V lednu i únoru roku 1985 došlo zatím naposledy ke kritickému stavu energetické sítě, kdy musely být řízeně omezovány dodávky, aby nedošlo k rozsáhlému výpadku energetického systému, dnes nazývanému blackout.

Energetickou soustavu ČR tehdy ohrozily prudké mrazy překračující hranici 25 stupňů pod nulou, které způsobily problémy jak v distribuční síti, tak především v samotných elektrárnách. Silné mrazy vedly také k extrémně vysokým požadavků na odběr elektrické energie domácností i podniků díky elektrickému vytápění.

Kritický stav v energetice v důsledku neobvykle silných mrazů nastal v druhém lednovém týdnu a následně ještě v druhém únorovém týdnu. Byty a kancelářské prostory měly tehdy dimenzované vytápění s uvažovanou maximální venkovní teplotou do -12 °C. V elektrických topných spotřebičích pak bylo v Česku instalováno zhruba 7 000 MW, z toho 4 000 MW v domácnostech. Tyto spotřebiče představovaly málo předvídatelnou a kontrolovatelnou zátěž. Mrazy byly navíc tak silné, že se topilo i v prostorách, které to za normálních podmínek nevyžadovaly.

Energetici měli na počátku roku 1985 plné ruce práce. Problémy byly i se zásobováním uhlím.

Tehdejší Československo dokázalo pokrýt zatížení maximálně 12 000 MW. Nebezpečí blackoutu se ještě zvýšilo poruchami na uhelných elektrárnách a problémy se zásobováním uhlím. V dokončené elektrárně Dukovany se teprve připravoval první blok ke spuštění a stavba elektrárny Temelín byla ve fázi příprav, výroba elektřiny v Česku tak závisela z naprosté většiny právě na uhelných elektrárnách.

Mimořádné kontroly

Vesměs všechny uhelné elektrárny na severu Čech, spadající dnes do Skupiny ČEZ, v kritické zimě 1985 přesto „jely". Pokud musely být některé výrobní bloky odstaveny, tak se všude snažili udržet provoz těch krajních, které „zahřívaly" bloky mezi nimi. Dodávky uhlí přitom vázly, neboť u dopravních pásů z nedaleké šachty zamrzaly válečky. Dalším problémem byla voda. V té době na dnes již neexistující tušimické „jedničce" sloužil coby operátor výrobního bloku 3 Jiří Novotný. „Na různých místech v kotelně jsme měli koksové nádoby a zahřívali armatury, aby nezamrzaly. U napájecí nádrže pak seděl člověk a pravidelně hlásil vysílačkou na velín, kolik je v ní vody a jak vypadá, aby se nezadřel blok."

Shořelo, co mohlo

Na jeho slova navázal Martin Novák, který tehdy pracoval v údržbě strojovny. Byl to právě on, jenž mimo jiné absolvoval dvě noční směny vsedě u bubnu kotle a hlídal jeho hladinu vody.

Energetici měli na počátku roku 1985 plné ruce práce. Problémy byly i se zásobováním uhlím.„Plováky a potrubí zamrzaly, takže jsem strávil s vysílačkou v ruce dvě noční směny u stavoznaku. Všude také hořely koksáky. Kromě koksu jsme v něm pálili vše, co hořelo, jen abychom udrželi v kotelně alespoň nějakou teplotu. Samozřejmě že tyto, jednoduše řečeno, svařené koše, musel zase někdo hlídat, takže u každého stál chlap. Prostě kdo mohl, byl v práci, i když to zrovna nebyla jeho směna."

Padaly stožáry

Především v oblasti Krušných hor měli energetici plné ruce práce s námrazou. „V lokalitě Krásný Les směrem na Adolfov nám pod tíhou námrazy popadalo vedení. Námraza vážila cca 18-20 kg na 1 metr vedení, podobné problémy jsme řešili i na Měděnci. Dle vypínacích plánů jsme museli vypínat jednotlivé úseky vedení a rozvodny ve městech. Na dvě hodiny se bez elektřiny ocitla jedna část města, na další dvě hodiny jiná část. Omezení se netýkalo nemocnic a národních výborů," vzpomíná Milan Fink, tehdy zaměstnanec Severočeské energetiky.

Energetikům nezbývalo než použít vypínací havarijní plán, aby hrozícímu blackoutu zabránili. V republice tak byly některé regiony operativně odpojovány od přísunu elektrické energie. Tento stav trval 19 hodin, následně se dosáhlo snížení spotřeby v domácnostech i podnicích prostřednictvím pokynů z vysílání Českého rozhlasu. Tehdy se ukázalo, že československá energetika není schopná čelit prudkému nárůstu spotřeby a potížím v elektrárnách při extrémních mrazech, proto po kritických měsících roku 1985 následovala rozsáhlá řada opatření a nákladných investic, aby se podobná situace neopakovala.

Ani dnes není hrozba blackoutu zcela zažehnána, problém však spočívá jinde. „Česká republika sama o sobě má silnou a stabilní energetiku, v současné době musí ale často čelit příliš silnému zatížení přenosové soustavy vlivem přetoků energie z německých obnovitelných zdrojů. To by v kombinaci s dalšími okolnostmi, například havárií v přenosové síti, mohlo kolaps energetické soustavy přivodit," upozorňuje Pavel Filipi, ředitel úseku Řízení sítí ČEZ Distribuce.

Soňa Holingerová, mluvčí Skupiny ČEZ pro severní Čechy