Patron rybářů svatý Petr musí mít Jana Doranta opravdu rád. Když na chatě u Libochovan minulý týden ve středu nahodil rybářské pruty, netušil, že během večera bude mít na kontě hned tři kapitální úlovky kapra, sumce a amura.

Pruty u největší české řeky Labe nastražil kolem sedmé hodiny večer. Jako první se už po deseti minutách ozvala udice s biolies, což je speciální nástraha používaná v posledních letech na lov velkých kaprů.

Chytil prut, zasekl a ucítil, že mu na háčku visí pořádný macek. Po několikaminutovém boji nakonec z vody vytáhl kapra lysce. Bez deseti deka vážil sedmnáct kilogramů.

Sumec

To ale nebylo nic oproti tomu, co ho čekalo za hodinu. Rozhodl se, že si počíhá na některého z proslulých labských sumců. „Tušil jsem, že tam nějaký je. V minulosti jsem ho slyšel lovit. Ale nevěděl jsem, jak je velký," přiznává Jan Dorant.

Na jeden prut proto nastražil cejna. Ten sám o sobě nebyl žádné tintítko. Měřil plných padesát centimetrů.

Jan Dorant doufal, že se největší dravec českých vod nechá takovým chutným soustem zlákat. V půl desáté večer přišla jeho chvíle. „Bojovali jsme dvacet minut. Sumec je silná ryba, ale když máte speciální vybavení, není tak obtížné ho zdolat," vypráví. Na prutu například použil pletenou šňůru. Ta vydrží mnohem větší zátěž než vlasce, které ještě před několika lety rybáři běžně používali. Když dravce vytáhl z vody, zjistil, že je dlouhý plné dva metry.

Amur na konec

Večer ale ještě neskončil a zanedlouho se opět ozval prut, na kterém jako nástrahu měl opět boilies. Tentokrát se ale nenapálil kapr, ale amur bílý. Dlouhý 104 centimetrů.

„Už jsem tady chytil několik velikých ryb. Ale tři během tak krátké doby je opravdu něco výjimečného," soudí rybář.

Ke svým němým soupeřům z Labe se zachoval rytířky. Když si je změřil a vyfotografoval, pustil je zpět. „S rybami to tak dělám. Určitě si to zaslouží. Souhlasím i s tím, že kapři nad 70 centimetrů se na Labi musí pouštět," říká Jan Dorant. Podle něho by se tak k velkým rybách měli chovat všichni rybáři.