Klementův jablečný závin, Grebeníčkova výslechová dršťková nebo hovězí vývar s nudlemi dle receptu Svazu žen. Recesistickým jídelníčkem a programem, který si utahoval z hesel, provolání, čestných závazků, ale i prvomájových oslav bývalého režimu, zahájili před osmi lety sérii recesistických akcí provozovatelé Chaty na Pláních pod Ještědem. Akce, které se zúčastňovaly stovky lidí z blízkého i dalekého okolí se letos poprvé nekoná. Důvod nemá žádné politické pozadí a je zcela prozaický.

„1. máj je letos uprostřed týdne a navíc nemá být dobré počasí, tak jsme to letos zrušili,“ potvrdil vedoucí chaty Miroslav Chris. „To je docela škoda,“ reagovala na informaci jedna ze stálých účastnic akce, paní Hana z Jablonce. „Byla to zábava. Rádi jsme tam chodili,“ řekla. „Dětem jsme na tom přiblížili nesmysly a absurdity té doby možná líp než v hodinách dějepisu,“ dodala.


Alegorické vozy, které bývaly ozdobou a hlavním tahákem oslav práce, samozřejmě jen té socialistické, se naopak zítra rozjedou průvodem ve Frýdlantském výběžku. Tady budou demonstrovat hlavně „úspěchy zemědělců“. V průvodu totiž pojedou bez výjimky jen samé traktory.

„Loni se jich tu sjely téměř tři desítky,“ potvrdila jedna ze spoluorganizátorek, Petra Luftová z Dolní Řasnice. Právě tam směřují vyzdobené traktory z nedalekého Krásného Lesa, kde nápad na akci před lety vznikl. 


„Traktory se nazdobí, navěsíme transparenty a dobově se oblékneme,“ popsala jedna z účastnic akce Lydie Burešová. „Je to takový hec, důvod, abychom se pobavili a společně se sešli. Dřív jsme museli, teď nemusíme, ale chodíme,“ usmála se.

Akci považuje za sousedskou. Sama ale na ty pravé prvomájové průvody nevzpomíná ráda. „Museli jsme chodit jako pionýři za školu v Novém Městě pod Smrkem. Vzpomínám si, jak nám bylo v tenkých košilích zima, někdy padal i sníh a raději bychom lítali někde po lese. Rozhodně to nebylo nic zábavného,“ vylíčila 80. léta minulého století. Dobu, kdy se do průvodu muselo, což všichni brali jako nutné zlo.

„Netroufali jsme si nejít, protože jsme nechtěli dělat naší šéfové zle. A taky jsme se asi v podvědomí báli. Komunisté rozhodovali o všem, i jestli se dítě dostane na tábor, a samozřejmě si nechtěl dělat problémy ten, kdo chtěl, aby jeho dítě dostalo doporučení na střední školu,“ popsala paní Helena z Liberce realitu všedních dní v době totality, na kterou nostalgicky vzpomíná stále velké množství lidí. „No, vybavuju si, že jednou byly v zelenině před prvním májem dokonce banány, tak třeba vzpomínají na to,“ dodala s hořkým úsměvem.

PŘEHLÍDKA SÍLY ZA TRVALÝ MÍR

Dobový tisk v podobě severočeské Stráže severu z 1. května 1950 popisuje první máj v Liberci jako „radostnou přehlídku budovatelských úspěchů a bojové síly za trvalý mír“. Téměř dvě hodiny proudil před tribunou, na níž seděli stavitelé komunistické moci a ti nejlepší úderníci, „nepřetržitý proud dělníků, rolníků, mládeže, příslušníků armády a bezpečnostních složek, kteří přišli demonstrovat svou neochvějnou vůli za udržení světového míru proti všem zločinným snahám válečných imperialistických štváčů a zároveň projevit lásku k lidově demokratické republice a Komunistické straně Československa“. Myšleno té straně, která o necelé tři měsíce později nechala po vykonstruovaném procesu popravit Miladu Horákovou.

„Myslím, že lidé dnes příliš nerozlišují v hodnotách předchozích generací,“ odpověděl na otázku, co si o „retro“ prvních májích myslí, liberecký politik, filozof a občanský aktivista Jan Šolc. Připomíná zároveň, že jiné první máje byly ty v 50. letech a jiné v letech osmdesátých, kdy si z nich lidé už dělali hlavně legraci.

Úplně jinou atmosféru pak podle něj měl první máj v roce 1968, kdy díky studentům začalo v Československu rašit Pražské jaro. Tehdy šli poprvé v průvodu skauti. „Ještě dnes si vzpomínám, jak je tehdejší tajemník nabádal: 1. máje si napříště užívejte u potoka a v lese,“ zavzpomínal Šolc. Za půl roku už bylo všechno jinak. Do dalšího průvodu skauti opět nesměli.