Zdroj: Deník„Nechávám na čtenářích, aby si příběh zasadili tam, kde jim je to podvědomě blízké. Z jejich reakcí zjišťuji, že si místo děje každý skutečně představí někde trochu jinde. Tak to mám v plánu i se svou druhou knihou, která bude zasazena někde na sever Evropy,“ řekla v rozhovoru pro Deník frýdlantská autorka.

Jestli se nepletu, jedná se o prvotinu. Můžete přiblížit svou cestu ke psaní? 
Ano, je to má první vydaná kniha, ale píšu snad už od prvního uchopení tužky. Mám v šuplíku spoustu pokladů, které jsem psala  už jako malá. 

Pro svůj debut jste si vybrala žánr thriller. Proč zrovna toto zaměření? 
Thrillery a detektivky mi jsou žánrově nejbližší. Sama si nemůžu při čtení pomoc, hádám a rozplétám záhady, které si pro čtenáře autoři připravili. Napadala mě spousta zápletek, které bych sama ráda četla. 

Eva Brykner
Věk: 34
Rodinný stav: vdaná
Bydliště: Frýdlant
Zaměstnání: učitelka v mateřské škole
Koníčky: čas se synem, četba

Jak dlouho kniha vznikala a kde jste pro její děj čerpala inspiraci?
Celou knihu jsem psala přibližně rok. Samotnému psaní v mém případě předchází dlouhé plánování. Aby do sebe vše zapadlo, dávalo smysl a bylo logické. Inspiraci jsem čerpala jak jinak než v knihách. Asi nejvíce mě ovlivnila Paula Hawkins svou knihou „Do vody“. Ta sice nesklízí zrovna dobré ohlasy, ale mně se nesmírně líbilo, že příběh se točí kolem nějakého místa, v jejím případě říční tůně, kde za podivných okolností zemřelo několik dívek. Sedl mi i její styl psaní, kde se střídají pohledy více postav. 

Můžete čtenáři svou knihu Beze stopy přiblížit? Proč by po ní měl v záplavě podobných knih sáhnout? 
Kniha vypráví o ženě, která ve velmi krátkém období přišla o manžela a nyní pohřešuje svou půlroční dcerku. Příběh postupně odhaluje různá tajemství všech postav včetně Nořiných přátel i detektiva, který případ vyšetřuje. Recenze na knihu zatím velmi chválí zápletku, kterou nikdo neodhalil. Můžete to brát tedy jako výzvu (smích).

David Fischer
Je strážníkem tělem i duší. David Fischer zabodoval i v Kalifornii

Do jakého prostředí jste příběh zasadila?
Toto je zajímavá otázka. Prostředí nemám v knize konkrétně jmenované, nicméně je to malé angloamerické městečko. Nechávám na čtenářích, aby si příběh zasadili tam, kde jim je to podvědomě blízké. Z jejich reakcí zjišťuji, že si místo děje každý představí skutečně někde trochu jinde. Tak to mám v plánu i se svou druhou knihou, která bude zasazena někde na sever Evropy.

Kniha Beze stopy.Kniha Beze stopy.Zdroj: Karolína PšeničkováV anotaci popisujete hlavní hrdinku jako zlomenou ženu. Zabývala jste se hlouběji i psychologií postav? 
Psychologii jsem měla lehce na střední škole, ale pro účely knihy jsem si musela hodně zjišťovat. Snažila jsem se každou postavu napsat tak, aby z jejího chování byla jasná její povaha. Sledovala jsem vlogy lidí s psychickými nemocemi, kteří o nich otevřeně mluví, a četla odbornou literaturu. Pro druhou knihu bych ráda pro rešerše oslovila odborníka. 

Pro vydání knihy jste zvolila Bookla.cz. Zkoušela jste nejdříve oslovit klasická nakladatelství nebo jste rovnou zvolila tento způsob?
Zkusila jsem oslovit nakladatelství jen jednou, když jsem kniha dopsala v její první verzi. Odpověděli mi, že se jim nehodí do edičního plánu a podruhé už se mi to zkoušet nechtělo. Ono se vydává nepřeberné množství knih a nakladatelství toho nestihnou tolik vydávat, takže je to celkem odrazující. Naštěstí ale existují i jiné cesty, jak vydat knihu a dostat ji mezi potenciální čtenáře. Například vydavatelství Bookla  pořádalo soutěž o vydání knihy zdarma, kterou jsem vyhrála, a můžu tím pádem vydávat u nich. Knihy se tisknou print on demand, takže nemusím řešit náklad, ale mám nekonečno množství výtisků (úsměv).

Na Databázi knih sbíráte kladné hodnocení a pozitivní komentáře. Snažíte se sledovat ohlasy na svou knihu? 
Ano, občas se tam podívám a komentáře čtu. Moc mě těší reakce na knihu. Se čtenáři jsem také v kontaktu na svém Instagramu, kde si s nimi ráda o knize „popovídám“. 

Co vy sama si ráda přečtete? 
Jak už vyplynulo z předchozí odpovědi, čtu převážně krimi a thrillery. Snažím se občas přečíst i knihu z jiného žánru, ale vždy se ráda vracím k tomu, co je mi čtenářsky nejblíže.

Jaké máte další plány na poli literatury?
Aktuálně začínám psát svou druhou knihu, která se bude jmenovat „Bez viny“. V září se také pouštím do kurzu tvůrčího psaní s Veronikou Matysovou, což věřím, že mi pomůže druhou knihu napsat ještě o něco lépe. A všechny srdečně zvu na křest knihy.