Mezi takto ohrožené patří i lidé trpící závislostmi. V Libereckém kraji se mohou o pomoc obrátit na centrum ambulantních služeb Advaita. „Současný stav bereme jako příležitost prozkoumat a vyzkoušet různé alternativní možnosti osobních setkání. Měli jsme to v plánu už dlouho, ale stále jsme to odkládali,“ řekl odborný ředitel a lékař David Adameček.

Jak se nařízení ohledně nouzového stavu a karantény dotkla provozu Advaity?
Nařízení se v provozu našich služeb projevila, ale naštěstí jsme nemuseli žádnou ze služeb úplně uzavřít nebo její poskytování výrazně omezit. S jednou výjimkou. Programy školské primární prevence z důvodu uzavření škol probíhat nemohou. Dále provozujeme ambulantní poradenství, dlouhodobou pobytovou terapeutickou komunitu a doléčovací program s ubytováním. V ambulantních službách jsme upravili konzultační místnosti tak, aby vzdálenost mezi terapeuty a klienty byla co největší.

Jaká opatření jste přijali, abyste minimalizovali možnosti nákazy?
Každý příchozí je hned za vstupními dveřmi směrován k umyvadlu, kde si musí umýt ruce. Konzultace probíhají v rouškách. Průběžně dezinfekcí ošetřujeme povrchy a často si myjeme ruce. Hned na vstupních dveřích si klienti mohou přečíst, čím se mají uvnitř zařízení řídit. Museli jsme zrušit skupinové aktivity, které jsme nahradili častějšími individuálními rozhovory. To ale vedlo ke snížení kapacity pro příjem nových klientů, takže pro ně se prodloužila čekací doba.

Terapeutická komunita v Nové Vsi u Liberce funguje?
Ano, mohli jsme v ní zachovat i skupinové aktivity. Platí zákaz návštěv a vycházky jsou omezeny na minimum, takže lidé tam žijí v podstatě ve společné domácnosti a jsou téměř izolovaní od okolního světa. Případným zdrojem zavlečení nákazy je tam hlavně personál, který dodržuje přísná hygienická pravidla.

A jak to vypadá s poradnami v České Lípě a Jablonci?
Z personálních důvodů jsme nemohli pracovat osobně v poradně v České Lípě a v Jablonci nad Nisou, protože terapeutky jsou kvůli zavřeným školám doma s dětmi. Snažíme se klienty udržet aspoň prostřednictvím telefonického kontaktu. V Jablonci začátkem dubna opět otevíráme.

Pro někoho představují skupinové aktivity velkou podporu. Jaké jste místo nich vymysleli alternativy?
Zrušení skupinových aktivit pro nás znamená velkou ztrátu a úplně je zatím nahradit nedokážeme. Nabídli jsme klientům možnost častějších individuálních rozhovorů, což ale výpadek skupin úplně neřeší. Současný stav bereme jako příležitost různé alternativní možnosti osobních setkání prozkoumat a začít je zkoušet a používat. Nynější situace nás k tomu dotlačila. Skupinové videokonference zavádíme postupně v týmu. Je možné, že brzy tím nahradíme i skupiny s klienty. Narážíme zde na technické limity našich klientů, ale telefony mají, což by mohlo stačit.

Jak situaci vnímají terapeutičtí pracovníci?
V tomto asi nejsme nijak výjimeční. Valí se na nás informace ze všech stran a budoucnost je nejistá. Jednotní jsme v tom, že služby našim klientům chceme poskytovat dál, bezdůvodně nic nerušit, zbytečně neomezovat. Jsme rádi, že se stabilizovala situace v oblasti státem vydávaných nařízení. Další zákazy a doporučení zpočátku vytvářely napjatou atmosféru.

Neměli jste problém s množstvím ochranných pomůcek a dezinfekcí?
Nějakou dobu trvalo, než jsme dostali dezinfekci na ruce na bázi alkoholu, ale vzhledem k tomu, že nepracujeme v terénu, můžeme používat mýdlo a vodu. Prostředky k dezinfekci povrchů jsme měli a dají se koupit. Horší už to je s jednorázovými rukavicemi, které najednou z nabídek obchodů zmizely. Naštěstí naše spotřeba není velká. A pokud jde o ochranu dýchacích cest, tak tam je situace nejhorší. Stále používáme hlavně bavlněné roušky. Velmi rychle jsme je začali šít v naší terapeutické komunitě, takže jsme v tom byli soběstační. Pro osobní konzultace s klienty bychom ale měli být vybaveni účinnějšími respirátory, což jsme dlouho nebyli. První dva nám přinesl jeden klient hned na začátku nouzového stavu. Pak až poslední březnovou sobotu jsme dostali 200 jednorázových roušek a 1. dubna se nám podařilo získat 20 respirátorů z krizového štábu města Liberce. V pondělí nám přinesl větší množství respirátorů kolega z Člověka v tísni a z města nám přivezli 420 nanofiltrů do bavlněných roušek, takže po třech týdnech od vyhlášení nouzového stavu jsme konečně zabezpečeni pro další práci s našimi klienty.

Karanténa a nouzový stav představují i nápor na psychiku. Hrozí v této situaci, že lidé mohou opět propadnout závislosti?
To nesporně hrozí. Zavedená opatření se řídí doporučením „omezte kontakty s dalšími lidmi na minimum“. Naši klienti přitom uvádějí samotu a pocit osamocení jako stavy velmi rizikové ve vztahu k recidivě závislostního chování. Vybavuji si příklady, kdy období úspěšné abstinence přerušila třeba nutnost zůstat doma a opustit obvyklé aktivity kvůli pracovní neschopnosti. Určitá skupina lidí má větší sklony k úzkosti, která se nyní přirozeně zvyšuje. Člověk pak snadno uvízne v pasti tím, že úzkost rozpouští alkoholem, přičemž pití následně úzkost zvýší. Část našich klientů má zase sklony ke vzteku či agresivitě, které se mohou také zvyšovat, ať už kvůli prostředí, v němž je člověk nucen se izolovat, nebo jako reakce na sledování krizového zpravodajství.

Může situace nahrávat zvýšení počtu nově závislých?
Na tuto otázku nemám jednoduchou odpověď. Domnívám se, že spíše ano. Na druhou stranu syndrom závislosti není jako infekce, kterou se člověk z ničeho nic nakazí a pak se vyléčí a je imunní. Cesta k závislosti je většinou dlouhodobá. A pokud někdo dosud např. pil výhradně ve společnosti a jeho pití teprve začínalo být rizikové, je možné, že v situaci zavřených hospod jednoduše své pití výrazně omezí. Může si pak dokonce uvědomit, že bez alkoholu se cítí lépe, žije zdravěji, spí kvalitnějším spánkem. Někdy se takto optimisticky zasním…

Co byste lidem vzkázal?
Především by měli sledovat zprávy jen do té míry, aby se v současné situaci orientovali, ale aby se nenechali informacemi zahltit. Dvakrát denně určitě stačí. Pokud nám to situace dovolí, měli bychom nadále pracovat. Pokud nemůžeme ve svém oboru, můžeme se zapojit do dobrovolné činnosti, pomáhat druhým. Měli bychom také zůstat v kontaktu se svými blízkými, častěji si telefonovat, zkusit využít další technologie kontaktu na dálku. A v neposlední řadě máme díky karanténě příležitost se zastavit a přehodnotit své priority.