„Od začátku jsem se chtěla zaměřit na propagační materiál pro rodiče s menšími dětmi, pro školy v přírodě, pro výletníky. Zkrátka pro ty, kteří místo buď objevují, nebo se rádi vrací. Aby měli hezkou vzpomínku a současně si zapamatovali to nejpodstatnější,“ řekla vydavatelka v rozhovoru pro Deník.

close info Zdroj: Deník zoom_in Jak se zrodilo vydavatelství OBLAK?
Když nad vaší otázkou přemýšlím, tak vlastně velkou náhodou. (smích) Tvorba omalovánek pro mě představuje jeden ze splněných snů. Jako předškolačka jsem chtěla mít kosmetický salón a psát knížky pro děti. A OBLAKovky jsou knížky, mají ISBN kódy. Jasně, není to vysoká literatura, ale jistá podoba tam je. Současně mi před těmi deseti lety chyběl udržitelný propagační materiál. Takový, co neskončí hned v hotelovém koši nebo v popelnici za informačním centrem. Dnes už nás rodiče dětem sbírají, zakládají. Vím, že některé rodiny dokonce podle nás plánují dovolenou nebo prodloužený víkend.

Jak jste se ke své první omalovánce dostala?
Vydání první omalovánky předcházelo neúspěšné výběrové řízení na vedoucího pracovníka Informačního centra v Rokytnici nad Jizerou. Tehdy jsem koncept omalovánky spojené s českými a anglickými medailonky představila v případové studii. Nápad se nelíbil. Po dvou letech jsem ho ale oprášila. Přes facebookovou skupinu jsem v rodném městě (Vysoké nad Jizerou – pozn aut.) udělala anketu. Dále jsem oslovila Evu Hanoutovou, zda by omalovánku ilustrovala. A vybrala prvních patnáct témat k vybarvení, tehdy ještě s titulní stránkou v perokresbě. Další rok na podzim jsem už vydala omalovánkový bedekr Vysoké nad Jizerou | Město nejkrásnější zimy pod značkou OBLAK nebo-li Omalovánky BLAnky Kučerové.

Blanka Kučerová se narodila v roce 1981 a žije ve Vysokém nad Jizerou. Je maminkou na rodičovské dovolené a zakladatelkou vydavatelství OBLAK. Mezi její zájmy patří cestování, čtení, cizí jazyky a rodina a kamarádi.

V čem spočívá princip vlastivědných omalovánek a které regiony pokrývají?
Města a vesnice Libereckého, Královéhradeckého, ale i Středočeského kraje nebo části Prahy představujeme ve schématu: budovy městského typu, budovy sakrální nebo drobné sakrální památky jako kapličky, křížky, svaté nebo smírčí kříže, technické a přírodní památky a také zříceniny, hrady nebo zámky, pokud jsou na katastru obce. Často vyzdvihujeme jedinečnost lokality tím, že uvádíme typický výrobek, raritu nebo zvyk. A samozřejmě nezapomínáme na rodáky nebo významné osobnosti. V závěru se vždy věnujeme obecné historii a bývá tam obecní nebo městský znak. Perokresba pak nutí děti i rodiče dívat se více po detailech. Pamatovat si je – barvy budov. Ale otevírá i prostor fantazii v uchopení osob nebo nástrojů.

Máte v plánu je obohatit o další místa?
Ano, letošní rok už plníme diáře krásnými lokalitami jižně od Prahy, pokračovat budeme zakázkou pro MAS Krkonoše. V jednání je město ve východních Čechách a v závěru roku se nám ozvali ze Slezska. Necháme se překvapit, jak to dopadne, ale řekla bych, že letošní rok bude zase jiný.

Na koho primárně cílíte?
Od začátku jsem chtěla propagační materiál pro rodiče s menšími dětmi, pro školy v přírodě, pro výletníky. Zkrátka pro ty, kteří místo buď objevují, nebo se rádi vrací. Aby měli hezkou vzpomínku a současně si zapamatovali to nejpodstatnější.

Předpokládám, že cestování patří mezi vaše velké koníčky. Je to tak?
Cestování mám moc ráda už od dětství. Baví mě poznávat jiná města, kraje i země. Miluji moře i hory. Ležet u moře ale vydržím jen den dva, takže ideálně chodit a chodit, poznávat a ochutnávat. Vždy mě zajímalo, jakým jazykem se kde mluví. Chtěla jsem ho umět. V tomhle ohledu bylo studium na vysoké škole parádní. Mohli jsme si navolit spoustu nepovinných jazyků. Někdy to ale bylo už moc. To když jsem zkoušela vedle chorvatštiny umět i slovinsky. Podobně jsem narážela u lekcí lužické srbštiny. Pletlo se mi to s polštinou a chorvatštinou. Každopádně jsem moc ráda, že žijeme v Evropě, že si tu docela rozumíme a že není nikam moc daleko.

Probíráte a zkoušíte omalovánky i se svými dětmi?
Jasně, dneska už jo, už to nejsou batolata. Naposledy byly nadšené z výletnického zázemí na Císařském kameni. Vytáhly tam liberecký sešit a pastelky a rozhlednu si u kousání do sušenky vybarvily. Ani jim moc nevadilo, že je to jiná rozhledna (původní dřevěná je přebudovaná na trvanlivější kovovou, pozn. redakce). I Evča když kreslí, tak se ptá svých starších dětí, jak to vnímají.

Nedávno jste rozšířili výběr literárních omalovánek. Podle čeho vybíráte knižní předlohy?
Nad literárními omalovánkami jsem přemýšlela asi rok před spuštěním ankety, což bylo v závěru roku 2017. V té anketě těsně vyhrála Kytice Karla Jaromíra Erbena před Babičkou Boženy Němcové. Další rok jsem znovu střádala peníze. A od léta 2018 jsme se už ve třech (Eva Suchomelová – češtinářka, Eva Hanoutová – ilustrátorka a já jako vydavatelka) vrhly na první čtenářský deník v omalovánce. Ztvárnit Kytici nebylo vůbec těžké. Krásně nám sedla do 16stránkového konceptu OBLAKovek. Ovšem další titul na sebe nechal dva roky čekat. Chtěla jsem využít „rok Boženy Němcové“, což se od začátku roku moc nedařilo, ale pak přišel podzimní lockdown. Všechny jsme zůstaly doma s dětmi a najednou „byl i čas na tvoření“. Eva Suchomelová a já jsme se vrhly na koncept a rozbory Babičky. Evka jako zkušená češtinářka přeci jen ví, kudy vést literárně-vědnou linku. Já zase měla představu o celém sešitu, o jeho obsahu. Korespondence občas připomínala ping pong. Evča Hanoutová pak sedla k osnově a medailonkům a vytvořila velmi zdařilé ilustrace. Na tento sešit jsem vlastně hrozně pyšná, je to doslova „čtenářský deník v omalovánce“.

Jestli se nepletu, stejnou podobu jste daly i Starým pověstím českým od Jiráska, že?
Ano, na nich jsme pracovaly při jarním lockdownu. Sešit obsahuje třináct pověstí. A jako milovník zeměpisu a historie jsem chtěla, aby si děti zapamatovaly jednotlivá místa, dějiště pověstí. Aby věděly, kde je stříbrná Kutná Hora, kde jsou Krušné hory, kde straší bílá paní nebo odkud budou jednou vyjíždět Blaničtí rytíři. Proto jsme s ředitelem Střední průmyslové školy zeměměřičské a Geografického gymnázia v Praze Janem Staňkem sestavili slepé mapy a do nich napíchali návodné špendlíky. Můžete si tak vyzkoušet sám, jestli ta místa poznáte, tedy určíte. Tento sešit s mapami, ale i bez nich mohou používat mateřské i základní školy. Ze základních škol mám zpětnou vazbu, že ho lze používat nejen na prvním, ale i druhém stupni, a to je prostě senzační. Navíc jsme si loni připomínali 170 let od narození Aloise Jiráska.

V čem si myslíte, že jste jedineční?
Víte, omalovánek bylo a je na trhu opravdu hodně. V roce 2011 jsem o tom ale měla pramálo tušení. Samozřejmě jsou i omalovánky měst, regionů i o České republice. Nicméně v našem konceptu, který se vyznačuje vlastivědným charakterem, sešitem formátu A4, pouze perokresbami, českými a anglickými medailonky, jsme asi jediné. Snažím se, aby každý vlastivědný sešit měl podtitul, který bude to místo charakterizovat. O mém rodném Vysokém se říká, že je to „město nejkrásnější zimy“, Paseky nad Jizerou jsou proslavené „zapadlými vlastenci“, Jablonec nad Nisou je „městem skla a bižuterie“, Hostinné zase „město obrů“. Když dáte městům/vesnicím přívlastek, je to jako otevřít láhev dobrého vína… Naladíte se na určitou vlnu a necháte se unášet. Věřím, že to naši zákazníci cítí.

Co vás samotnou na tvorbě omalovánek nejvíce baví?
Asi to, že ta myšlenka omalovánkových bedekrů má úspěch u cílové skupiny. Že s námi rodiče s dětmi cestují, že se děti podle nás učí, že vybarvují pohlednice k svátkům nebo z výletů a pošlou je babičkám, dědečkům nebo kamarádům. Že jsme inspirací. A že i já sama se dozvídám spoustu nového a dávám si informace víc do souvislostí.

Nabízíte své výtvory na různých festivalech a regionálních trzích? Narušil vám plány zákaz adventních trhů a další bezpečnostní opatření spjatá s epidemií koronaviru?
Osobně se akcí, jako jsou jarmarky, trhy či poutě účastním moc ráda. OBLAK je nositelem značky originální produkt Krkonoše, takže je to vlastně pocta a i trochu nutnost ukázat se na veřejnosti. Je to další možnost jak se lidem představit, jak se se zákazníky setkávat. Slyšet zpětnou vazbu. Navázat nové kontakty a případně zakázky. Ale situaci chápu. Nehroutím se z toho, i když třeba na jarmark v josefovské pevnosti v Jaroměři jsem se moc těšila. Víte, za tu dobu, co jsem doma s dětmi a co vydávám omalovánky, tak bylo a je spousty proměnných. (usmívá se)

Jaké máte plány do budoucna? Čeho byste chtěli dosáhnout?
Na letošní rok jsem si pro OBLAK naplánovala rozšíření destinací v rámci České republiky. Do poznámek na rok 2023 jsem si zapsala významné výročí jednoho ze zásadních děl Jana Ámose Komenského. Moc bych si přála udělat sešit Turnovu, Vrchlabí, Brnu, Ostravě nebo Olomouci. V literární edici se kouknout na zoubek i Karolině Světlé, Karlu Čapkovi, Janu Nerudovi, Jaroslavu Haškovi a jiným autorům. Ovšem je tu i jiná výzva, překladatelská. Už bych moc ráda dokončila překlad dětské knížky od Mira Gavrana a k ní vydala vlastivědnou vycházku po Záhřebu. Přála bych si vyrazit s mužem a dětmi vlakem po Česku a Evropě. Naše země i další země v Evropě skrývají spoustu krásných míst, které lze procestovat s omalovánkovým sešitem nebo omalovánkovou pohlednicí v ruce. Přála bych si, aby lidé měli krásné dny bez mraků, ale OBLAK v batohu!