„Nakonec to byl jeden z nejhezčích ročníků za 15 let, co jsme u Jizerské 50. Myslím si, že to bylo dáno právě těmi nervy, které provázaly poslední dny před víkendem,“ poznamenal jeden z hlavních organizátorů Jizerské 50 Marek Tesař z agentury Raul v rozhovoru pro Deník.

Počasí letošnímu ročníku Jizerské 50 zpočátku nepřálo. A to do té míry, že ho měly nahradit závodní bloky. Uvažovalo se i o tom, že by se závod úplně zrušil?
Letos to byly opravu nervy do posledního dne. Týden před závodním víkendem to vypadalo na zrušení, přinejlepším na krátké závodní okruhy, které vypadaly realizovatelně díky usilovné práci Jizerské magistrály a také pochopitelně obce Bedřichov. Zrušení bylo také ve hře. Nicméně se jednalo o poslední variantu, kterou jsme i díky padesátiletému výročí tragické události v Peru vytěsňovali z našich myslí. A protože předpověď nevypadala růžově, vlastně bíle, museli jsme aktivovat všech 8150 běžců, aby byli připraveni na start okruhové varianty.

Zpráva o zavedení závodních okruhů se nesetkala s pochopením ze strany účastníků. Existovala ještě další varianta?
V minulosti jsme už tuto variantu museli uskutečnit a setkali jsme se s pozitivními reakcemi. Je to pochopitelně krizové řešení, ale každý, kdo má Jizerskou 50 rád, chce, aby se odjela. Ale máte pravdu, několik negativních reakcí se objevilo. Musím přiznat, že nás hodně mrzely. Někteří lyžaři nás napadali, že kratší variantu děláme kvůli tomu, abychom nemuseli vracet startovné, ale to byl úplný nesmysl.

Jak moc se tato situace podepsala na organizačním týmu a atmosféře?
Atmosféra nebyla nejlepší. Když něco rok připravujete a pak to vypadá, že celá energie přijde vniveč, necítíte se zrovna nejlépe. Hodně pomáhaly povzbudivé zprávy od našich partnerů, závodníků. Jsou to maličkosti, ale věřte tomu, že když si přečtete zprávu, že vám někdo drží palce, že ve vás věří, tak vás to naplní optimismem a veškerá demotivace je rázem pryč.

Jaký dopad by mělo případné zrušení celého závodu?
Hlavně by to byla otázka krizové komunikace, a to nejen k našim lyžařům, ale také k partnerům, světovým seriálům Worldloppet a především Ski Classics. Informaci jsme museli vypustit pět dní před začátkem závodů, abychom zbytečně netáhli více než 2500 závodníku a návštěvníků ze zahraničí. Nakonec se příroda umoudřila a sníh napadl. Já tvrdím, že jsme byli svědky zázraku. Dávám to mimo jiné do souvislosti s našimi patnácti otci zakladateli, kteří zemřeli pod Huascaránem. Prostě pán Bůh chtěl, aby tato vzpomínka byla krásná. A to se nakonec podařilo.

Připravit závod během těch zbylých dnů bylo asi velmi náročné, že?
Pro organizační tým v čele s Martinem Kouckým to byla výzva. Díky totálnímu nasazení se vše zvládlo skvěle. Za to si zaslouží velké poděkování. To míří i ke stovkám dobrovolníků, bez kterých by se tato akce nedala uspořádat.

Jak hodnotíte 53. ČEZ Jizerskou 50 a její průběh a organizační zvládnutí? Jaké se vám dostalo zpětné vazby od účastníků?
Byl to jeden z nejhezčích ročníků za 15 let, co jsme u Jizerské 50. Myslím, že to bylo dáno právě těmi nervy, které provázaly poslední dny před víkendem. Hodně napomohlo i počasí, které se umoudřilo a dopomohlo dotvořit krásnou atmosféru. Od závodníků chodí stovky e-mailů plné díků a blahopřání. Všichni za tuto pozitivní zpětnou vazbu moc děkujeme!

Co považujete za největší úspěch letošního ročníku? A v čem by bylo naopak potřeba zabrat?
Největším úspěchem je určitě páteční Benzina sprint, který se i díky novému partnerovi a České televizi výrazně posunul výš. Zároveň je to i set akcí, které nám daly vzpomenout na naše horolezce z Peru. Celkově si myslím, že se podařilo Jizerskou 50 opět vylepšit. Vždy hledáme prostor pro každoroční posun v servisu pro závodníky a tam také budou směřovat naše kroky pro příští ročník.

Opět se podařilo překonat počet účastníků oproti loňsku. Máte nějaké číslo, kterého byste chtěli v Jizerské 50 dosáhnout? Co by pro vás byla horní meta?
Zvyšovat počty už moc nelze, naopak nyní budeme ve spolupráci s Lesy ČR, CHKO Jizerské hory a obcí Bedřichov hledat možnosti, jak zvýšit komfort pro závodníky. Jediná cesta na zvýšení počtu závodníků je roztáhnout závodní víkend na více dní a to by znamenalo velkou organizační náročnost.

V neděli v podvečer, poslední závodní den, udeřila na kraj vichřice Sabine. Způsobila závodu nějaké problémy?
Zpráva, která v sobotu přišla organizačnímu výboru, nás vystrašila a hned jsme začali podnikat kroky, abychom předešli komplikacím, a to jak na trati, tak především na stadionu. Například úklid velkých ploch začal dříve, než byl v plánu, v pohotovosti byli lidé na trati. Ale nakonec Sabine na Liberecku nebyla tak silná. Naštěstí…