Začátkem 70. let minulého století začaly vznikat v tehdejším Československu první manželské poradny. Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy v Liberci byla v roce 1974 jednou z nich. „Bylo to jednak v rámci tehdejší prorodinné politiky a také patrně reakcí na to, že praktičtí lékaři a psychiatři, na něž se obraceli lidé s psychickými nebo partnerskými a rodinnými problémy, neměli dostatek času ani kapacity,“ vysvětlil vedoucí poradny Ivo Lánský.

I když se poradna – jak už vyplývá z názvu – věnuje především partnerské a rodinné problematice včetně výchovných problémů, poradenství zahrnuje široké spektrum. „Pouze pacienty s různými druhy závislosti nebo psychiatrickými problémy posíláme na specializovaná pracoviště,“ sdělil Lánský.

Za 45 let prošly poradnou stovky a stovky lidí. A jejich počet narůstá. Ročně jich je kolem 2 600. Tomu odpovídá i počet odborníků. Zatímco v roce 1974 začínali ve třech, dnes jich je se třemi externisty šestnáct.

LIDI DNES TRÁPÍ JINÉ VĚCI NEŽ DŘÍVE

Změnila se také struktura problémů, s nimiž sem lidé přicházejí. Ta nejvýraznější nastala po roce 1990. „Do té doby jsme nemuseli řešit třeba problémy s nezaměstnaností, hodně se otevřela problematika drog a dalších závislostí, nastaly problémy s exekucemi, se ztrátou bydlení nebo zaměstnání. Začalo se také mluvit o tématech, která dřív byla více tabu. Jako například problematika sexu, psychiatrické potíže, homosexualita. Zkrátka to, o čem se dřív moc nemluvilo,“ přiblížila dlouholetá pracovnice poradny Dana Černá.

Ivo Lánský, manželský a rodinný poradce, skupinový psychoterapeut

„Dřív se možná lidé trochu víc spoléhali sami na sebe a potřebovali se v rámci poradenské návštěvy ujistit, že to dělají dobře. Dlouhodobě ale přibývá lidí, kteří musí řešit víc problémů najednou, například existenčních, nebo je problematika závažnější a vyžaduje dlouhodobější terapeutický přístup,“ doplnil vedoucí poradny. Vzhledem k tomu, že jsou služby poradny bezplatné, lidé, kteří potřebují pomocnou ruku, si dlouhodobou spolupráci mohou dovolit.

Nabízí se otázka, zda dnešní generace není méně odolná, než byly ty předchozí, které se s problémy dokázaly poprat samy. S tím ale odborníci příliš nesouhlasí. „Podle mě je to generační problém, který souvisí s tím, že návštěva psychologa nebo psychiatra s sebou pořád, zejména u starší generace, nese určité stigma. Stále ještě slýchám od některých klientů, že jejich partner říká: K žádnému psychoušovi teda určitě nejdu,“ popsal Lánský.

NEŘEŠENÉ PROBLÉMY SE ODRAZÍ NA ZDRAVÍ

„Lidé toho bez pomoci odborníků dříve možná víc vydrželi, ale možná o to více pak museli čelit psychosomatickým následkům. Dnes už se přeci jen víc mluví o tom, že není dobré potíže potlačovat, neřešit, problémy se oproti dřívějšku méně banalizují. Lidé o sobě víc přemýšlejí, kladou si otázky, proč se jim děje to či ono, jak dosáhnout toho, aby žili ve větším souladu sami se sebou či druhými. Při terapii se pak mohou dostat hlouběji k neřešeným problémům třeba i z období dětství a dospívání. Říci šmahem, že je současná generace méně odolná, bych se asi bála,“ prohlásila Dana Černá.

Jednou ze součástí práce v poradně je i párová terapie. Podle Lánského mluví statistiky obecně o úspěšnosti kolem 20 procent. Důvody jsou podle něj dva. Buď lidé přijdou pozdě a už se do té míry tolik pozraňovali, že to není možné dát dohromady, nebo nesplní podmínky pro to, aby mohla terapie úspěšně probíhat. „Nezřídka přijde jeden z páru na nátlak druhého bez ochoty na něčem pracovat, někdo také využije návštěvu jako alibi – vidíš, chodili jsme tam a k ničemu to nevedlo. Často je problém i v tom, že si jeden z páru přeje, abychom toho druhého předělali zcela podle jeho obrazu. Například pán říká: Kdyby dělala to či ono, byla by z ní docela fajn manželka, nevysvětlil byste jí to nějak? Takhle to ale nefunguje,“ uzavřel psycholog.