Se sousedy jsme silně propojeni. Zatarasit cesty na hranicích není řešení

Jak vůbec mohla a může taková forma přeshraniční spolupráce fungovat?
Na jaře jsme, asi jako všichni, potřebovali pár dní na orientaci a vzpamatování se z nastalé reality. Za velmi krátkou dobu jsme se ale rozhodli, že nechceme jen tak sedět doma a čekat, až nám někdo opět dovolí něco realizovat, ale že to v rámci možností zkusíme i za těchto stížených podmínek. Vzhledem k tomu, že byly na několik měsíců zavřené hranice, nedalo se jinak setkávat než on-line, přes internet.

Jakou formu komunikace teď nejvíc využíváte?
Počítač a internet, asi jako momentálně všichni. Bydlím v Novém Boru, kolegové z týmu jsou v Německu, reálná setkání jsou nyní problém, takže i všechny přípravné aktivity na naše on-line akce musí probíhat ve virtuálním prostoru, což je velmi náročné nejen na oči.

Soutěž o knihu roku Libereckého kraje pokračuje, loni bodovala kniha o Lípě

Jak koronavirová pandemie zabrzdila rozjeté projektové aktivity?
Náš projekt je založen na mezinárodních setkání. Ze dne na den se najednou nemohlo konat nic. Tedy alespoň nic reálně, fyzicky. Do on-line prostředí se nám podařilo překlopit jak dílny pro středoškoláky, včetně tlumočení, tak semináře pro dospělé. Virtuálně jsme v prosinci 2020 realizovali i naši dvoudenní závěrečnou konferenci, na které byli představeny různé audiovizuální příspěvky, probíhala diskuze, atd., jako na běžné konferenci. Rozdíl byl samozřejmě v tom, že reálnou akci by bylo mnohem jednodušší připravit a i její realizace by byla jednodušší – kdybychom mohli být všichni na místě a ne každý doma. Naštěstí nám ale tuto možnost internet skýtá, jinak by se momentálně nemohlo konat vůbec nic.

Zdroj: Archiv Petry ZahradníčkovéJak vidíte třeba i dnešní vyhrocenou situaci v ČR? Jaké jsou rozdíly v náhledu, přístupech k pandemii nás a v Německu?
Jak asi všichni stejně vnímáme, je u nás situace velmi chaotická – co, kdy, kde a pro koho platí. A hlavně proč a jak to zapadá do nějaké celkové strategie a plánu? Ten se zdá u nás chybí a nebo není dostatečně komunikován. V Německu mají podle mě tuto stránku o trochu lépe podchycenu – opatření se nevyhlašují zde dne na den, ale s předstihem a nějakou celkovou koncepcí, aby dávala smysl. Třeba i neprodyšné uzavírání hranic loni na podzim německá strana odmítala, protože jí je jasné, že by to v současné propojené Evropě opět zasáhlo do života mnoha tisíců lidí. Žijeme zde v pohraničí jako v jednom regionu, jsme na všech úrovních silně propojeni, řešením není dovalit doprostřed cest na hranicích kameny, jak se to stalo na jaře z rozhodnutí vlády ČR. Milým symbolickým protestem proti uzavření hranic bylo na jaře několik česko-německých setkání přímo na hranicích – např. přímo na Luži, kde se spontánně sešlo cca 150 lidí a tamní setkání bylo neuvěřitelně silné. Je ale třeba dodat, že i v Německu se najde mnoho odpůrců koronavirových opatřeních a nejen v Berlíně, ale i v Žitavě občas probíhají demonstrace.

Co účastníci on-line dílen vytvořili?
Na jaře jsme zrealizovali pětidenní trinacionální on-line dílny pro mládež z ČR, Německa a Polska. Účastníci měli na výběr z 6 dílen – hudba, film, divadlo, foto, akční umění a loutkové divadlo. Každou dílnu vedli dva lektoři a byli na ni přítomni dva tlumočníci. Personálně i organizačně tedy velmi náročná akce, obzvláště pokud ji koordinujete z vašeho obývacího pokoje a s nikým se nemůžete reálně setkat.
Co se vlastní tvorby týče, tak například na loutkovou dílnu jsme předem účastníkům zasílali poštou krabici s materiálem. K tomu se mi vybavuje silný zážitek, kdy jsme si je s kolegou z Německa na hranicích v Petrovicích za soumraku pod dohledem policie předávali, abychom urychlili jejich dodání účastníkům a dovezli jim je následně buď osobně nebo poslali v rámci daného státu. Všichni pak měli doma stejnou krabici a mohli aktivně a manuálně společně pracovat. V rámci on-line konferenčních hovorů se společně domlouvali, hráli různé hry, sdíleli svá natočená videa s vytvořenými loutkami, atd. V rámci ostatních dílen vzniklo též mnoho audiovizuálních výstupů (filmy, fotokoláže, hudební nahrávky, …), ty byly poslední den představeny na závěrečné veřejné prezentaci, kterou jsme streamovali přes Facebook a mohl se na ni tak kdokoliv podívat.

V Libereckém kraji vznikly desítky tůní. Pomáhají udržet vodu v krajině

Jak se letošní koronavirová krize podepsala na vašich dalších projektech?
Aktivně se dál podílím mimo jiné na česko-německém projektu Zapomenutá místa, který se zabývá místní lokální historií. Letos jsme měli naplánovaný workshop na půlku října na německé straně. Chvíli jsme i uvažovali, že českým účastníkům z projektu proplatíme testy na koronavirus, ale nakonec jsme vše vzhledem ke zhoršující se situaci odpískali. Všichni, včetně nás, jsou ale z neustálého rušení a změn velmi vyčerpaní a musím říct, že momentální působení v mezinárodní oblasti je velmi frustrující a demotivující.

Jsou už podle vás znatelné dopady koronavirové krize i na výuku němčiny?
Nejen na němčině, ale na celém vzdělávacím systému lze jistě sledovat letošní následky. Na němčině je to jistě často hodně znát neboť je často až druhým cizím jazykem, co se žáci učí, a není na ni kladen takový důraz. Tím, že žáci učitele často neslyší a dělají si jen cvičení doma, tak prohloubení zájmu o jazyk a vztahu k němu nijak nepřispívá. Doba se ale mění a jsou k tomu okolnostmi nuceni všichni – nejen školství, ale jakékoliv další mezinárodní projekty a aktivity. Osobně se podílím ještě na česko-německých jazykových animacích Koordinačního centra česko-německých výměn mládeže Tandem. Pravidelně jsme chodili do škol a žáky k výuce NJ motivovali. Teď to nelze a tak se intenzivně pracuje na tom, jak i tato interaktivní oslovení žáků lze realizovat virtuálně. Online je to ve všech směrech mnohem větší výzva, protože zaujmout někoho přes obrazovku, bez osobního kontaktu, obzvlášť pokud o to daná osoba nejeví příliš zájem, je opravdu hodně těžké a vyžaduje to velké množství sil.