jako takovou terapii, protože jak jsem byl od mala ujetý na sci-fi knihy, seriály, filmy a hry, mám plnou hlavu nápadů a musí to zkrátka někudy ven. Nejvíc mě na tom baví, že moje nápady, které z hlavy převádím na papír, se často přetváří v reálné věci. Ať už jsou to ilustrace do knih, stolních her či papírové modely. V poslední době i návrhy pro 3D tisk a spoustu dalšího. Člověk má pocit, že za ním něco zůstává, a pokud to potěší nebo inspiruje někoho dalšího, tak tím lépe. Kdybych nic netvořil, tak se asi zblázním. (smích)