Je to můj život, říká o své profesi mladý hasič, který drtí konkurenci v TFA

Zdroj: DeníkKdy jste se rozhodl, že se stanete hasičem?
Už odmalička mne hasičina lákala. Tady u nás na vesnici funguje už dlouhá léta kroužek mladých hasičů, do kterého od mala chodili snad všichni, které znám. A tak jsem běhal branné závody, útoky a štafety od šesti let. Postupně mne začal lákat i další aspekt hasičského poslání a to pomáhat lidem. Jako malého mne vedl Matěj Masný, sám profesionální hasič. V něm jsem měl vzor, ke kterému jsem vzhlížel a chtěl být jako on. Zatím se mi to snad daří. Už jako náctiletý jsem přitom sledoval hasiče závodící TFA, mistry světa. Ty jsem také obdivoval a obdivuji.

Co pro Vás znamená, když se řekne hasičina?
Životní styl. V podstatě můj život. Protože já tím opravdu žiji, dávám hasičině skoro veškerý čas. Mám ji jako zaměstnání, jsem dobrovolným hasičem, takže výjezdy narušují čas, kdy trénuji na závody. Neměnil bych.

Hledají bojovníky s ohněm. Hasiči v Libereckém kraji spustili náborovou kampaň

Čím to, že zrovna v Těpeřích je tak velká základna mladých hasičů? Vždyť odtud pochází i trojnásobná mistryně světa Anežka Masná, sestra Matěje, mladým hasičům se několikrát podařilo bojovat v krajských soutěžích, sem tam i na celorepublikovém kole…
Máme tady prostě štěstí na lidi, kteří se dětem chtějí věnovat a opravdu je ty základy hasičiny naučí. Pak už je na samotných dětech, co tomu dají, jestli se umí kousnout a chtějí být dobří. Takže i tady jsou silnější a slabší ročníky. Navíc zdejší SDH má dobré vybavení na tréninky a o tom to je.

Vy jste ze školy už více než rok. Jak na ni vzpomínáte?
Velice pěkně, protože mě opravdu něco naučila. Jak se chovat u zásahu, všechny předpisy, zkrátka základy takové té opravdové hasičiny. K profesionálním hasičům jsem tak úplně krásně zapadl.

Ale pokud vím, do školy v Semilech se vracíte?
Každou středu mají studenti sportovní den a zástupce ředitele Daniel Sisr mne požádal, zda bych nevedl tréninky právě TFA. Pak se mnou jezdí jako dorostenci na závody. Letos jsem pořádal i závod v TFA pro střední školy v Semilech. Pokud budu mít čas a chuť, budu jezdit studenty trénovat dál, věřím tomu, že budu nadále i u závodů TFA pro střední školy.

Semily patřily mladým hasičům a záchranářům, trénovali na reálný zásah

Od kdy se věnujete TFA?
Asi od patnácti, na prvním ročníku střední školy, kde jsme měli pro trénink podmínky a pomůcky.

Co vše TFA dáváte?
Hodně posiluji, běhám. Dávám tomu maximum času. Třeba dnes jsem byl ráno běhat, pak jsem si sjel zaplavat, večer mám silový trénink. Trénuji pět dní v týdnu, denně i třikrát. Jsem členem H&S teamu, který podporuje sportovce všech možných disciplín z celého Libereckého kraje. Mám tam nějaké zázemí, chodím tam do posilovny, mám tam trenérku, když potřebuji poradit a připravit na závody.

Vy jste absolvoval první závody v TFA v patnácti letech. To byla kategorie dorostenců?
Když jsem začínal, byla jen kategorie muži a ženy, takže já závodil s dospělými chlapy a musel jsem mít souhlas od rodičů. Ty nižší věkové kategorie se objevily až později. Když se objevily kategorie dorostu, už jsem se začínal objevovat takzvaně na bedně. Ale opravdu systematicky jsem začal závody objíždět až od osmnácti.

Jaký je vlastně průběh závodu TFA?
Startuje se v plné hasičské výzbroji i s dýchacím přístrojem, byť neaktivním. Připojují se hadice na rozdělovač, roztahují se dvě nebo tři hadice, pak je tam takzvaný hammerbox, což je box s víkem a dnem, ve kterém musí závodník dát čtyřicet úderů nahoru, čtyřicet dolu, palice má deset kilogramů. Pak nás čeká cesta tunelem se závažím tam a zpátky, běh s dvěma třicetikilogramovými barely, převrácení velké pneumatiky, šedesát metrů s devadesátikilogramovou figurínou. Pak se vytahuje třicetikilogramové závaží. Na závěr si sundáme dýchací přístroj a musíme překonat třímetrovou bariéru, skok na matraci a cíl.

Psovodi, oheň i hudební doprovod. Hasiči a policisté ukázali ve Frýdlantu co umí

Co z těch disciplín Vy osobně vnímáte jako nejtěžší?
Asi ta figurína. Pokud chcete pomýšlet na dobré umístění, musíte s těmi devadesáti kilogramy urazit šedesát metrů fakt rychle. Jde o disciplínu v druhé části tratě, takže člověk už je unavený.

Jak jste to tedy dělal, když vám bylo patnáct?
No, bylo to hodně těžké (smích). To jsem ještě s figurínou chodil opravdu pomalu a tahal jsem a tahal.

Pokud mohu říct, Vy jste teď v závodech TFA dost úspěšný. Pokud vím, zatím vedete průběžné pořadí Pražské a Středočeské ligy TFA. Proč zrovna Středočeské?
V Libereckém kraji těch závodů tolik není. Středočeský kraj je relativně blízko, další podobné jsou až na Moravě, což je přece jen z ruky. Takže z Libereckého kraje jezdíme do Středočeského. Dvě holky a vždy tak pět chlapů. A to vedení? Je to na hraně. V šesti závodech jsem byl třikrát první, třikrát druhý. A před námi jsou ještě další tři závody. Přetahuji se s Tomášem Sirotkem z Doubku, silný, šikovný kluk. To je můj velký konkurent.

V Jablonci si to rozdali hasiči. Své síly přijelo poměřit 227 závodníků

Máte další cíl v tomhle sportu?
Protože jsem už profesionální hasič, nemůžu v Pražské a Středočeské lize v dalších ročnících nastupovat. Lépe řečeno mohu, ale nebudu už hodnocen do pořadí. Takže to mohu brát jako trénink. S Mirkem Šikolou z Jablonce, který na závody jezdí se mnou, máme v plánu zahraniční závody. Ten seriál se jmenuje Firefighter Combat Challenge, což je ještě těžší než klasické TFA. Tam už to je s aktivním dýchacím přístrojem a trochu jiné disciplíny. Chceme to zkusit už příští rok, první závody jsou v Německu. Jezdí tam ti nejlepší z nejlepších z celé Evropy, tak uvidíme, jak dopadneme. Máme jen trochu problém s pořízením věcí na trénink, přece jen v Firefighter Combat Challenge se používají jiné než v TFA. Nejsou to levné věci, jde o speciální pomůcky, proto teď hledáme sponzory, kteří by nám v začátcích pomohli.

Řekněme, že Vaše profesní kariéra je stále v začátcích, účastnil jste se ale už zásahu, na který dlouho nezapomenete?
U profesionálních hasičů snad ještě ne. Jsem ale členem i jednotky sboru dobrovolných hasičů Železný Brod, s kterou jsem absolvoval víc výjezdů než zatím u profesionálů. Dlouho asi nezapomenu na otevíračku jednoho bytu, která nedopadla úplně dobře. Pán dlouho nevycházel z bytu a tak jsme byli povoláni, dveře jsme překonali. Bohužel pán už tam ležel opravdu dlouho. A asi dlouho nezapomenu na jednu nehodu tady u Brodu, ten účastník byl hodně rozbitý.