Adrenalinem určitě. Květinová burza je údajně třetí největší budovou na světě a každý den se  tu prodá na dvacet milionů  květin.

„V pět ráno už sedíte na největší holandské květinové burze. Kolem vás jezdí vozíky. Na každém dvacet speciálních kyblíků  s květinami, na elektronickém ciferníku vyskočí cena. U růže se začíná dražit zhruba od šedesáti centů. Může jít nahoru, ale také dolů. Záleží, jak jste rychlí a jaké máte nervy. Je to jak ruleta,“ líčí bezprostřední zkušenost jeden z nákupčích.

Většina nákupčích jsou Holanďané. Už kvůli registračním poplatkům, které nejsou nijak malé. Ale také množství, za které se menším prodejcům vyplatí nakoupit květiny od   dalšího mezičlánku v podobě velkoobchodu. To cenu květin samozřejmě prodraží.  Také samotný systém dražby je docela složitý.

“Nikdy dopředu nevíte, o jaký druh bude zájem. Někdy riskujete, necháte vozík s růžemi projet v naději, že cena v dalším kole klesne. Jindy je zájem takový, že rychlejší tlačítko vyhrává a vy jste bez zboží,“ trochu zjednodušeně tlumočím vyprávění nákupčího.

Záleží na druhu květiny, ročním  období, zájmu… „Patrné je to na Valentýna. Ale třeba teď nekoupíte gerberu nebo fialky. Rusové vyhnali vyvolávací ceny na částky, které se blíží našim prodejním.  Blíží se totiž MDŽ a ten se v Rusku slaví opravdu masivně,“ dodává nákupčí.

Jen rudých růží projede kolem nákupčího na deset vozíků.

„Přesně poznáte, do které země poputují. Ty malé, nejlacinější, s uzavřenými poupaty se kupují k nám. Je to věc návyku i finančních možností českého zákazníka. Dává totiž přednost lacinějšímu zboží a zavinutému poupěti. Krásně rozvité, velkokvěté druhy u nás nemají šanci, lidé jsou přesvědčeni, že hned odkvetou. Mají skoro metrový stonek a jsou skutečně nádherné. Jedna taková by u nás přišla zhruba na devadesát korun, a to už je pro český trh opravdu hodně. Nejvíce z nich putuje do Francie, tam si na krásné růže skutečně potrpí. Žádané jsou i v Německu,“ naslouchám vyprávění o růžích.

A odkud tahle královna květin pochází? Pro toho, kdo navštívil třeba africkou Keňu či Etiopii není žádným tajemstvím, že ze zemí rovníkové  Afriky.  „Když jsme projížděli savanou  z jednoho místa na druhé, míjeli jsme až tři kilometry dlouhé skleníky.  Patří zpravidla holandským firmám, které  tu pěstují růže, ale například i gerbery s minimálními náklady a dálkově ovládaným zavlažováním, takže to nepřináší ani mnoho pracovních příležitostí pro tamní obyvatele,“ potvrzuje cestovatel Jaroslav Šťastný.

Zatímco starost o rostliny přebírá elektronika, na místních zůstává práce, kterou nezvládne ani ten nejlepší počítač.  Stonek po stonku nařezat tisíce růží a na sucho je naskládat na palety. Růže už jsou nakvetlé, ale v boxech podchlazené na teplotu pouhých čtyř stupňů Celsia. Odtud putují do letadla, v Holandsku jsou  už druhý den. Tady se přeberou z palet a umístí do nádob s vodou a speciálními přípravky. Stále ve čtyřstupňové teplotě. Třetí den ráno putují na burzu a čtvrtý den od chvíle, kdy opustily africkou savanu, už si je můžete koupit třeba v Liberci nebo České Lípě.

Kromě Afriky se růže pěstují i třeba v Ekvádoru. Z Thajska zase pochází speciální druhy orchidejí. Z Evropy je květin jen málo. Jen v Itálii se pěstují karafiáty a některé exotické druhy. V samotném Holandsku se kromě tulipánů a některých druhů orchidejí, náročných na přepravu, pěstuje také většina hrnkových cibulovin… Pokud se ptáte, které jarní květiny se pěstují v tuzemsku, pak jde o voňavé barevné primule a jarní vřesy.  Řezané květiny a skleníky už patří minulosti.

Rozhovor: Mám věčně mokré ruce, ale také radost…

Severní Čechy – Jak se člověk stane květinářkou? Třeba tak, že vystuduje gymnázium, pracuje v cestovním ruchu, ale pak zjistí, že srdeční záležitostí je úplně jiná profese. A začne se učit holandské vazbě a jednoho dne si stoupne za pult květinářství. Jako Zdenka Ducháčová z Liberce.

Někdo se orientuje podle astronomického kalendáře, jiný podle ptačího zpěvu. Jak pozná jaro květinářka?
Lidé začnou kupovat primule. Chtějí si  po zimě  ohřát kosti, udělat si radost pohledem na rozkvetlé květiny –  hyacinty, tulipány, narcisky,  připomenout si, že jaro už je docela blízko.

A kupují je víc ženy nebo muži?
Ženy, odjakživa rády zdobí příbytek…

A co muži?
Ti jsou spíš na ty řezané. A víc se s námi radí. Ani ne tak o druhu, protože jasným favoritem jsou pro většinu z nich růže, spíš se ptají na barvu, aby nešlápli vedle…

Tolik květomluva znamená?
Dřív určitě, ale dnes už se to tak nebere. O žlutých růžích se říkalo, že vyjadřují žárlivost, přitom já je mám nejradši, protože jsou takové optimistické.

Jaká další květina je vaší oblíbenou?
Chryzantéma. To je například v Japonsku královna květin. Je nádherná. Bohužel u nás stále zatížená tím, že patří k Dušičkám… Škoda. Vždyť se podívejte, jak je krásná.

Mluvíte o Dušičkách, kdy je  pro vás hlavní sezóna?
Ta  začíná koncem léta, kdy se hodně kupují slunečnice a od Dušiček už se lidé hodně připravují na Vánoce, ty týdny předtím to je asi největší nápor. A pak samozřejmě jaro a svátky – Valentýn, u starší generace stále MDŽ, ale v poslední době je znát hlavně Svátek matek. Zájem opadne jen v lednu a o prázdninách.

Květiny by měli kupovat hlavně muži, co byste jim kromě správné barvy ještě poradila?
Aby je kupovali co nejvíc. Ne jen když je svátek nebo když něco provedou…

Už od mala mi přišlo úžasné být zahradnicí nebo květinářkou. Je to opravdu tak krásná profese?
Ano, i když máte věčně rozpíchané, mokré a studené ruce. Jenže když se tahle práce pro vás stane srdeční záležitostí, tak ani to nevadí.