Umělci, tatéři, majitelé barber shopů či fitness trenéři ustrnuli ve svých profesích. Hibernují a čekají na probuzení. A právě v takovém rozpoložení je zaznamenal liberecký fotograf Radek Drbohlav. Před objektivem mu zapózovala i zpěvačka Bára Basiková nebo kytarista Kabátů Ota Váňa.

Zdroj: DeníkPřestože i jeho profese nyní strádá, nepropadl pesimismu a stvořil projekt Hibernace 2020, se kterým zabodoval u svých fanoušků a veřejnosti. „Do mého ateliéru nepřišli ale „zlomení“, zatrpklí lidé pociťující dopady epidemie koronaviru na vlastní kůži, ale osobnosti nažhavené na probuzení do normálního fungování,“ svěřil se v rozhovoru pro Deník Drbohlav, který se fotografováním živí deset let.

Epidemie zasáhla i vás osobně. Jak jste se s tím dokázal popasovat? Nezabředával jste do pesimistických nálad?
Myslím, že vše snáším dobře. Mám skvělou manželku, úžasné děti, to je důvod k tomu, abych si nekazil náladu věcmi, které stejně neovlivním.

Jestli se nepletu, fotíte převážně kulturní akce, lidi a vítání občánků. Přesměroval jste svou fotografickou činnost jiným směrem?
Máte pravdu. Tyto události jsem byl nucen přestat fotit, mimo jiné i kvůli tomu, že kulturní život se částečně pozastavil nebo přesunul do virtuálního světa. Naštěstí pracuji pro dost velkých firem, pro které jsem fotil jejich produkty. Navíc mi finančně pomohlo, že se opět zaprášilo po mém, v pořadí čtvrtém Libereckém kalendáři. Mám štěstí na skvělé fanoušky.

Na tomto jedinečném svítidle pracovaly stovky včelích dělnic.
Svítidlo z vosku? Je to jen začátek, říká autor neobvyklých kousků

Jak se zrodil nápad na projekt Hibernace 2020?
S tím, jak epidemie koronaviru postupovala, jsem kolem sebe viděl množící se projekty. Většina z nich se zaměřovala na zdravotníky či se jednalo o obvyklé fotky lidí s rouškami. Jako fotograf jsem se chtěl vydat jinou cestou a zaměřit se na hibernující skupinu lidí, o kterých se už tolik nemluví.

Podle jakého klíče jste osobnosti vybíral? Jak vybraní lidé reagovali na vaše oslovení?
Nejprve jsem si určil profese, které mě napadaly, a později k nim přiřazoval konkrétní lidi. Samozřejmě nelze zachytit všechny profese, které do „hibernující“ skupiny patří, tak jsem oslovil lidi, které osobně znám. Až mě udivilo, jak byli všichni z nápadu nadšení a neváhali ani chvíli.

Koho se podařilo nafotit?
Všichni oslovení nabídku přijali a vyšli mi vstříc. Jen u dvou umělců, konkrétně Marpa a Lenky Dusilové, jsme nenašli společný termín. Věřím, že se to nakonec podaří. Jinak si vážím všech za jejich ochotu a je jedno, zda jde o Otu Váňu ze skupiny Kabát, Báru Basikovou, Tomáše Hajíčka, tatéry nebo majitele barber shopu.

Můžete přiblížit průběh focení? Probíhalo celé ve vaší režii?
Pokaždé jsme se sešli u mě v ateliéru. Nepřišli ale „zlomení“, zatrpklí lidé pociťující dopady epidemie koronaviru na vlastní kůži, ale osobnosti nažhavené na probuzení do normálního fungování. Všichni se těší na návrat. Focení se neslo v optimistické náladě. Sám jsem dělal i líčení, u kterého byla největší zábava.

Hibernace 2020.
Umělci ustrnuli ve svých profesích. Těší se na strhnutí pavučin a normální život

Co je hlavním cílem projektu? Jaké s ním máte plány?
Projekt je primárně určený pro Asociaci profesionálních fotografů, kde je nutné předložit sérii dvanácti fotografií. Po dlouhé době zašlu svůj projekt do nějakých uznávaných soutěží. Oslovil mě i časopis FotoVideo a další média. Těší mě, že se projekt dostane „do světa“. Až pomine tato omezením zasažená doba, plánuji velkoformátovou výstavu v Praze a samozřejmě i v mém domovském městě. Uvažuji i nad vytvořením kalendáře, s tímto nápadem přišlo okolí.

Všechno odstartovalo jedno video. Čekal jste takový ohlas?
To video bylo výjimečné tím, že se jednalo o premiéru. Poprvé jsem se tímto způsobem nahrál na telefon s poselstvím, o které jsem se chtěl podělit. Nakonec oslovilo neskutečné množství lidí a tím připravilo půdu před samotným uveřejněním fotek.

Považujte Hibernaci 2020 za svůj doposud nejpovedenější projekt?
To nejde takto říct, každopádně je ojedinělý tím, že reaguji na aktuální dění. Když jsem dělal tři ročníky projektu LVT aneb Liberec ve tvářích, setkal se s mediálním ohlasem, ale nedá se to porovnávat. Předloni jsem dělal Rockový kalendář pro nadaci, která se věnuje popáleným dětem, a to byla taky hodně dobrá myšlenka. Kalendáře se prodalo na tisíce kusů. Mám kolem sebe prostě skvělé lidi, a když už něco udělám, tak to většinou opravdu klapne a setká s pozitivním ohlasem.

Lze nalézt podle vás alespoň něco kladného na aktuální koronakrizi?
Ale ano, vidím na této době hodně kladných věcí. Je více času na rodinu, člověk si utřídí priority. Najednou vidím, kolik věcí k životu nepotřebuji a necítím se méně šťastný než kdykoliv jindy. Tato doba prověří i charaktery lidí, poodhalí jejich pravou tvář. Z mého života odstranila pár známých, o kterých jsem míval lepší mínění. Samozřejmě bych to všechno vyměnil za to, aby dnešní doba nenastala, a to včetně mé Hibernace 2020.